KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Máme dohodu! Na toto úlevné zvolání si vyjednavači i obyvatelé Prahy museli počkat po volbách skoro pět měsíců. Tak dlouho trvalo nervy drásající dohadování nové koalice. Kdo hrál s jakými kartami? Kdo podváděl? Kdo je vítěz a kdo hlavní poražený? A to nejdůležitější: co čeká metropoli nyní?
Pokud 16. února zastupitelstvo zvolí primátora a Radu (nic nenasvědčuje tomu, že ne), stane se tak 145. den po uzavření volebních místností. Což je rekord nejen na komunální, ale i celostátní úrovni. Po patu v roce 2006 nastoupila první vláda Mirka Topolánka po 93 dnech. Ale tehdy k tomu existovaly objektivní důvody, kdy oba bloky měly ve Sněmovně po stovce mandátů. Hlava státu ovšem může jmenovat premiéra a jeho kabinet, i když nemá zajištěnou většinu. V obci nic takového není možné.
Dokud zastupitelstvo neodhlasuje novou sestavu, vládne v Praze ta stará. Proč to trvalo tak dlouho? Kdo za to může? Přinášíme scénář, který rekonstruuje v hlavních bodech události uplynulých dvaceti týdnů. Hned na úvod přišla ostrá zápletka. Pak okamžik, kdy se zdánlivě vše mohlo rychle srovnat, načež ale nastala skutečná krize, která byla ukončena teprve po mnoha peripetiích.
Už před volbami vyslovovali pražští politici SPOLU obavu z toho, jak se jim podaří nejen vyhrát u hlasovacích uren, ale hlavně poté sestavit většinovou koalici. Jejich strachy se potvrdily. Pirátský primátor Zdeněk Hřib najel na arogantní vlnu a tlačil na pilu. Choval se, jako by volby vyhrál on, a ještě veřejně cenzuroval a mistroval skutečné vítěze, včetně lídra Bohuslava Svobody, čímž vzbudil hodně zlé krve. Nicméně, tahle fáze by brzy skončila. Zejména kvůli tomu, že koalice ODS, TOP 09 a KDU-ČSL má s ANO hypoteticky těsnou většinu.
