EXKLUZIVNĚ: Historik Kovář není plagiátor, vyplývá z posudků významných profesorů

Jan Januš

Profesor Martin Kovář, který působil do konce roku jako prorektor Univerzity Karlovy, čelí od prosince nařčení z údajného plagiátorství. Dlouhodobější útoky na jeho osobu ho vedly i k tomu, že s koncem roku nejen tuto funkci, ale rovněž Filozofickou fakultu, kde 15 let řídil Ústav světových dějin, sám opustil. INFO.CZ má ale k dispozici aktuální posudky dvou významných českých historiků, profesorů Roberta Kvačka a Jaroslava Pánka, z nichž naprosto jasně vyplývá, že Kovář plagiátorem není a že tak ani jeho knihy nelze za plagiáty označit.

O celé kauze má do poloviny února rozhodnout příslušná komise Filozofické fakulty. Ta bude vycházet nejen z podání tří mladých historiků, kteří Kováře osočili z plagiátorství v některých jeho pracích věnovaných Stuartovcům a Walpolově éře, ale rovněž z dvou posudků kapacit české historiografie, které si nechal zpracovat rektor univerzity Tomáš Zima. Oba posudky má INFO.CZ k dispozici a detailně je prostudovalo.

Jak profesor Robert Kvaček, kterého lze označit za doyena české historické vědy, tak profesor Jaroslav Pánek, dřívější dlouholetý místopředseda Akademie věd ČR či prorektor Univerzity Karlovy, se jednoznačně shodují, že Kovář se plagiátorství nedopustil. „M. Kovář se nedopustil vydávání cizího vědeckého díla za vlastní,“ píše ve svém stanovisku profesor Pánek a dodává: „M. Kovář se nedopustil převzetí cizí práce bez uvedení použitých zdrojů.“

Kvaček: Práce jsou samostatné a autorsky původní

Profesor Kvaček připomíná, že českých knih o Stuartovcích mnoho neexistuje: „V české literatuře jsou ojedinělé, díla s touto tématikou české dějepisectví téměř nemá, zájem o anglické dějiny v jejich bouřlivém 17. a 18. století není nijak výrazný. Zato anglická literatura je pochopitelně obrovitá; prof. Kovář má o ní detailní přehled, který prokazuje i bibliografickým přehledem v knize Stuartovská Anglie a poznámkovým aparátem. Pro své monografie z ní - jak bývá obvyklé - vybíral, asi nejvíce se opřel o práci Barryho Cowarda, případně Jeremyho Blacka. Uvádí je i cituje, „neskryl“ Cowarda před českým čtenářem, jak uvádí žaloba z plagiátorství, jen v knize Anglie posledních Stuartovců vypadl ze seznamu literatury, ale v textu se hojně cituje a připomíná.“

„Plagiát je dokazován určitými výňatky z textu, i obsahem některých poznámek a odkazů a rejstříkovým jmenným seznamem. Výňatky nejsou většinou identické a mívají faktografický obsah poznatelný možná i z jiné literatury,“ analyzuje dále Kvaček, podle něhož „Kovářovy práce jsou samostatné, autorsky původní, vzniklé v inspirativní vazbě na anglickou literaturu. Asi by bylo vhodné tuto vazbu v úvodu ještě výrazněji formulovat, zvýraznit ji - ale obecným zvykem to ani v zahraniční literatuře nebývá.“

Interpretační přiblížení totiž podle něj ještě není plagiátem.

Pánek: Prohlásit práce za plagiáty není možné 

Pánek pak obsáhle analyzuje některé z konkrétních výtek, které míří na Kovářovy práce a dokazuje, že nejde o totožné znění, jak tvrdí mladí historici, ale o informace, do nichž jsou dodány další souvislosti. Jinými slovy, Kovář z prací anglických historiků vycházel, což sám přiznává, a místy na ně odkazuje, dál s nimi ale standardně pracoval.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital