Žalobci z Prahy a Olomouce si vymezují sféry vlivu. Ke kauzám přistupují odlišně, upozorňuje Matzner

Jan Januš

18. 08. 2020 • 06:00
Nejvyšší soud nedávno označil odposlechy pořízené v kauze spojené s pádem Nečasovy vlády za nezákonné. Jak v rozhovoru pro INFO.CZ upozorňuje advokát Jiří Matzner, který v daném případě sám obhajuje, nejde o první takový případ. Jindy se obdobně vyjádřil rovněž Vrchní soud v Praze. Ten olomoucký ale zastává opačný přístup, prostorové odposlechy připouští i z jiných kauz. Rozdíly jsou rovněž v přístupech obou vrchních státních zastupitelství. „Postupy státních zástupců pod dozorem pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové se liší od postupu v Olomouci, respektive liší se v jeho dikci. To nepřispívá k jistotě ani legitimnímu očekávání v oblasti trestního práva,“ říká Matzner.

Jak hodnotíte nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu o použitelnosti odposlechů

Nejvyšší soud uvedl, že nebyl žádný důvod povolit odposlechy u osoby, která nebyla podezřelá z trestné činnosti. Příkaz nebyl řádně odůvodněn právě s ohledem na to, že neobsahoval žádné konkrétní poznatky, které by odůvodňovaly použití takového nástroje, tedy zásahu do soukromí, v podobě odposlechu. Uvedené rozhodnutí je tak návod pro další činnost státních zástupců i soudců. 

Nejde však o jediné rozhodnutí ohledně odposlechů, kde soud konstatoval jejich nezákonnost. V jiné kauze na ni poukázal i Vrchní soud v Praze. Již jeho dva senáty odmítly použití odposlechu „za každou cenu“. Zájem zjistit „pravdu“ tak nemůže mít přednost před nezákonností, protože takový postup je svévolný. V konečném důsledku tedy škodlivý a pro soudní řízení nepoužitelný. Právě proto, že jde o překročení hranice, ve které se může justice pohybovat. 

Uvedený názor však není v justici plošně akceptovaný, například senát Vrchního soudu v Olomouci zastává jiný, opačný názor. Tedy že i prostorové odposlechy z jiné kauzy je možné použít. Proto bude otázkou pro Nejvyšší soud, jak uvedenou problematiku vyřeší sjednocujícím výkladem.

Přesto, mohou být rozhodnutí, která jste popisoval, použitelná i do budoucna? Mají judikatorní povahu?

Tato rozhodnutí mají zásadní dopad do dalších kauz a rozhodování soudů, protože jde o závěry, které bude moci využít obhajoba, a to včetně právního odůvodnění. Ale to platí i pro státní zástupce a soudy. Věřím, že to přispěje ke sjednocení praxe. Tedy ano, dá se říci, že jde o rozhodnutí judikatorní, jakkoliv český právní řád na principu judikátu nestojí, ale působí v rovině sjednocení názoru a aplikace práva.

V poslední době se mluví rovněž o určité „válce“ mezi vrchními státními zastupitelstvími v Praze a Olomouci. Jak se toto projevuje?

Nedomnívám se, že jde o „válku“ to je příliš silné slovo, dnes značně nadužívané. Ale myslím si, že jde o vymezování sféry vlivu. Není tajemstvím, že kroky vedoucí k pásu Nečasovy vlády jsou dnes často označovány za „utržení státních zástupců“, kteří se možná nechali vlákat do osidel mocenských her a přispěli tak jedné straně více, než sami chtěli či tušili. Pro mě je stále velmi těžko pochopitelné, proč právě tuto kauzu realizovalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, když věcně i místně by toto příslušelo Praze. Ostatně i postupy státních zástupců pod dozorem pražské vrchní státní zástupkyně se liší od postupu v Olomouci, respektive liší se v jeho dikci. To nepřispívá k jistotě ani legitimnímu očekávání v oblasti trestního práva.  

Dlouhodobě se spekuluje o tom, že si policisté hledají ty soudce či státní zástupce, kteří jim spíše vyhoví při jejich plánovaných aktivitách. Je tomu tak podle vás?

Dobrá otázka, ale po pravdě, jakkoliv se o tom mluví, nemám žádné faktické případy, kdy tomu tak bylo. Musím říct, že řada soudů není ochotna za „každou cenu“ vyhovět policii či státnímu zástupci v jejich návrhu, naopak mám zkušenost, že několikráte i přes medializaci dané věci nepodlehli „volání veřejnosti“, která často své názory přebírá z médií. Právo a jednotlivé kauzy bývají mnohem složitější a mediální zkratky jim nepřispívají. Soudci jsou v mnoha směrech již dnes odolní takovým tlakům a umí se velmi rychle zorientovat.

Před rozhovorem jste připomínal rovněž známý článek docenta Jiřího Herczega z roku 2010 a teorii plodů otráveného stromu. Souvisí s tím, proč je důležité dodržovat pravidla. U odposlechů je to proto, o jak zásadní jde zásah do soukromí?

Přesně tak, je to tak hrubý zásah do soukromí, že jakákoliv snaha, byť i dobře míněná, nemůže být právě nad zákonnost postupu. Toto je úkolem především soudů, ale čekal bych obdobný postoj i od státních zástupců. Nelze využít nezákonně získaný odposlech; ostatně ukazuje se, jak pravdivý uvedený článek právě doc. Herczega byl, když již před mnoha lety na uvedené upozornil.

V souvislosti s tím vším, o čem jsme mluvili: jak se vaším pohledem, jako obhájce Milana Kovandy, vyvíjejí kauzy spojené s pádem Nečasovy vlády?

V současné době analyzujeme rozhodnutí, které se přímo ve výroku netýká mého klienta, ale v kontextu obsahu a samotného odsuzujícího rozsudku, který nastal až po vynucené výměně soudce Obvodního soudu pro Prahu 1, když předtím byl klient třikrát zproštěn obžaloby, je třeba uvažovat o možnosti mimořádného opravného prostředku, tedy obnovy řízení. I přesto, že uvedené rozhodnutí je pro obhájce i státní zástupce důrazným signálem, že nelze akceptovat nezákonnost i při dobrém úmyslu, je otázkou, zda vlastně není příliš pozdě, když vše od roku 2013 již nabralo zcela jiný směr.

SDÍLET