GLOSA JANA PALIČKY I Občané Prahy si v posledních dnech mohou připadat jako nepříliš dobrovolný komparz v nepříliš povedené frašce. Od voleb uplynulo šest týdnů a změnilo se – ano, hádáte správně – vůbec nic. Dosluhující magistrátní koalice si jaksi neuvědomuje, že je dosluhující, horečnatě vymýšlí způsoby, jak na teplých křeslech radních setrvat a dlužno dodat, že s časem čím dál více při těchto aktivitách ztrácí zábrany. Kromě obligátního blokování nové koalice tak můžeme (a bohužel i musíme) být svědky například toho, jak si parta, která by měla sehrávat již jen roli veskrze udržovací, vesele činí rozhodnutí, která by jí dle zvyklostí vůbec neměla příslušet.
Volič rozdal karty, komunální volby dopadly, jak dopadly a nastala fáze onoho pověstného „umění možného“. Po měsíci a půl se nám v Praze poprvé sešlo nové zastupitelstvo, ale kdo čekal, že touto dobou bude jasno i o nové radě a primátorovi, ten aktuálně zažívá jen hlubokou deziluzi. Jednání (pokud to tak vůbec můžeme nazvat) o novém vedení, totiž proaktivně sabotuje vedení staré, které neúnavně přináší nové podmínky, kterými se ve funkcích udrží co nejdéle, ideálně navždy.
Nejprve odmítají v radě sedět s trestně stíhanou osobou, přičemž třeba v Libereckém kraji to nevadí (výmluva, že tam se pracuje s menším rozpočtem, budiž navždy zapsána do fondu politického humoru). Pak se ohání tím, že jen oni mohou zabránit koalici s ANO, přičemž hned v několika dalších velkých městech v takovéto koalici sami jsou a jsou i jejími hlavními architekty. A nakonec přijdou s tím, že v radě hlavního města nebudou jen Piráti, ale i Praha Sobě, protože proto.
Kdyby ale jen šlo o diktování podmínek a prodlužování povolební agónie, která směřuje k dotlačení SPOLU k menšinové radě s tichou podporou ANO, za hlasitého provolávání: „My jsme před tím varovali!“ (a hlasitého zamlčování: „A taky jsme se o to postarali!“), člověk by si ještě mohl poklepat na čelo s tím, že tohle tak nějak k politice asi i patří.
Piráti s Prahou Sobě ale v průběhu uplynulých šesti týdnů nabyli sebevědomí natolik, že se neštítí vydávat politická rozhodnutí, která by podle všech zvyklostí měla příslušet novému vedení města, bez ohledu na utkvělé představy aktérů, že novým vedením budou opět oni sami.
