Inspirace strojem času. Kde vzít peníze?

Karel Havlíček

FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Kdyby si někdo už konečně dal tu práci – místo tvorby absurdních a nebezpečných hloupostí – a vymyslel stroj času, který by nám umožnil cestovat do minulosti, mohl by se čtenář těchto řádků po zaplacení vstupného ocitnout třeba v roce 2017.

Je to pouhých pět let, tak ať mi laskavě nikdo nevykládá, že by to odborníci na IT, umělou inteligenci, biotechnologie a další bohulibé obory nezvládli levou zadní, když nás demokraticky zvolená politická reprezentace (demokratická volba nemá s odborností nic do činění) den co den přesvědčuje, že cesty zpět jsou naprosto jednoduchou disciplínou.

Zdá se dokonce, že začíná převažovat ještě působivější varianta přístupu: čím starší model lze oprášit, tím vyšší pokrokovostí se může chlubit vynálezce. Sofistikovaní objevitelé starých, ba prastarých pořádků kvůli tomu prolézají archivní materiály, ti nejsofistikovanější si mohou dokonce dovolit zaměstnávat za tím účelem asistenty a poradní týmy. Ti nejméně sofistikovaní si s takovými patáliemi hlavy nelámou a předkládají, co je napadne.

Před krátkou dobou se diskusní platforma Právnický klub zabývala pojmem „nový normál“, kterýžto je plíživě zaváděn do slovníku této doby jako kamufláž skutečnosti, že žádný normál neexistuje. Někteří z účastníků hovořili o zvláštním úkazu: Dějiny jsou plné krizových událostí. Představou těch, kdo je prožívali, zpravidla bylo, že „až to skončí, bude líp“, čímž mínili, že se organicky, přirozeně vytvoří nová normalita, jejímž obsahem bude společnost alespoň o kousek lepší (spravedlivější, humánnější, rovnoprávnější, ad libitum) než ta, v níž krize vznikla. 

Do jaké míry se ta očekávání naplňovala, je jiná věc (je možná nošením sov do Athén připomínat v tomto ohledu třeba pověstné tuzemské letopočty končící osmičkami). Naproti tomu dnes narativ zní: „až to skončí, bude zase jako předtím“.

sinfin.digital