KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Při sledování dění posledních týdnů se nelze zbavit dojmu, že vláda hazarduje nejen se svou pověstí (tam už nemá co ztratit), ale hlavně s mocí státu jako takového. Případné škody budeme napravovat dlouhé roky, a půjde to hůř než v 90. letech...
V jedné detektivce Eda McBaina z 87. revíru popisuje arcilotr, zvaný Hluchý, svůj plán na vyloupení banky. Součástí toho plánu je, že do něj hodlá zapojit policii, a nedovtipným kumpánům vysvětluje, jak policie funguje. Že celá efektivita policie stojí a padá s tím, že pracuje pomalu a dlouho a nakonec zločince dopadne. Jenže když je, tvrdí Hluchý, někdo donutí jednat rychle a na mnoha místech, tak se efekt policie coby strážce zákona rozpadne. Fikaný zločinec nakonec rozmístí po městě mnoho náloží, které ve stejný čas vybuchnou, a zatímco policie jezdí od čerta k ďáblu, on naplňuje svůj plán…
Vzpomněl jsem si na tenhle motiv před nedávnem, když jsem sledoval další díl nekonečného seriálu lidového pábení „Co poudala vláda…“ Určitě to znáte, vysílají to na všech televizních stanicích a v novinách to pak rozebírají. Sleduju to už jen občas; ve volných chvílích se snažím myslet na hezké věci, a to se se sledováním vládní telenovely nedá zkombinovat. Zase se povídalo cosi o opatřeních a nezodpovědných lidech, kteří nám je nedodržují a porušují, a tak policie zasahuje. Druhým uchem jsem poslouchal, jak policie zasahuje shodou okolností všude dokola, buší na zavřené provozovny a zatýká hostinské, ale jako na potvoru nenatrefí na hotelovou restauraci v centru, kde zrovna sedí jejich ředitel na oslavě narozenin místního bosse…
Kroutil jsem nad tím hlavou a říkal jsem si: To si neuvědomují, co se stane? Jaký signál to vysílá? Co vysílá - přímo řve? To jim nedochází, kam se to všechno může posunout? Jasně, rovní a rovnější, to je očividné, ale co se stane dál? Co to udělá se společností?
Nevím, kdo to řekl, údajně Lincoln, ale na autorovi až tak nezáleží: Je možné stále klamat některé, nebo občas oklamat všechny. Ne však stále klamat všechny!
Platí to i na tuhle situaci. Nechci sklouzávat ke klišé, jako že „lidé toho už mají dost“. Mají, ale to zas tak moc neznamená. Tedy dokud se nevzbouří, přičemž na lidová povstání tu nejsme zařízení… Nehrozí tu nějaký temperamentní scénář, takže si vládní činovníci mohou být docela jisti životy i majetky. Ale něco se stane…
Představte si takový scénář: jednoho dne restauratéři veřejně řeknou, že od zítřka otevřou restaurace. Všichni, nebo alespoň většina. Veřejně a přiznaně. Uvnitř budou nějaká hygienická opatření a tak dále, takže se lidi nemusí bát přijít. A druhý den opravdu otevřou. Fígl je v tom, že otevřou skoro všichni. Co udělá policie? Není v jejích silách objet všechny provozovny a všude vymáhat vládní nařízení. Mohou zavřít pár restaurací, ale bude to kapka v moři. Nezvládnou zavřít všechny. Ani druhý den, ani třetí den. A představte si, že otevřou i zavřené obchody, řetězce strhnou pásky z hromad zboží, všude se nahrnou tisíce lidí - v takové situaci policie nedokáže vymoci dodržování vládních nařízení.
Policie totiž pracuje tak, jak to popisuje knižní Hluchý, zmíněný v úvodu: ví, že nemá tolik sil, aby uhlídala všechno, proto se snaží efektivně zasáhnout hlavně tam, kde její síla bude mít největší bezpečnostní efekt. Jinými slovy: nehoní bábu bez roušky, ale trestá závažné prohřešky s potenciálem ohrozit velké množství lidí. Tedy, aspoň teoreticky.
