Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Americké sankce vůči ZTE a Huawei aneb Jak se roztáčí spirála obchodní války s Čínou

Americké sankce vůči ZTE a Huawei aneb Jak se roztáčí spirála obchodní války s Čínou
Po nedávném zákazu obchodování s americkými firmami pro ZTE došlo i na Huawei, jednoho z nejvýznamnějších poskytovatelů telekomunikačních technologií na světě. Americké ministerstvo spravedlnosti proti němu zahájilo vyšetřování z možného porušení sankcí vůči Íránu.
Americké úřady mají na Huawei spadeno dlouhodobě. Společnost podezírají z napojení na čínskou vládu a armádu a z nekalých obchodních praktik. V USA i řadě dalších západních zemí, ale například i v Indii, je firma vyloučena z veřejných zakázek. Pozorovatelé soudí, že vyšetřování z porušení sankčního režimu vůči Íránu je pouze první nástřel plánovaných razantnějších opatření. Huawei by podle nich mohla dopadnout podobně jako ZTE a být zcela odstřižena od amerických technologií, na nichž je existenčně závislá.

Čínští výrobci, americké komponenty

Technologický gigant Huawei je v USA spolu se ZTE na černé listině už od roku 2012. Svůj boj o americký trh dle New York Times už vzdal. Stále však potřebuje přístup k některým americkým komponentům, především výkonným mikročipům.

Podle zdrojů obeznámených se situací přichází vyšetřování po obsílkách z ministerstva obchodu i Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv na ministerstvu financí. V této chvíli není jasné, v jaké fázi se vyšetřování nachází a co se přesně vyšetřuje. Dle Wall Street Journal už ale pouhý fakt vyšetřování vytváří rizika pro Huawei;
(Huawei) čelí ze strany Washingtonu řadě opatření, která mají snížit již tak dost mizivý podíl firmy na obchodech v USA. … [Firma by] mohla čelit dalším postihům: mohl by na ni být uvalen dohled a stíháni by kromě jiného mohli být i jednotlivci zodpovědní za údajnou nezákonnou činnost.
Z čínské strany lze samozřejmě očekávat odvetné kroky a Jeremy Goldkorn, analytik ze SupChina, se v reakci na to ptá:
Která z amerických společností v Číně pocítí důsledky odplaty jako první? Apple? Microsoft? Qualcomm? GE? Tesla? GM a Frod? IBM? Honeywell? Si Ťin-pchingův válečný kabinet už si bezpochyby sepisuje seznam.

ZTE: Ani propisku, ani router

Ministerstvo obchodu Spojených států již předtím zakázalo americkým firmám prodávat součástky druhému největšímu čínskému výrobci telekomunikačního vybavení, korporaci ZTE. Britský Státní úřad pro kybernetickou bezpečnost varoval telekomunikační firmy v zemi před nezanedbatelnými bezpečnostními riziky spojenými s používáním čínských technologií:
Ian Levy, technický ředitel Státního úřadu pro kybernetickou bezpečnost, poslal dopis… britským telekomunikačním firmám … a varoval, že „používat vybavení a služby ZTE uvnitř existující telekomunikační infrastruktury by představovalo riziko pro britskou národní bezpečnost”.

Americké ministerstvo obchodu rozlítilo, že ZTE lhala americkým úřadům během vyšetřování zaměřeného na porušování amerických sankcí: ZTE měla prodat technologie Íránu a Severní Koreji, a navíc neplnila své sliby, že potrestá zaměstnance odpovědné za „chybu”; některé z nich nakonec naopak odměnila. Předchozích varování amerických úřadů společnost nedbala. Podle lapidárního prohlášení bývalého amerického úředníka obeznámeného s případem:
Toto opatření na následujících sedm let ZTE doslova odstřihne od jakékoli aktivity zahrnující USA a jakékoli americké věci, ať to jsou propisky nebo routery.

Podvod na export

Prvotní reakcí Pekingu na americký zákaz pro ZTE bylo podle očekávání bojovné oznámení, že učiní nezbytné kroky k ochraně čínských obchodních zájmů. Na veřejnost nicméně pronikl interní dokument, který naznačuje, že debata probíhající v nejvyšších politických kruzích ČLR je složitější. Komise pro kontrolu a správu státního majetku (SASAC) vydala k ZTE kritickou zprávu, upozorňující na „stupidní“ chyby v postupu společnosti. Zpráva byla okamžitě stažena z čínského internetu, obsahuje totiž drtivou kritiku nejen korporace ZTE a jejího vlivu na pověst ČLR v zahraničí, ale také domácích čínských poměrů:
Zpráva SASAC, nejvyššího regulátora čínských státních podniků podléhajícího přímo čínské vládě, kritizovala chování ZTE vůči americkým regulátorům jako „hloupé a pasivní” a škodlivé pro čínskou globální image. „Mnoho domácích podniků zaplatí velkou cenu za krátkozrakost a nečestnost ZTE. Diplomatický plán naší země, stejně jako její pověst, budou nevyhnutelně poškozeny,” píše se ve zprávě datované 20. dubnem. Zpráva dále kritizuje domácí prostředí pro nedostatek společenské odpovědnosti, která se v případě ZTE rozšířila až do jejích zahraničních aktivit. … „Dotčení vedoucí ZTE nemají právní ani bezpečnostní povědomí. Riskovali: zapletli se mnohokrát do nelegálních operací. To nesouvisí jenom s prostředím v Číně, kde není společenská věrohodnost právě na výši, ale i s vývozem nedostatku zodpovědnosti do cizích zemí,” píše se dále ve zprávě.

Jak to v Číně (ne)funguje...

Tento dokument mj. naznačuje, jak asi mohly probíhat domácí diskuze v ČLR ohledně problémů firmy CEFC v Africe i v ČR.  V souvislosti s postupem amerických úřadů vůči ZTE navrhuje SASAC, aby čínský stát uplatňoval větší kontrolu nad zahraničními aktivitami svých firem. (To se také skutečně již děje u CEFC.) Čína by také podle SASACu neměla dopustit dominový efekt, kdy by začaly jedna za druhou padat další čínské firmy - zejména korporace vojenského průmyslu - závislé na spolupráci se ZTE.
K podpoře ZTE se mezitím v duchu cíleně rozdmýchávaného  nacionalismu přihlásili i čínští „síťoobčané“: po internetu koluje fotografie transparentu hlásajícího: Netrestali by ZTE, kdyby nebyla tak silná a schopná v prosazování zájmů Číny.

Transferem technologií proti americké „hegemonii“

Opatření proti ZTE může být pro firmu fatální. Spolu s vyšetřováním Huawei přichází v době, kdy americký prezident Donald Trump hrozí ČLR obchodní válkou a probíhá širší vyšetřování krádeží duševního vlastnictví ze strany Číny. Jak odhaduje analytik Bill Bishop:
Ochromující americké sankce proti ZTE mohou spustit spirálu prohlubující se americko-čínské obchodní a technologické války. Schopnost americké vlády zničit velkou čínskou firmu odstřižením od amerických komponentů je další připomínkou pro Čínu (po Snowdenovi), že informační bezpečnost nebude mít jistou, dokud zcela „nedeamerikanizuje” svou informační infrastrukturu.
Čínská technologická základna ještě není tak daleko, ale technologická bezpečnost je už dlouho strategickým cílem, a tento poslední americký krok, spolu se zrychlujícím se zhoršováním americko-čínských vztahů, bezpochyby urychlí čínské úsilí o ukončení zbývající americké technologické „hegemonie“.

O zvyšujícím se politickém tlaku na vývoj polovodičů a základních technologií píší i analytici z Trivium China a dodávají, že čínská CCTV v minulých dnech znovu připomněla, že o nutnosti dosáhnout technologické soběstačnosti hovoří již mnoho let generální tajemník KS Číny Si Ťin-pching. Jeho program Made in China 2025 je na inovace domácího průmyslu zaměřen už od roku 2015. Mohutnou vládní podporou zajištěný plán měl částečně spočívat i v akvizicích zahraničních strategických společností; když to nepůjde v USA, o to větší budou snahy jinde ve světě. Pokud nepřichází přímo obchodní válka, na spadnutí je jistě válka technologická:
Polovodiče jsou v samotném jádru roztržky mezi dvěma největšími světovými ekonomikami, rozporem, který nafukuje tarify, zmražuje čínské investice v amerických společnostech a brání vývoji technologií asijských států od páté generace mobilních sítí po umělou inteligenci. Vláda Spojených států dokonce zvažuje použití zákona z roku 1977, který by prezidentu Donaldu Trumpovi umožnil vyhlásit stav nouze, blokovat transakce a konfiskovat majetek.

Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, který mapuje dění v Číně a její zájmy v zahraničí.

Sinopsis

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4503, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4390, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);