Kdo chce zemřít doma, měl by mít tu možnost, říkají v hospicu Cesta domů

Jan Januš

Mobilní hospic Cesta domů se ročně postará o stovky umírajících lidí, kterým se snaží zkvalitnit poslední dny života. Poskytuje přitom podporu i jejich blízkým. Jak péče mobilního hospice funguje, vysvětlují v rozhovoru pro INFO.CZ finanční ředitel Cesty domů Tomáš Matocha a vedoucí fundraisingu a péče o dárce Helena Štohanzlová.

S čím za vámi lidé přicházejí?

Štohanzlová: Většinou s tím, že mají vážně nemocné blízké. Těm již byla ukončena kurativní léčba, která má vést k vyléčení, a byla jim doporučena paliativní péče. Ta je zaměřená na zachování kvality života, který člověku ještě zbývá. Cesta domů přináší komplex různých aktivit, mezi ostatními mobilními hospici jsme výjimeční v tom, že nejsme jen poskytovatelem přímé péče v rodinách, ale výrazně se věnujeme také osvětě. 

Snažíme se zvyšovat informovanost v oblasti péče o lidi na konci života. Jedním z našich neskromných cílů je, aby mobilní paliativní péče byla dostupná všem, kteří o ni požádají. My sami se nepostaráme o všechny lidi v České republice, ale snažíme se přispívat ke vzniku nových hospiců a iniciativ, stejně jako k tomu, aby tato pomoc byla zajímavá pro stále více mediků. Provozujeme informační portál Umirani.cz či web Mojesmrt.cz, vydáváme letáky a knihy zaměřené na konec života. Věnujeme se také vzdělávání lékařů i odborníků z dalších profesí.

Snažíme se prosadit to, aby kdo chce umřít doma, měl tu možnost. Pro každého je ale samozřejmě to pravé místo jinde.

Všichni, kdo přicházejí do vaší péče, tedy zůstávají doma?

Štohanzlová: Všichni, nemáme žádná lůžka. Jsme nemocnice na kolečkách, vytváříme ji u lidí doma. Staráme se o ně velice krátkou dobu, posledních pár dní života, medián délky naší péče je 11 dní. 

Po celou tu dobu se snažíme vytvořit i záchranný systém kolem jejich blízkých. Nestaráme se jen o to, aby člověka nic nebolelo, jakžtakž se mu dobře spalo a neměl stavy dušnosti či nevolnosti, ale rovněž se snažíme pečovat o jeho duševní pohodlí. A nejen jeho, ale i jeho nejbližších. Velkým tématem třeba bývá, jak v dané situaci mluvit s dětmi a zda je zapojovat do péče o umírajícího. 

Nikdy nedojde k tomu, že by se člověk, o něhož se staráte, uzdravil?

Štohanzlová: Někdy se stane, že se pacient stabilizuje a můžeme jej propustit z péče. Obvykle to však neznamená, že by se uzdravil, spíš se postup jeho nemoci zpomalil.

sinfin.digital