Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ferrari slaví sedmdesátiny. Připomeňte si nejvýznamnější milníky jeho historie

Ferrari slaví sedmdesátiny. Připomeňte si nejvýznamnější milníky jeho historie

Sedmnáctitisícové severoitalské Maranello je domovem jedné z nejslavnějších automobilek světa. Ta slaví kulatiny a má za sebou mnoho úspěchů nejen v prestižních automobilových závodech...

 

Enzo Ferrari (1898-1988) coby závodník nedosáhl výraznějších úspěchů ve velkých kláních. Proto se z něj stal podle současného slovníku manažer. Scuderia s jeho příjmením vznikla v listopadu 1929 v Modeně jako závodní stáj. Když se Alfa Romeo vzdala oficiální přítomnosti na okruzích, zastupoval ji právě tento tým, už tehdy se slavným logem vzpínajícího se koníka. „Kříž a had“ jej ale před druhou světovou válkou koupil zpět a Enzo se chtěl postavit na vlastní nohy. Nemohl však pro další firmu použít svoje jméno, protože mu to zakazovala smlouva. Na celých deset let.

AAC

Nová společnost Auto Avio Construzioni (AAC) postavila v roce 1940 dva exempláře sportovního vozu Tipo 815 s řadovým osmiválcem 1,5 l. Už tehdy se v označení objevilo trojčíslí, které se používá dodnes, i když má různé výklady. O tři roky později se přestěhovala do Maranella. První skutečné Ferrari, typ 125 S, přišlo na řadu až v květnu 1947, továrna musela být nejprve opravena po válečném spojeneckém bombardování. Pro značku typický vidlicový dvanáctiválec, opět pouze jedenapůllitrového objemu stvořil slavný Gioacchino Colombo.

První vozy Ferrari byly vlastně určeny hlavně k závodům, ale ty sportovní mohly i na běžné silnice. Označení jednotlivých typů odpovídalo objemu jednoho válce. Kupříkladu legendární řada 250vznikla v mnoha podobách včetně překrásné Testa Rossy. Později se silniční vozy už jen upravovaly. Používaly se i motory jiných konfigurací: řadové čtyřválce a šestiválce Aurelia Lamprediho, V6 a V8 Carla Chitiho... Unikátní dvouválec pro GP Monaka F1 nakonec nevyjel, projekt se ocitl u ledu...

Více si přečtěte na webu Auto.cz.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744