Na začátku ledna se, jak se zdá, plně začalo projevovat ropné embargo, které evropské země vyhlásily vůči ruské ropě. Částečně se tak dá přistoupit k hodnocení prvních efektů embarga i cenového stropu. Zároveň ale nelze tyto efekty vnímat jako vytesané do kamene, protože Rusko, logicky, přijímá opatření, která je mají zmírnit.
Cena ropy Urals (velmi zjednodušeně mix kvalitní lehké sladké ropy, tedy ropy s nízkým obsahem síry a s nízkou viskozitou ze západní Sibiře, a výrazně méně kvalitní, respektive povolžské ropy) se pohybuje pod hranicí 50 dolarů za barel (ta v přístavu Primorsk ještě méně) – tedy hluboko pod cenovým stropem 60 dolarů, které západní země vyhlásily na ropu.
Rusko takovým stavem beze vší pochyby trpí. Propad jeho příjmů z ropy dosahuje podle agentury Bloomberg 172 milionů dolarů denně, po nástupu embarga na ropné výrobky se ztráta ještě prohloubí.
Ani ruské odhady nejsou optimistické. Ruské ministerstvo financí odhaduje, že v rublech bude pokles zhruba 50 miliard, následující měsíce pak dvoj až trojnásobek. A sama těžba ropy by měla podle prognóz amerického ministerstva energetiky klesnout z 10,5 milionů barelů denně na 9,5 milionů v březnu. To, kromě jiného, znamená výpadek příjmů ve výši asi jednoho bilionu rublů ročně.
Takové prognózy nejsou nijak zářné, navíc ještě nepostihují případné problémy ruských společností, které budou nuceny řešit, které vrty uzavřou, aby z ekonomického hlediska utrpěly co nejmenší ztráty.
