KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Světové automobilky najímají filozofy, aby jim pomohli vyřešit budoucnost samořiditelných vozidel. Řešení klimatické krize se neobejde bez filozofie. Filozofický základ musí mít nakonec i důchodová reforma. To je jen několik z mnoha příkladů toho, jak důležitá je ve společnosti nejen filozofie, ale obecně humanitní vědy. Stavět technické či přírodovědecké obory proti těm humanitním, jako se to děje dnes, představuje pro společnost cestu do pekel. Snažit bychom se totiž měli o úplný opak.
Když se v roce 2018 slavilo 150. výročí založení českobudějovického gymnázium biskupa J. V. Jirsíka, dostal se mi do ruky almanach, popisující výsledky studentů u maturitních zkoušek v letech 1910 až 1914. Zajímavý na tom byl nejen fakt, jak obtížnou zkoušku z matematiky tehdy studenti skládali a co všechno museli obecně umět. Důležité byly také informace o uplatnění těch nejlepších absolventů.
Většina z těch, kteří během studia excelovali v matematice, a dokonce složili z tohoto předmětu na výbornou i maturitní zkoušku, totiž odešla studovat dále teologii. Samozřejmě, že to tehdy mělo hodně důvodů od sociálních až po společenské, ovšem zároveň to nic nemění na faktu, že ti nejlepší studenti matematiky našli uplatnění v humanitním oboru.
A v dějinách se nejedná o vůbec nic neobvyklého. Právě naopak. Příkladů slavných fyziků, matematiků, chemiků a biologů, kteří byli zároveň filozofy, teology či psychology, lze nalézt stovky a tisíce stejně jako těch, kteří se, v touze za poznáním v humanitním oboru, stali významnými objeviteli přírodních zákonů.
Je to logické. Vlastně všechny matematické pojmy jako nekonečno či nula jsou zároveň významnými prvky zkoumání podstaty a smyslu života ve filozofii, stejně jako nelze oddělit filozofické a fyzikální rozměry pojmů jako čas a prostor. A už vůbec pak není možné opomenout filozofickou a etickou podstatu medicíny, biomedicíny, dárcovství orgánů či lidské reprodukce. Jedno jde ruku v ruce s druhým, jedno z druhého vychází.
Víra ve všemohoucnost techniky
To, že se na bytostně nutné propojení humanitního a technického přístupu k životu a vědě začalo zapomínat, není jen záležitostí posledních let. Je to výsledek procesu, který začal v rámci všeobecného budovatelského nadšení po druhé světové válce. Tento proces je založen na představě prakticky neomezených možností lidského ducha, schopného vymýšlet stále nové technické vynálezy a prakticky donekonečna tak zvyšovat míru blahobytu.
