Debutový film rumunské režisérky Adiny Pintilie Touch me not utržil letos na prestižním festivalu Berlinale první cenu v kategorii nejlepších filmů a coby silné, nekompromisní a mimořádně expresivní dílo vzbudil zasloužený kritický ohlas. Na cestě k jeho vzniku, která byla podobně trnitá, jako snímek samotný, se podílela i domácí produkční společnost PINK, za níž stojí mimo jiné dvojice režiséra a producenta Radovana Síbrta a jeho životní partnerky, producentky Alžběty Karáskové. Ti měli letos na áčkovém německém festivalu i další film – mrazivý dokument Jana Geberta Až přijde válka. Jak probíhala práce na filmu, který mezním způsobem zpracovává téma mezilidské intimity a jaké filmy mají na festivalech soutěžit nám svěřil Radovan Síbrt.
Film vznikl v poměrně široké koprodukci. Jak významně se na něm podílela vaše produkční společnosti? Odrazila se různorodost produkce nějak na přípravách k filmu?
Koprodukce byla opravdu mnohočetná, jde o rumunsko-francouzsko-česko-bulharsko-německý film, bez takto komplikovaného vztahu by ale film vlastně nemohl ani vzniknout. Naše společnost vstoupila do hry v momentě, kdy byly některé scény už natočené a bylo jasné, že film nemůže pokračovat, protože k dokončení dosud chybí zásadní část rozpočtu. V té fázi právě probíhalo druhé kolo castingu, na kterém jsme se rovnou začali podílet, v žádné zemi se nedařilo najít adepty na dvě složité role. Mělo jít o dvojici osmdesátiletých lidí, která by se nebránila mít před kamerou pohlavní styk. Casting se tedy dělal i přes nejrůznější swingers kluby a periferní uskupení. Bohužel jsme ale nebyli úspěšní.
Nebylo možné řešit choulostivé scény pomocí dublérů?
Touch Me Not není takovým druhem film. Potřebovali jsme herce, kteří budou schopni splynout s charakterem. Nejde o to, že by někoho zajímalo, jak vypadá soulož mezi seniory jako taková, nýbrž o specifický vztah mezi nimi, který by mohl dojít až k takto intimní, tělesné situaci. Bylo tudíž zapotřebí, aby šlo o skutečné postavy. S těmi pak režisérka dlouhodobě pracovala, pracovala s jejich reálnou zkušeností a tu se snažila vtělit do příběhu a současně ji pro příběh ohraničit. Přípravy zabraly dlouhé měsíce, samotné natáčení pak 50 dnů, což je poměrně dost.
