Evropská komise doporučila členským státům, aby zahájily rozhovory s Ukrajinou o podmínkách jejího přijetí do Evropské unie. Stejné dobrozdání dostalo i Moldavsko a překvapivě také – ovšem za přísnějších podmínek – Bosna a Hercegovina. Komise schválila i hodnotící zprávy o pokroku zemí západního Balkánu – Srbska, Černé Hory (ta mimochodem obdržela úplně „nejlepší známky“), Severní Makedonie a Albánie, které o členství v EU už dlouho jednají. A poněkud nečekaný a překvapivý byl návrh, aby EU udělila status kandidátské země také Gruzii.
Nejnovější závěry opřené o obsáhlé hodnotící zprávy poslouží jako podklad pro jednání politických lídrů 27 členských států v polovině prosince v Bruselu. Rozhodnutí začít jednat s Ukrajinou, s Moldavskem a případně s Bosnou-Hercegovinou musejí být učiněna jednomyslně na nejvyšší úrovni.
Je dosti pravděpodobné, že se Ukrajina tohoto impulsu dočká, a v závěsu pak také Moldavsko. Naopak v případě Bosny a Hercegoviny budou vlády členských zemí opatrnější – sama Komise konstatuje, že od udělení statusu kandidátské země před rokem za českého předsednictví v EU nedosáhla tato rozhádaná postjugoslávská republika výraznějšího pokroku při plnění předepsaných unijních kritérií.
Co urychluje a co naopak zpomaluje tempo přístupových jednání?
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu sílí přesvědčení, že je třeba napadené zemi poskytnout co největší záruky a jistoty. V posledních týdnech se ale diskutuje o tom, že nový výbuch násilí na Blízkém východě zastiňuje zájem o ukrajinské dění a že slabé výsledky letošní ukrajinské protiofenzívy naznačují nebezpečí vleklé a vyčerpávající statické války, která hrozí spojence Kyjeva unavit.
Obavy vyvolává i zdrženlivost významné části amerických republikánů, pokud jde o další rozhodnou vojenskou pomoc Kyjevu. I z těchto důvodů lze předpokládat, že Evropská rada návrh komise posvětí, aby názorně předvedla, že se na její „neochvějné podpoře“ nic nemění.
Zamíchat kartami může samozřejmě ještě Maďarsko, jehož premiér Viktor Orbán už dlouho zpochybňuje evropskou podporu Ukrajiny. „Na pomoc“ by mu mohl přiskočit staronový slovenský premiér Robert Fico. Od okamžiku, kdy si Orbán v Pekingu začátkem října před fotografy potřásal rukou s ruským Vladimirem Putinem, se už nikdo v EU neodvažuje předpovídat, jak se zachová.
Podle diplomatů komise momentálně vyjednává s Maďarskem o tom, jaké ústupky by měla udělat, tedy kolik zadržovaných peněz určených pro Maďarsko uvolnit, aby to stačilo pro Orbánův souhlas na summitu v půli prosince.
Že komise přijde s „gestem“ vůči Ukrajině, naznačila už o víkendu její předsedkyně Ursula von der Leyenová, když se nečekaně (a od začátku války už pošesté) vypravila do Kyjeva, aby prezidentu Zelenskému a tamním politikům vyřídila, že EU nejen stojí dál po boku Ukrajiny, ale také oceňuje její pokrok při provádění vnitřních reforem, což je velmi těžké ve válečném stavu. „Věřím, že dokážete dosáhnout svých ambiciózních cílů, tedy aby historické rozhodnutí zahájit proces přístupových jednání bylo učiněno už letos,“ řekla poslancům Národní rady.
Dnes zveřejněný posudek toto ocenění potvrdil: „Navzdory rozsáhlé invazi Ruska v únoru 2022 a ruské brutální útočné válce pokračovala Ukrajina v pokroku v oblasti demokratických reforem a reforem právního státu. Udělení statusu kandidáta na členství Ukrajiny v EU v červnu 2022 dále urychlilo její reformní úsilí.“
Návrh dát Ukrajině zelenou oslabila Komise požadavkem, aby ještě bezezbytku splnila tři ze sedmi původně vytyčených klíčových podmínek. Jde o legislativu zajišťující ochranu národnostních menšin, účinná opatření proti korupci a pokrok při oslabování vlivu oligarchů a ustálení pravidel pro lobování a ovlivňování politiky.
Pokud by se tedy členské státy nechtěly doporučením komise řídit, mohou rozhodnutí o startu rozhovorů odložit právě s poukazem na tyto ne zcela splněné podmínky. Komise jejich plnění vyhodnotí v březnu. Pokud je „odškrtne“, otevře tím dveře k uspořádání první „mezivládní konference“, jak se nazývají milníky v jednání o vstupu do EU.
