Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ČSSD je inkubátorem pročínských politiků. Tvrdík vztahy s Pekingem monopolizoval, tvrdí studie

ČSSD je inkubátorem pročínských politiků. Tvrdík vztahy s Pekingem monopolizoval, tvrdí studie

Zatímco hnutí ANO je v čínské otázce spíš pasivní, strana ČSSD se stala inkubátorem politiků, kteří jsou spojení s pročínskou politikou. Vyplývá to ze závěrů analýzy vazeb českých politických a ekonomických elit na Čínu, kterou zveřejnila Asociace pro mezinárodní otázky. „Vztahy českých politiků na Čínu jsou příšerně netransparentní. To je věc, která mě na tom nesmírně dráždí – že není úplně jasné, kdo do Číny létá, že nejsou jasné objemy investic, podmínky dohod, které byly uzavřeny nebo to, že šlo všechno přes pana Tvrdíka, který fungoval jako jakýsi filtr a v zásadě si vztahy mezi Čechy a Číňany monopolizoval,“ říká pro INFO.CZ autorka studie Ivana Karásková.

Zatímco v minulosti byla česká zahraniční politika vůči Číně založená především na obhajobě lidských práv, dnes se tato témata dostala spíš do pozadí a politika vůči Číně se zaměřuje hlavně na pragmatismus a ekonomickou diplomacii. Podobný vývoj není v Evropě ničím ojedinělým, podle studie prezentované Asociací pro mezinárodní otázky je však případ Česka „nestandartní a alarmující“ kvůli neprůhlednosti aktérů, kteří se na tomto vývoji podíleli.

„Jsou sice známy konkrétní postavy, které tuto agendu veřejně a vehementně prosazovaly, velmi málo však víme o jejich motivaci a vzájemném propojení,“ píše analýza AMO, která se tak rozhodla vazby českých politiků, podnikatelů nebo novinářů na Čínu zprůhlednit. Otázka čínského vlivu a investic v Česku totiž v posledních letech plní novinové titulky tuzemských médií a věnuje se jí i nejeden český politik, o vztazích mezi jednotlivými aktéry však veřejnost ví jen málo.

„Šlo nám čistě o to vnést do vztahů s Čínou větší transparentnost, protože ta tam často chybí,“ říká pro INFO.CZ odbornice na zahraniční politiku Číny AMO a autorka studie Ivana Karásková, která se zaměřila i na to, jak o Číně informují česká média – zatímco většina veřejnoprávních i soukromých médií v Česku jsou podle studie „k pročínskému trendu kritická a plní tak potřebnou kontrolní funkci“, například Parlamentní listy jsou vůči Číně „výrazně pozitivní“.

Výhradně pozitivní obraz o Číně pak byl předkládán divákům a čtenářům Empresa Media, a to především v době, kdy byla jejím spoluvlastníkem čínská společnost CEFC. „Příklady TV Barrandov a Týdne navíc ukazují, že převod vlastnictví médií (nebo jeho části) do rukou čínské společnosti efektivně eliminuje jakoukoliv kritiku vůči Číně,“ uvádí závěry analýzy. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že nejaktivnějším a také nejvlivnějším mediálním aktérem byl prezident Miloš Zeman.

CEFC v ČeskuCEFC v Českuautor: Info.cz

Tvrdík si vztahy s Čínou monopolizoval

Politici patří vedle novinářů k těm, kteří ovlivňují českou debatu o Číně nejvíc. A právě analýza politických stran a jejich vztah k Číně přinesla nejedno překvapení. Zatímco strany jako KDU-ČSL, TOP 09 a STAN jsou vůči Číně převážně negativní, většina politických stran se přiklání spíš k pročínské orientaci české zahraniční politiky – mezi nimi KSČM, ODS nebo SPO. „Byl to premiér za ODS Petr Nečas, který započal ten restart tím, že začal hovořit o potřebně bližšího vztahu s Čínskou lidovou republikou a opuštění nějaké premisy lidských práv,“ vysvětluje Karásková.

Analýza však ukázala také to, že hnutí ANO je vůči čínské otázce spíš pasivní a zajímavý je i pohled na českou sociální demokracii, která se podle studie „stala jakýmsi pomyslným inkubátorem politiků a podnikatelů“ s pročínskou orientací.

„Původní myšlenka nebyla vůbec to propojovat s politickými stranami. Chtěli jsme si udělat obrázek o tom, kdo jsou aktéři, kteří se o Číně často veřejně vyjadřují, většinou jsme ale naráželi na to, že většina těch lidí má nějakou vazbu k ČSSD – ať už to jsou bývalí nebo současní členové, nebo poradci někoho z ČSSD. Sociální demokracie se tam objevovala od začátku do konce. A až postupně do výzkumu přibyly další strany. My jsme tam vizualizovali například ODS nebo SPO, ale ČSSD z toho vystupovala markantním způsobem,“ popisuje pro INFO.CZ Karásková.

Studie v tomto smyslu zmiňuje například jméno Jan Kohouta – kariérního diplomata, který se stal sociálnědemokratickým politikem, od roku 2014 pak Zemanovým poradcem pro Čínu a o rok později prezidentem Institutu Nové hedvábné stezky. Mezi další vlivná jména patří poslanec za ČSSD Jan Birke, který v roce 2010 pomohl skupině PPF získat v Číně licenci pro její společnost Home Credit.

Birke je zároveň méně viditelným protějškem patrně nejaktivnějšího politického podnikatele v současných česko-čínských vztazích Jaroslava Tvrdíka, který se po ukončení kariéry armádního důstojníka stal vlivným členem ČSSD a v roce 2012 převzal Smíšenou česko-čínskou komoru vzájemné spolupráce. O tři roky později pak nastoupil do funkce místopředsedy představenstva obchodní skupiny CEFC Europe, která se stala ztělesněním čínských investic v Česku.

„Já si nemyslím, že dělat byznys s Čínou je a priori špatně, že by tito lidé byli zločinci nebo by se měli stydět – to v žádném případě. Spousta lidí s Čínou vede byznys, je to určitě zajímavá destinace. Ale je špatně, pokud tito aktéři mají několik pozic, za které vystupují, a vy netušíte, jestli ten člověk reprezentuje zájmy smíšené komory, což by mělo být sdružení českých podnikatelů podnikajících v Číně, nebo jestli hovoří za CEFC, což je čínská společnost, nebo z pozice člena ČSSD,“ říká Karásková.

Analýza vztahů českých politických stran vůči Číně zároveň upozorňuje na to, že jejich pozitivní obrat směrem k Pekingu je o to zajímavější a zároveň znepokojivější, že ho nelze vysledovat v jejich programových dokumentech – ty se k Číně buď nevyjadřují vůbec, nebo jen v obecné rovině.

„Vztahy českých politiků na Čínu jsou příšerně netransparentní. To je věc, která mě na tom nesmírně dráždí – že není úplně jasné, kdo do Číny létá, že nejsou jasné objemy investic, podmínky dohod, které byly uzavřeny nebo to, že šlo všechno přes pana Tvrdíka, který fungoval jako jakýsi filtr a v zásadě si vztahy mezi Čechy a Číňany monopolizoval. Tohle všechno je podle mě je špatně a nepřispívá to podnikatelským vztahům, ani vztahům s Čínou, protože pro Čínu je tohle nesmírně výhodné,“ říká autorka studie s tím, že pokud komunikujete jen s malou skupinou hráčů, stačí vám dostat ji na svou stranu a oni pak dělají práci za vás – lobbují a podobně.

„Takže podle mě nejsou problémem ani tak vztahy s Čínou – ty má dnes každá země, ale je to ta otázka domácího fungování aktérů. Došlo tu totiž k propojení politiky a ekonomiky a celkové monopolizaci vztahů vůči Číňanům,“ uzavírá Karásková.

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1