Zůstal jsem úplně perplex: existuje způsob, jak donutit kohokoli k tomu, aby nejen pochopil, co je pro něj dobré a žádoucí, ale taky to dělal. Stačí, když mu to nedobré, co dělá dosud, vhodně ztížíte. On se plácne do čela, řekne si: to mě dosud nenapadlo?! A začne dělat věci správně a dobře.
Přemýšlím nad tím od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že pan Palaščák vytvořil virtuální měnu, jejímž cílem je, stručně řečeno, zvýšit cenu a snížit dostupnost emisních povolenek. Článek, co k tomu vyšel, bravurně dovozoval, že tím pádem budou firmy donucené modernizovat své provozy na takové technologie, které minimalizují emise, a že tedy takto jednoduše, nákupem virtuální měny, snadno snížíte svou uhlíkovou stopu. Teda ve skutečnosti nesnížíte, jen ji přehodíte jinam, ale nešť...
Peníze, vybrané z těchto de facto daní, půjdou samozřejmě do fondu na podporu modernizace. Jak jinak. Firmy totiž samo od sebe nenapadne modernizovat svůj provoz, protože myslí jen na své vysoké zisky a koupi další jachty pro kapitalistu, ale když jim seberete peníze a pak jim je dáte jako dotaci na modernizaci, tak se dostaví zmoudření, prozření a pokrok. Ale musí tam být ten mezičlánek: „Seberu ti je, a vrátím až na konci školního roku!” Protože víme ze školy, že jenom tohle účinkuje.
Přijměme na chvilku tezi, že dobro lze nadirigovat a prosadit shora, moudrým úradkem vizionářských vůdců, kteří vidí dál, než omezený plebs. Pak musíme, logicky, připustit, že nejlepší způsob, jak prosadit dobro, jsou daně na špatné věci a dotace na dobré věci.
Dotace jsou dobré, protože umožňují rozvoj dobra už v dobách, kdy se dobré ještě nevyplácí. A když se tomu pomůže tím, že se zakáže, nebo aspoň zdaní, to špatné, tak je pokrok zajištěn!
Má to jen jednu podmínku: ten, kdo rozhoduje, co zdanit a co podpořit, musí vědět, co je dobré a co špatné. Proto to musí být člověk moudrý a uvážlivý, co se nebojí jít proti většinovému názoru, ale taky ultraextrémně odpovědný, protože rozhoduje za miliony lidí. Takového člověka musíme zvolit, moudrého, chytrého a vůbec.
Jenže máme demokracii… Jak zařídit, aby blbí zvolili poslance moudrého, a ne sobě volného? No, tady ta idea dobra a pokroku k lepším zítřkům skrze danění trošku drhne, ale to se poddá.
Pojďme na to stejnou metodou. Pojďme zdanit špatná rozhodnutí a dotovat moudrá. Když budete volit strany, co jsou hloupé, zvedneme vám daně, když budete volit strany, které jsou chytré, dostanete dotaci!
No jo, ptá se škarohlíd, ale tohle třídění stran na hloupé a chytré musí udělat ten chytrý a moudrý! Ale kde ho vzít, když tam zatím ještě není chytrý a moudrý vůdce, ale je tam ta liberálně demokratická směska z dob, kdy ještě hloupí nevěděli, že mají volit chytré…
A protože škarohlíd je škarohlíd, tak rýpe dál: A co když ten chytrý a moudrý, jakmile bude mít moc, zvlčí? Co když se pod zástěrkou dobra a pokroku bude chtít sám nějak napakovat? Neměl by mít kromě moudrosti, uvážlivosti, zdrženlivosti a odpovědnosti i přepevný charakter? Takových věru není mnoho…
