Daniel Křetínský: Proč nepodepíšu dohodu, kterou Google nabídl tisku

 FOTO: Profimedia

Daniel Křetínský

05. 11. 2020 • 13:00
Internet je neustále na začátku své existence. Stejně jako u předešlých velkých inovací, vývoj technologií je mnohem rychlejší než celá regulace. Inovace rodí monopoly následované regulací, která má podpořit hospodářskou soutěž. V případě největších digitálních platforem se nacházíme v situaci, kdy se tato legislativní a regulatorní akce stává velmi naléhavou. (Jde o redakční překlad textu, který vyšel v deníku Libération.)

Z důvodů zachování demokracie, pluralismu, vzdělání našich dětí, volné soutěže a národní bezpečnosti. Zdá se, že ve Spojených státech jsou o tom přesvědčeni i demokraté a republikáni. Společnosti GAFA (Google, Amazon, Facebook, Apple. Křetínského komentář obsahuje dodatek, že Amazonu a Applu se netýká, pozn. red.) tento legislativní vývoj odmítají, nebo chtějí diktovat vlastní podmínky. Schovávají se za slova „svoboda vyjadřování“ či „cenzura“.

Skutečností je, že vytvářejí enormní ekonomickou hodnotu tak, že zadarmo využívají práci jiných profesionálů, případně informace, které získali od redakcí. A to bez zodpovědnosti, která je s tím spojena. Noviny či rádio a televize nesou zodpovědnost za obsah, který zveřejní nebo odvysílají. Novináři podléhají etickým pravidlům. Jejich práce je podřízena také poměrně tvrdé legislativě: pomluvě, respektu na soukromí či právu na odpověď a takto bychom mohli pokračovat. A GAFA může přenášet jakýkoliv obsah bez bezpečnostních pojistek? Naprostá volnost nakládat s prací ostatních, téměř naprostá absence zodpovědnosti a etiky nemá nic společného se svobodou.

Nejsem proti GAFA. Obdivuji jejich inovační kapacitu a oceňuji benefity, které společnosti přinášejí. Nicméně naprosto odmítám myšlenku, že inovace a ekonomický model GAFA nemohou existovat ve vyváženém a férovém prostředí, přičemž jejich model vyžaduje zneužívání práce ostatních a fungování bez zodpovědnosti. Ano, digitální platformy poskytují přístup k novinovým článkům, což jim ovšem zvyšuje návštěvnost a vytváří významné reklamní příjmy. Proto musí na jedné straně přijmout určité principy zodpovědnosti a na straně druhé musí část těchto příjmů věnovat těm, díky nimž tento obsah mají, tedy novinářům a vydavatelům. Podotýkám, že jsem zklamán, že vedení GAFA nechápe, že jde o životní zájem jejich společností. Jejich dynamika a obchodní agresivita vytváří obrovské škody, které státy nemohou ignorovat. Dříve nebo později, pokud toto bude pokračovat, státy proti GAFA zasáhnou velmi tvrdě.

První krok ve směru regulace byl podniknut s přijetím evropské směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Novinářům a vydavatelům dává právo na odměny od společnosti Google za zpravodajský obsah. Směrnice říká, že není možné využívat profesionální práci druhých zadarmo k vytváření velkých zisků. Francie byla první, kdo tuto legislativu převedl do národního práva. Antimonopolní úřad společnosti Google přikázal, aby skutečně jednala a stejně tak učinil v uplynulých dnech i odvolací soud. Tato vyjednávání byla neúspěšná a Google se rozhodl dát specifickou nabídku jednotlivým vydavatelům. Pro mnoho z nich bylo zjevně velmi těžké odmítnout. Ovšem já to nepodepíšu.

Google určitě udělal krok k vyjednávání, na rozdíl od jiných platforem, jejichž ticho je ohlušující. Je to chvályhodné, ale nezdá se, že by pochopil ducha této legislativy. Místo toho, aby hledal férový, odpovědný a transparentní model odměn za autorská práva, snaží se koupit média a vnutit jim vlastní vůli a vlastní model.

Google nabídl účast na nové propagační službě informací za poplatek. Je to globální licence, která obsahuje i autorská práva. Toto není odměna za autorská práva! Za prvé nevíme, zda toto všechno představuje jedno procento částky, kterou GAFA vyberou, nebo je to 80 procent. Záhada. Také nevíme, jak k této částce dospěli. Černá skříňka! Za třetí se tyto smlouvy nevztahují na všechny vydavatele, ale jen na hlavní politické deníky (skupina francouzských největších deníků, které požívají určitou legislativní podporu francouzského státu). Je to taková pěkná kratochvíle společnosti Google. Pouze ona vybírá, kterou část práv bude respektovat a kterou bude porušovat. Za čtvrté. Společnosti, které dohodu podepsaly, se musí vzdát plateb tak, jak je požaduje zákon a nesmí se jich domáhat u soudu. To je znovu demonstrace síly. Já, Google, se rozhodnu, jak budu uplatňovat zákon a postarám se o to, abyste neměli šanci se jej domoct, případně abyste neměli možnost přizpůsobit se rozhodnutí veřejných institucí, které by pro vás bylo výhodnější. Za páté. Peněz není dostatek. Jde o 30 milionů eur pro všechny, přičemž Google jen ve Francii utrží zhruba dvě miliardy eur ročně. A konečně, v souladu s duchem legislativy, autorská práva náleží Googlu, aniž by byla kompenzovaná a nemusí být spojena se zavedením nástrojů společnosti Google vydavatelům. Google tak žádá, aby vydavatelé část peněz reinvestovali a vrátili je zpátky domů. To, co v jedné ruce dává, si druhou rukou bere zpátky.

Je to mnohem více svévolnost než spravedlnost, mnohem více zneužití dominantní pozice než respektování autorských práv. Google využil své vyjednávací síly tváří v tvář složitým ekonomickým podmínkám. Když má takovou sílu a takovou finanční základnu, musí mít mnohem odpovědnější přístup, více občanský a také více velkorysý.

Skupina CMI (Elle, Marianne, Versione Fémina, Télé 7 jours a další) se pod takto neférovou smlouvu nepodepíše. A jak jsem říkal v loňském roce během setkání UDECAM (Unie poradenských společností a společností nakupujících média), věříme v důležitost evropské směrnice. CMI má štěstí, že za ní stojí silná skupina, která může čelit takovému postupu a případně dlouhému soudnímu sporu. Tisk hraje v demokracii zásadní roli a Google, který z něj těží, k tomu musí přispět. Žijeme podle zákona a Google se tomu musí podřídit.

Právě ve Francii jeden velký autor (Henri Lacordaire) napsal: mezi slabými a silnými je to svoboda, která utlačuje a právo, které chrání. Doufám, že Francie, která je matkou zákonů, zajistí, že směrnice o autorském právu na digitálním trhu je uplatňována tak, jak vytyčil cestu zákon z roku 2019. Jiní jdou příkladem, například Austrálie, jejíž boj a závazky udržely vydavatele jednotné. Stát musí hrát svoji roli. Pokud to tak nebude, požádáme soudy, aby konaly. A jsme připraveni to udělat i za všechny malé vydavatele, kteří na to nebudou mít dostatek peněz a pro novináře, které budou podobné špinavé dohody poškozovat.

Daniel Křetínský je majitelem webu INFO.CZ. Text vyšel rovněž v dnešním vydání francouzského deníku Libération.

SDÍLET