Proč v Česku a v EU nejsou vakcíny? Evropa není na světě sama

Jan Růžička

KOMENTÁŘ JANA RŮŽIČKY | Otázka nedostatku vakcín se v Česku stala další štěpnou hranou společenské diskuse. Samotný problém se ovšem netýká jen ČR, ale také USA a třeba i Hongkongu, kde bydlím. Ještě více se pak týká rozvojových zemí. Nabídka a poptávka jsou v extrémní nerovnováze a zboží chtějí všichni získat nejlépe včera.

Tento nevyřešitelný problém ČR vyřešila dobře: požádala o pomoc EU. Unie má oproti nám výhodu, že jde o nejvíce „sexy“ trh na světě: jsou v něm Němci, Francouzi a další velké země. Společná vyjednávací síla je tak výrazně větší než síla Prahy samotné.

Nejprve vše vypadalo skvěle: vakcíny objednány, zaplaceny a dodávky přicházely. Před několika týdny se ale situace výrazně zkomplikovala.

Co se vlastně stalo? Je to hrozně zajímavý příběh kombinující vojáka Švejka, tvrdý byznys a fakt, že nejsme na světě sami. Příběh začal tím, že mnoho lékařů, regulátorů i vlád zjistilo, že v lahvičce je – při troše dobré vůle – nikoliv pět dávek vakcíny, ale šest. Hurá! Sláva! Máme víc a rychleji! Na obou březích Atlantiku se proto rychle změnil schválený postup použití, koupily se jemnější jehly a všichni vypadali spokojeně.

Co následovalo všichni víme: dodávky se začaly propadat. Co se mohlo stát? Kdo za to může? „To je určitě ta Evropská unie, která to pro nás špatně vyjednala!“ křičí se nejen v Čechách.

Jenže je to jinak: Na jednoho hráče jsme totiž v našem příběhu zapomněli. Na Pfizer.

Nákup vakcíny byl totiž nasmlouván na počet dávek, ne na počet lahviček. To je normální, stejně jako je normální, že u léků „v lahvičkách“ tam výrobce dává vždy o trochu víc. Takže my jsme mu naší euro-americkou vychytávkou ve vteřině smázli 18 procent byznysu. Pfizer je zároveň pod obrovským tlakem rozvojových zemí, že dodává jen bohatým Evropanům. Chudé státy už kvůli tomu křičí, neziskovky křičí, WHO křičí a je to naprosto pochopitelné.

A nejen to. Jsou na světě i jiné, velmi bohaté státy, který mají dostatek peněz, mají objednáno, nasmlouváno, předplaceno a dodávky nikde. Ty také bouchají botou do stolu jak Chruščov v OSN. Pfizer tedy udělal velmi jednoduchou věc. Evropany upozornil, že objednali očkovací dávky, nikoliv lahvičky. Rozhovor Pfizeru se zástupci EU by mohl s trochou nadsázky klidně vypadat následovně: „My vyrábíme jak diví, ale musíme každého podělit spravedlivě. Takže palec nahoru, jak jste vyčarovali šestou dávku, bomba. My zatím budeme posílat trochu víc jinam.“ Nikdo ale nechtěl zůstat s pomyslným černým Petrem, takže se k vysvětlení nikdo neměl.

Spustilo se tak tradiční kolo obviňování. Lidé jsou logicky naštvaní na politiky, politici jsou naštvaní na Evropskou unii a Evropská unie pro změnu na Pfizer. V EU je nicméně 27 zemí a na světě jich je 193. Takže to není „my a oni.“ Je to „my a oni a ostatní.“

Pfizeru tak zřejmě došla s podobnými vytáčkami trpělivost a zveřejnil pozadí současných problémů před pár hodinami ve Financial Times. „Budeme zásobovat země v souladu s našimi dohodami o dodávkách… Ty jsou vždy postaveny na dodávce dávek, nikoliv lahviček. Je fér splnit naše závazky se zeměmi EU (ohledně počtu dávek) a další dodávky využít pro zásobování rozvojových zemí,“ uvedla firma.

Pfizer zřejmě nemůže jednat jinak. Nemůže se obejmout jenom s EU, i když bychom si to moc přáli, a k ostatním se obrátit zády. Nebo mu za chvíli někdo z Asie a Afriky pošle zlomenou tužku a rybu v novinách. Nejsme totiž na světě jediní a sami.

Autor pracuje ve společnosti Home Credit a na Hongkongské univerzitě učí FinTech a disrupci ve zdravotnictví.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital