Schmarcz: Neposlechneš? Umřeš! Totalita nezačíná násilím, ale zotročením duše

HalfPageAd-1

Martin Schmarcz

19. 04. 2020 • 09:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Neposlechneš? Umřeš! Epidemie ukazuje v syrové a surové podobě, jakým způsobem se tyrani od nepaměti snaží spoutat a ovládnout své ovečky. Právě v tom, že je mechanismus natolik obnažený, lze vidět jistou naději, že tentokrát si více lidí než v jiných případech uvědomí, že jsou manipulováni a nenechají si to líbit. Snad si to i zapamutují pro příště a bude to mít vliv na jejich volební chování.

Mobile-rectangle-3

Tím, kdo má v rukách většinu knoflíků stroje na ovládání, je v každé krizi vláda. Totalitáři milují katastrofy. Umožňují jim zvýšit kontrolu nad občany a ještě se tvářit, že je to pro jejich dobro. Nikdo by to nevyjádřil lépe, než Andrej Babiš, když mluvil o tom, že otevření hranic pro něj není priorita a podivil se, proč by to lidé vůbec měli chtít: „Nevím, kam by šli, protože u nás je bezpečno před virem i po viru, vždycky bude u nás bezpečno a teď bych doporučoval všem, aby zůstali v České republice“.

Kdo se při poslechu této věty pronesené v České televizi neotřese hrůzou, ten by snad ani neměl mít volební právo. Protože demokracii vlastně nepotřebuje a cítí se lépe v otroctví. Premiér nám tu bez obalu říká: zůstaňte hezky doma holoubkové, jaképak cesty do ciziny, jaké volné rajzování po Evropě? Ještě byste se tam nakazili, když ne virem, tak dekadentním západním myšlením. Tu podivnou vsuvku „před virem i po viru” lze sotva vysvětlit jinak než jako Babišovu nostalgii po mládí, kdy se nikam nesmělo a nad lidmi dohlížela StB.

Že ta věta nebyla žádným náhodným přežblebtem, o tom svědčí následující premiérova úvaha, která dokazuje, že o věci hodně přemýšlel a poskytuje nám vzácný pohled na to, o čem opravdu sní, když náhodou nečte připravené PR texty. Před šokovaným divákem České televize předestřel obraz jakési bukolické feudální společnosti, v níž se občané nerozptylují zbytečným vzděláním a inovacemi, ale vrátí se k práci na poli a stavění hladových zdí.

Naše závislost na exportu je podle Babiše nezdravá, měli bychom se věnovat tomu, co je u nás, přeorientovat se na domácí turismus, být soběstační v potravinách a vrhnout biliony do stavebnictví, včetně budování přehrad. Ekonomové ale radí k překonání krize pravý opak: Díky inovacím a chytrým technologiím zvýšit naši konkurenceschopnost a místo obřích kolosů, jimiž jsou i stavební firmy, podporovat malé a střední podniky. V EU je navíc jídla přebytek a zmínku o něm tak lze chápat jedině jako starost o Agrofert.

Vláda je nejsilnějším, ne však jediným „obchodníkem se strachem”. Přisadil si i komunistický poslanec Ondráček, který zavzpomínal na zlaté totalitní časy s povinnými bramborovými a chmelovými brigádami a navrhl nařídit studentům práci v zemědělství. Koronavirová krize se mu tak stala záminkou k obnovení „boje o zrno”. Pozadu nezůstávají ruští dezinformátoři, kteří epidemii zneužívají k rozbíjení evropské solidarity. Zvláště nechutný je řetězový mail, který seniorům nalhává, že pomašírují do izolace coby „nepřátelé EU”.

Vyděs a panuj. Tento mechanismus ovládání je starý jako lidstvo samo. Uplatnil se i během migrační krize. Efektivní šíření strachu dostalo do Sněmovny Tomia Okamuru a na Hrad znovu Miloše Zemana. Dokonce přesto, že se nám nápor běženců vyhnul. Viktoru Orbánovi vlna uprchlíků pomohla upevnit moc v Maďarsku. Zatímco toto strašení migranty zabírá především na seniory, u mladých je stejně úspěšné šíření klimahysterie.

Totalita se z počátku neprosazuje násilím. Začíná zotročením duše. Teprve pak následuje spoutání těla. Co se zprvu nabízí jako ochrana před nebezpečím, jíž se lidé dobrovolně podvolují, stává se postupně diktátorskou mocí. Nacismus a komunismus se zrodily z krizí, válek a hledání nepřítele. A koronavirová epidemie masivně posiluje už beztak silné Babišovy pozice. Přes všechny chyby, kterých se dopustil. Je prostě v pozici mocného vůdce, pána nad osudy davů a mnozí se rádi a dobrovolně stávají jeho rukojmími.

Ideální tyranie je taková, které se lidé nebrání a sami si zamilují svou podřízenost, obvykle díky tomu, že se jim nabídne konzum a zábava. Římští císaři nabízeli ovládanému lidu „chléb a hry”. Podobný efekt vidíme u voličů ANO. Skývou jim jsou penze a slevy na dopravu, gladiátory předhazovanými do arény živnostníci a politici demokratických stran. Tito lidé si při vhození lístku do urny ani neuvědomují, že hlasují po další utahování šroubů, popřípadě to vědí, ale radují se z toho. Ta žába už je vařená, ale šťastná.

Chuť tak trochu si „zastrašit” se však nevyhýbá ani těm, které bychom z žádných totalitních sklonů nepodezřívali. Vlna výtek, že čínské roušky jsou nepoužitelné, předražené a doma bychom koupili dostatek levnějších a lepších byla stejně masivní, jako ve všech bodech nepravdivá. Jistě, šlo o reakci na zemanovsko-babišovský režim a hradní devótnost k Číně. Nicméně by bylo dobré si uvědomit, že demokraté by s autoritáři neměli bojovat jejich zbraněmi. Prohrají, protože v debatě postavené na lži budou vždy slabší.

Mistrovskou utěšitelskou lží byla ona premiérova věta navozující pocit, že jen v našem malém Česku je občan v bezpečí. Na druhé straně to Andrej Babiš přeci jen poněkud přehnal. Potěšil jen opravdu skalní bolševické nostalgiky. Vidina opět zadrátované republiky se však nezamlouvá ani řadě jeho voličů, kteří milují prázdniny na Jadranu. Proto druhý den hodil zpátečku a otočil o stoosmdesát stupňů. Ale nenechme se mást. Slib, že dovolená v Chorvatsku bude, šel z úst jeho speechwritera, skutečný Babiš promluvil den předtím.

Zde se dostáváme k tomu, co by v celé té depresivní hře na tyranii mohlo být světýlkem na konci tunelu. Tato krize je sice dost velká, aby spustila totalitní mechanismus strašení. Ale ne dost velká, aby si lidé nechali líbit úplně vše. Ještě se ujalo označit za nepřátele nejprve lyžaře, pak Pražáky a nakonec sousedy bez roušek. Ale že nás nepustí v létě do Dalmácie? To už je snad trochu moc, mámo, ne? Nejspíš jsem přílišný optimista, ale chci věřit, že si lidé všimnou, jak funguje mašina na ovládání. A začnou svobodně přemýšlet.

SDÍLET

Billboard-bottom-1