Zvyšují sebevědomí a učí, jak navazovat vztahy. V Česku působí zatím čtyři sexuální asistentky

Aneta Černá

Blízkost, doteky, pohlazení. Obvyklé projevy náklonnosti, které denně zažívají miliony lidí, jsou pro některé nedostupným snem. Lidé s postižením i senioři trpí samotou a často i nemožností navázat láskyplný vztah. Jejich frustraci pomáhají od roku 2015 snižovat sexuální asistentky. Ačkoli si někteří tuto službu stále pletou s prostitucí, k sexu mnohdy ani nemusí dojít. Klientům často stačí pohlazení, masáž, nebo konzultace v sexuální oblasti, se kterou se nemají komu svěřit. Cílem asistence je navíc povzbudit klienta, aby si dokázal najít vlastního partnera. Sexuální osvěta u těch, u kterých mnozí žádné sexuální tužby nečekají, navíc dokáže zabránit nechtěnému těhotenství, ale i sexuálnímu zneužívání. „Klienti by měli vědět, kde mají své hranice, jaké dotyky jsou adekvátní, co chtějí a co je jim nepříjemné. Obecně jsou totiž lidé s hendikepem mnohem ohroženější a zranitelnější. Zvlášť u lidí s mentálním postižením, kteří jsou i obecně důvěřivější, je riziko jejich zneužití výrazně vyšší,“ potvrzuje Lucie Šídová, spoluzakladatelka spolku Freya, který se zaměřuje na školení sexuálních asistentů.

V Česku zatím nabízí sexuální asistenci pouze ženy. Co muži? Ti se stát asistenty nechtějí?

V současné době se nám nehlásí. Když se informace o sexuální asistenci (SA) objeví v médiích, tak se vždy nějací zájemci objeví, ale když je znovu kontaktujeme při otevření kurzu, tak jejich zájem opadne. Určitě bychom ale chtěli, aby se také zapojili.

Kdo má o kurzy zájem? Dá se nějak říct, že to jsou spíše mladí, nebo starší lidé?

Zatím jsme měli jeden kurz a tam jsme pracovali se ženami. Dá se říct, že zájemkyním je většinou nad třicet let a obecně se doporučuje, aby tuto profesi vykonávaly ženy, které už jsou zralejší. Je důležité, aby si uvědomovaly své hranice a limity a měly už zpracovanou vlastní sexualitu. My se se zájemci vždy osobně potkáváme, než je pozveme na kurz, a po důkladném rozhovoru vybereme ty, kteří by to podle nás mohli zvládnout. Musí to být totiž člověk, který je bezpečný a ověřený a musí vědět, do čeho jde. Když jsme pořádali první kurz, tak některé ženy, které o něj měly zájem, po rozhovoru zjistily, co to obnáší, a rozmyslely se. Většina žen, která se nám hlásí teď, už má realističtější představy.

Co je může při tomto úvodním rozhovoru od práce odradit?

Některé například to, že si nedokázaly představit, co všechno to může zahrnovat. Podle mě si možná představovaly, že jim to naláká klienty, protože některé pracovaly v sexbyznysu. Myslím, že si uvědomily své limity, a došlo jim, co práce s hendikepovanými znamená. Právě proto rozhovory se zájemci vedeme. Tehdy před prvním kurzem navíc ještě nebylo jasné, co sexuální asistence (SA) znamená, protože tato profese tady nikdy nebyla, takže se kolem toho objevovaly různé mýty.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital