Česká firma i dnes ručně vyrábí tradiční plechové hračky. A sklízí s nimi úspěch i v zahraničí | info.cz

Články odjinud

Česká firma i dnes ručně vyrábí tradiční plechové hračky. A sklízí s nimi úspěch i v zahraničí

Kdo by neznal berušku na klíček nebo plechový Zetor s řiditelnou nápravou a rychlostmi. Hračky z bývalého Kovodružstva Náchod, nyní firmy KOVAP, jsou legendou a tradiční továrně existující od roku 1946 se daří. Ručně tu vyrábí sedmdesát druhů hraček, které si i dnes, v době mobilů, najdou zákazníky.

Utopená v údolí uprostřed lesů leží továrna, při jejíž návštěvě máte chuť každou chvíli vykřiknout: „Jé, to jsem taky měl doma!“ Nad zdejšími hračkami se totiž dojmou i dospělí. Jen se tu červené berušce, která je spolu s traktorem stále vlajkovou lodí firmy, říká zásadně „slunéčko sedmitečné“ a traktoru „traktůrek“. A stále se vyrábí i žlutá mandelinka bramborová, která nese tak trochu odkaz doby, kdy jako hračka vznikala – coby narážka na americké imperialisty.

Není divu, že tu jsou jak lidé, kteří tu pracují celý život, tak i úplně nejmladší generace. Mezi ty první patří třeba dlouholetý ředitel firmy a její spolumajitel Lubomír Hošek. Nastoupil sem v roce 1976, hned po vojně a v rodném kraji zůstal. „Hledal jsem práci a věděl jsem, že Kovodružstvo Náchod vyrábí hračky. Tehdy jsme ještě sídlili v Náchodě, dnes je hlavní sídlo firmy v Novém Hrádku a pak v Semilech, v Náchodě už nezůstalo nic. A měli zrovna volné místo seřizovače soustružnických automatů, tak jsem tam nastoupil,“ popisuje.

Z dělníka vystoupal až na spolumajitele

Během let se stal mistrem a pak ředitelem závodu a díky velkému podílu ve firmě, do jehož odkupu se ženou v roce 1996 investovali 250 tisíc korun, i jejím spolumajitelem. Dnes je už v důchodu a svůj podíl prodal stejně jako druhý společník, nicméně ve firmě stále pracuje jako poradce.

Dokázal by ještě sám vyrobit třeba celý traktůrek, když za ta léta zná továrnu jako své boty odshora až dolů? „Asi ano, ale obávám se, že by moc nejezdil. To ženy na montážní dílně to mají v malíčku,“ říká Lubomír Hošek. A má pravdu. Jednotlivé hračky tu vznikají pod zkušenýma rukama – skutečně ručně, šroubek po šroubku. Bez kladívka, šroubováku a kleští se to ale neobejde.

A co víc: je fascinující sledovat, jak se i zdejší stroje, řádně historické a notně ošoupané, pořád ještě dobře činí. Mimochodem beruška vypadá původně jako polokoule, a každou tu nejprve ozkouší na hodně oježděném prkénku, jestli skutečně zatáčí, jak má, než se jich celkem jedenadvacet naskládá do každé expediční bedýnky.

„Plechové hračky jsou navíc ekologické, dají se pak dát do sběrných surovin, až si s nimi už nebudete chtít hrát. Jsou dost trvanlivé, což nás paradoxně coby továrnu znevýhodňuje. A své v jejich oblibě hraje i nostalgie,“ vypočítává dlouholetý ředitel firmy.

A sype ze sebe historky, jak třeba v Praze na prodejní výstavě se u jejich stánku zastavili prarodiče s vnukem, ale traktůrek si pro sebe nakonec koupil dědeček. Nebo jak děda našel na půdě svůj starý traktor, s nímž si hrál ještě jako dítě, a napsal si do firmy prosbu o ztracený klíček…

Plechové hračky jsou oblíbené i proto, že dobře rozvíjí jemnou motoriku dětí. Natočit klíčkem to chce ten správný grif, a když chcete sundat zadní část valníku od traktoru, musíte si umět poradit s hodně drobnými háčky a přijít na to, jak jimi otočit.

Továrna chce znásobit prodeje v zahraničí 

„Semilská provozovna má dohromady roční příjem zhruba patnáct milionů korun a zisk po zdanění dělá ročně asi 700 tisíc a spolu s druhou částí firmy je roční obrat cca 25 milionů. Potřebovali bychom ale víc podpořit zahraniční trhy,“ svěřuje se Hošek. Momentálně vyváží hračky do šestadvaceti zemí světa, mimo jiné i do Chile, Mexika či do Japonska. Tam prodeje začínají zajímavě růst.

Firma má v současné chvíli dva závody – v Novém Hrádku se vyrábí tabule z potištěného plechu a je tu lisovna plastů kvůli pneumatikám traktorů, které jsou ze speciálního zdravotně nezávadného materiálu. Také se tu vyrábí skla do oken lanovky a ozubená kolečka a další součástky ze zinku včetně klíčků, kterými se každá hračka s pérovým strojkem natahuje. Do druhého závodu v Semilech pak přijde „plechotisk“ a další součástky, kde se vše potřebné nastříhá, nalisuje, montuje, balí a expeduje.

„Nejtěžší byl přerod z výroby po převratu, kdy k nám vtrhla řada cizích firem s mnohem levnějšími plastovými hračkami, než byly ty naše a my měli už celou výrobu místo na plechu postavenou na plastech. Těžké bylo přejít pak zpět k plechu a probudit tu starou výrobu. Naštěstí se tu nic nevyhodilo, stroje tu zůstaly, takže když nás oslovila německá firma Schuco, kde byl trend opačný než tehdy u nás – totiž že tam byl velký zájem právě o historické plechové hračky –, ať pro ně vyrábíme, tak nám to dost pomohlo,“ popisuje Lubomír Hošek. To se psal rok 1995.

Dnes Lubomír Hošek doufá, že nový majitel, kterým je od letoška firma Sages Consulting, jež slíbila zachovat výrobu v Česku, bude moci víc investovat do propagace a prodeje právě na zahraničních trzích. Momentálně se nejvíc hraček prodá v Česku a hned potom v Německu, kde tržby dělají 2,3 milionu korun za rok. A mimochodem: investice do hraček z KOVAP se vyplatí. „Podařilo se nám jednou natisknout na hasičské autíčko znak omylem obráceně a nevšimli jsme si toho, takže šlo do prodeje. Dnes se na Aukru prodává za 1790 korun,“ směje se dlouholetý ředitel firmy.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud