O lidech a zákazech: Opomíjíme klíč k funkčním a respektovaným opatřením

Vojtěch Bednář

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA BEDNÁŘE | Všechny kroky, kterými se snažíme vyřešit pandemii nebo jiný velký podobný problém, mají jedno společné: aby fungovaly, musí je lidé respektovat. Proč se tak dnes neděje?

Epidemie je, kromě jiného, ukázkový příklad multifaktoriálního problému. I když má svou jasně danou zdravotní podstatu, není možné ji vyřešit pouze z jedné strany, jakkoli by takový postup byl erudovaný.

Proti epidemii se přijímají nejrůznější opatření. Některá cílí do ekonomiky, jiná přímo do zdravotnictví, mnoho jich zasahuje veřejný život celé společnosti, část má vliv na soukromé životy občanů. Všechna, nebo alespoň mnoho z těchto opatření, mají jedno společné: aby fungovala, aby vůbec mohla fungovat, je potřeba, aby je lidé respektovali. 

Politici, kteří opatření přijímají, stejně jako například někteří manažeři nebo část novinářů se často v otázce respektu veřejnosti dopouští dvou protichůdných, ale stejně hrubých chyb. První je předpoklad, že v okamžiku, kdy je nějaké opatření vyhlášeno, lidé ho budou automaticky, ihned a bez výjimky respektovat. Někteří to očekávají proto, že jsou opatření vědecky podložená, jiní proto, že vycházejí od autority – a kdo velí, musí být „automaticky“ uposlechnut.

Oproti tomuto omylu stojí druhý. Jeho podstatou je představa, že lidé, veřejnost, nebudou dobrovolně respektovat nic, co je omezuje, a proto je nezbytně nutné, aby byla vůle autority vynucena silou. Chcete-li represí. Jakmile však vynucena bude, veřejnost se „biči“ podvolí a bude dělat to, co se od ní žádá – opět bez debaty. 

Oba tyto omyly v praxi vytvářejí stav, kterého jsme svědky v poslední době. Na jedné straně jsou zavedena poměrně přísná opatření se širokým dopadem na veřejnost, na straně druhé jejich účinek není takový, jaký byl očekáván, a politici i veřejnost se ptají proč.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital