Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ČSSD je inkubátorem pročínských politiků. Tvrdík vztahy s Pekingem monopolizoval, tvrdí studie

ČSSD je inkubátorem pročínských politiků. Tvrdík vztahy s Pekingem monopolizoval, tvrdí studie

Zatímco hnutí ANO je v čínské otázce spíš pasivní, strana ČSSD se stala inkubátorem politiků, kteří jsou spojení s pročínskou politikou. Vyplývá to ze závěrů analýzy vazeb českých politických a ekonomických elit na Čínu, kterou zveřejnila Asociace pro mezinárodní otázky. „Vztahy českých politiků na Čínu jsou příšerně netransparentní. To je věc, která mě na tom nesmírně dráždí – že není úplně jasné, kdo do Číny létá, že nejsou jasné objemy investic, podmínky dohod, které byly uzavřeny nebo to, že šlo všechno přes pana Tvrdíka, který fungoval jako jakýsi filtr a v zásadě si vztahy mezi Čechy a Číňany monopolizoval,“ říká pro INFO.CZ autorka studie Ivana Karásková.

Zatímco v minulosti byla česká zahraniční politika vůči Číně založená především na obhajobě lidských práv, dnes se tato témata dostala spíš do pozadí a politika vůči Číně se zaměřuje hlavně na pragmatismus a ekonomickou diplomacii. Podobný vývoj není v Evropě ničím ojedinělým, podle studie prezentované Asociací pro mezinárodní otázky je však případ Česka „nestandartní a alarmující“ kvůli neprůhlednosti aktérů, kteří se na tomto vývoji podíleli.

„Jsou sice známy konkrétní postavy, které tuto agendu veřejně a vehementně prosazovaly, velmi málo však víme o jejich motivaci a vzájemném propojení,“ píše analýza AMO, která se tak rozhodla vazby českých politiků, podnikatelů nebo novinářů na Čínu zprůhlednit. Otázka čínského vlivu a investic v Česku totiž v posledních letech plní novinové titulky tuzemských médií a věnuje se jí i nejeden český politik, o vztazích mezi jednotlivými aktéry však veřejnost ví jen málo.

„Šlo nám čistě o to vnést do vztahů s Čínou větší transparentnost, protože ta tam často chybí,“ říká pro INFO.CZ odbornice na zahraniční politiku Číny AMO a autorka studie Ivana Karásková, která se zaměřila i na to, jak o Číně informují česká média – zatímco většina veřejnoprávních i soukromých médií v Česku jsou podle studie „k pročínskému trendu kritická a plní tak potřebnou kontrolní funkci“, například Parlamentní listy jsou vůči Číně „výrazně pozitivní“.

Výhradně pozitivní obraz o Číně pak byl předkládán divákům a čtenářům Empresa Media, a to především v době, kdy byla jejím spoluvlastníkem čínská společnost CEFC. „Příklady TV Barrandov a Týdne navíc ukazují, že převod vlastnictví médií (nebo jeho části) do rukou čínské společnosti efektivně eliminuje jakoukoliv kritiku vůči Číně,“ uvádí závěry analýzy. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že nejaktivnějším a také nejvlivnějším mediálním aktérem byl prezident Miloš Zeman.

CEFC v ČeskuCEFC v Českuautor: Info.cz

Tvrdík si vztahy s Čínou monopolizoval

Politici patří vedle novinářů k těm, kteří ovlivňují českou debatu o Číně nejvíc. A právě analýza politických stran a jejich vztah k Číně přinesla nejedno překvapení. Zatímco strany jako KDU-ČSL, TOP 09 a STAN jsou vůči Číně převážně negativní, většina politických stran se přiklání spíš k pročínské orientaci české zahraniční politiky – mezi nimi KSČM, ODS nebo SPO. „Byl to premiér za ODS Petr Nečas, který započal ten restart tím, že začal hovořit o potřebně bližšího vztahu s Čínskou lidovou republikou a opuštění nějaké premisy lidských práv,“ vysvětluje Karásková.

Analýza však ukázala také to, že hnutí ANO je vůči čínské otázce spíš pasivní a zajímavý je i pohled na českou sociální demokracii, která se podle studie „stala jakýmsi pomyslným inkubátorem politiků a podnikatelů“ s pročínskou orientací.

„Původní myšlenka nebyla vůbec to propojovat s politickými stranami. Chtěli jsme si udělat obrázek o tom, kdo jsou aktéři, kteří se o Číně často veřejně vyjadřují, většinou jsme ale naráželi na to, že většina těch lidí má nějakou vazbu k ČSSD – ať už to jsou bývalí nebo současní členové, nebo poradci někoho z ČSSD. Sociální demokracie se tam objevovala od začátku do konce. A až postupně do výzkumu přibyly další strany. My jsme tam vizualizovali například ODS nebo SPO, ale ČSSD z toho vystupovala markantním způsobem,“ popisuje pro INFO.CZ Karásková.

Studie v tomto smyslu zmiňuje například jméno Jan Kohouta – kariérního diplomata, který se stal sociálnědemokratickým politikem, od roku 2014 pak Zemanovým poradcem pro Čínu a o rok později prezidentem Institutu Nové hedvábné stezky. Mezi další vlivná jména patří poslanec za ČSSD Jan Birke, který v roce 2010 pomohl skupině PPF získat v Číně licenci pro její společnost Home Credit.

Birke je zároveň méně viditelným protějškem patrně nejaktivnějšího politického podnikatele v současných česko-čínských vztazích Jaroslava Tvrdíka, který se po ukončení kariéry armádního důstojníka stal vlivným členem ČSSD a v roce 2012 převzal Smíšenou česko-čínskou komoru vzájemné spolupráce. O tři roky později pak nastoupil do funkce místopředsedy představenstva obchodní skupiny CEFC Europe, která se stala ztělesněním čínských investic v Česku.

„Já si nemyslím, že dělat byznys s Čínou je a priori špatně, že by tito lidé byli zločinci nebo by se měli stydět – to v žádném případě. Spousta lidí s Čínou vede byznys, je to určitě zajímavá destinace. Ale je špatně, pokud tito aktéři mají několik pozic, za které vystupují, a vy netušíte, jestli ten člověk reprezentuje zájmy smíšené komory, což by mělo být sdružení českých podnikatelů podnikajících v Číně, nebo jestli hovoří za CEFC, což je čínská společnost, nebo z pozice člena ČSSD,“ říká Karásková.

Analýza vztahů českých politických stran vůči Číně zároveň upozorňuje na to, že jejich pozitivní obrat směrem k Pekingu je o to zajímavější a zároveň znepokojivější, že ho nelze vysledovat v jejich programových dokumentech – ty se k Číně buď nevyjadřují vůbec, nebo jen v obecné rovině.

„Vztahy českých politiků na Čínu jsou příšerně netransparentní. To je věc, která mě na tom nesmírně dráždí – že není úplně jasné, kdo do Číny létá, že nejsou jasné objemy investic, podmínky dohod, které byly uzavřeny nebo to, že šlo všechno přes pana Tvrdíka, který fungoval jako jakýsi filtr a v zásadě si vztahy mezi Čechy a Číňany monopolizoval. Tohle všechno je podle mě je špatně a nepřispívá to podnikatelským vztahům, ani vztahům s Čínou, protože pro Čínu je tohle nesmírně výhodné,“ říká autorka studie s tím, že pokud komunikujete jen s malou skupinou hráčů, stačí vám dostat ji na svou stranu a oni pak dělají práci za vás – lobbují a podobně.

„Takže podle mě nejsou problémem ani tak vztahy s Čínou – ty má dnes každá země, ale je to ta otázka domácího fungování aktérů. Došlo tu totiž k propojení politiky a ekonomiky a celkové monopolizaci vztahů vůči Číňanům,“ uzavírá Karásková.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1