Média a trestní kauzy. Právní bezvědomí, manipulace a východní myšlení

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠIMÍČKA | V pondělí rozvášnil veřejný prostor rozsudek Městského soudu v Praze. Soudce Jan Šott zprostil obžaloby Andreje Babiše a Janu Nagyovou v kauze Čapí hnízdo. V komentářích pod články a na sociálních sítích – zejména Twitteru – se pak rozjelo obrovské mrzení části veřejnosti, která pod vlivem mediální masáže a také manipulací vlivných opinion makerů měla za to, že to přece měla být jasná „basa pro Babiše“.

„Původní podezření policie nebylo provedeným prokazováním potvrzeno a v tomto smyslu se nejednalo o dotační podvod. Nelze dovodit, rozhodně ne jednoznačně, že by byla porušena i ta objektivní stránka, to znamená, že by skutečně Farma Čapí hnízdo nárok na dotaci neměla,“ vysvětloval soudce Šott pečlivě, proč rozhodl, jak rozhodl.

Spousta lidí obratem napsala, že jejich důvěra v právní stát a justici definitivně skončila. Mají k tomu důvod? Opravdu je to tak, že justice selhala?

Nebudu se pouštět do rozboru kauzy ani rozsudku jako takového. Výše uvedený citát postačí. Zarážející je, jak obrovské množství těch, kteří na sociálních sítích trestní kauzy rádi komentují – a často velmi rázně –, nemá ani elementární znalosti trestněprávních principů, dokonce Ústavy.

Nazval jsem to právním bezvědomím společnosti. Často slýcháme o ekonomické negramotnosti a jejích důsledcích (exekuce atd.), ale o negramotnosti právní se nemluví. Je přitom zásadně znát nejen u konzumentů obsahu, ale také u těch, kteří z pozice novinářů jednotlivé kauzy komentují a informace čtenářům přinášejí. Vždyť spousta novinářů například dodnes řadí do justice i státní zastupitelství, které je ale součástí moci výkonné, tedy úplně jiného systému.

A tady je kámen úrazu.

Všechno to trvá už od dob akce „čisté ruce“, kterou měl na starosti dnešní prezidentský kandidát protičeské páté kolony Jaroslav Bašta, přes falešnou protikorupční revoluci, která v důsledku přinesla nesystémové posílení role státních zástupců a z politiků udělala sprosté podezřelé do té míry, že se řada z nich bojí dodnes nakládat s veřejnými prostředky, až po novinářské klauniády kolem kauz Dozimetr nebo záležitostí s brněnskými městskými byty.

V drtivé většině případů média nejsou schopna podat nezávislé profesionální pokrytí trestních věcí, včetně rozboru podmínek trestnosti, které by musely být prokázány postupem dle trestního řádu, aby to „dopadlo“, jedná-li se o kauzu s přesahem do politických kruhů.

sinfin.digital