FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | V týdnu právě uplynulém hádali se poslanci celé noci. Jedni cosi navrhovali, druzí se proti tomu vymezovali. Koalice soudila, že když se opoziční partaje původně podílely na některých návrzích, měly by je na plénu sněmovny podpořit. „A proč?“ podivila se protistrana a dala najevo, že její role není podporovat, nýbrž kriticky oponovat. Jelikož v jistém smyslu oba parlamentní antigoni mají pravdu, systémové řešení vedoucí k efektivizaci a racionalizaci činnosti poslaneckého sboru za současné ústavní situace neexistuje. Má-li být zachována demokracie na parlamentním principu, není jiná možnost než se některými katarakty promluvit, prohádat, prodebatovat, sem tam i prožvanit.
Chce-li tuto situaci někdo řešit, zbývají cesty trojího druhu. Před těmi prvními chraň nás ruka Páně: to jsou cesty nedemokratické. Nemusí jít o přímý a na první pohled zjevný útok na základní struktury. Existují nespočetné řady historických i zcela aktuálních příkladů, kdy formálně demokratické instituce zůstaly zachovány, avšak reálná demokracie se z nich vytratila zadními východy.
Na druhý typ cest zřejmě sázejí domácí politici. Zabořili kolíky svých vojenských táborů do rodné půdy a nehodlají se pohnout ani o píď. Jedni odhodláni prosadit své záměry silou sněmovní majority, druzí rozhodnuti partyzánsky štěkat, štípat a kousat všemi způsoby, aby většině její rozhodování co nejvíce ztížili, prodloužili nebo alespoň oddálili. Prohlasovat lze cokoliv, obstruovat lze – víceméně – jakkoliv. Jestliže se na nějakých nočních poradách šéfové Poslanecké sněmovny shodnou, jak se píše třeba v parlamentním zpravodajství na Novinkách.cz, že „předsedající budou nabádat poslance, aby mluvili k věci,“ a „pokud neposlechnou, předsedající jim slovo odebere,“ je to asi stejně účinné opatření, jako když ve vlaku zřídíte tiché kupé hned vedle dětského. V Parlamentu padají perly o konci náčelníka Velká huba, ale brachiální násilí se naštěstí zatím krčí v koutě. Vlastně bychom (s jistou laskavou licencí) mohli říci, že poslance ze znepřátelených břehů kalné řeky jménem Politika (až na pár ringových týpků) je hodno obdivovat, neboť to, co jest jim vlastní, tedy legislativní procesy, nakonec vždy nějak zvládnou.
