Debata o syrských sirotcích je plná nepřesností. V čem nemá Babiš a Šojdrová pravdu? | info.cz

Články odjinud

Debata o syrských sirotcích je plná nepřesností. V čem nemá Babiš a Šojdrová pravdu?

Kolem iniciativy lidovecké europoslankyně Michaely Šojdrové na přijetí několika desítek syrských dětí z uprchlických táborů a následné reakce premiéra Andreje Babiše se v posledních dnech rozproudila emočně zabarvená debata. Ve vyjádření politiků ale zaznívají nepřesnosti. Objevují se otázky, jak by celý proces mohl, nebo nemohl fungovat. Z azylového práva i českých zkušeností se přitom na většinu z nich dá odpovědět. 

Jednou z nepřesností, které se v debatě o možném přijetí 50 syrských dětských uprchlíků, objevují, je výraz „sirotci“. Přesnější by však byl o něco krkolomnější termín děti, případně mladiství bez doprovodu.

„Za prvé: v řízení o udělení mezinárodní ochrany by nemělo být relevantní, zda mají tyto děti rodiny, nebo ne. Za druhé se termín sirotci v tomto procesu nepoužívá. Používá se skutečně termín nezletilí bez doprovodu. Kritériem je, aby byl jejich věk pod osmnáct let,“ popisuje pro INFO.CZ právnička z Organizace pro pomoc uprchlíkům Hana Franková.

50 syrských sirotků - o co jde?
Česká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) už před několika měsíci navrhla, aby v rámci solidarity se zeměmi, které mají problémy s příchodem migrantů na své území, Česko přijalo několik desítek dětí z tamních utečeneckých táborů. Podle političky by se mělo jednat o 50 syrských nedoprovázených dětí – sirotků, které se nyní nacházejí v uprchlických centrech v Evropě. Její iniciativa, o níž již dříve informovala vládu a minulý týden ji oficiálně představila v Senátu, vyvolala v médiích a na sociálních sítích emoční lavinu a vyjadřovali se k ní i další politici včetně premiéra Andreje Babiše (ANO). Ten v rozhovoru pro deník Právo uvedl, že s přijetím syrských sirotků nesouhlasí a iniciativu europoslankyně razantně zamítl s tím, že se jedná o předvolební agitaci. I v důsledku kritiky, která se na něj za jeho slova sesypala, později svá slova mírnil a v pátek by se Šojdrovou měl o jejím návrhu hovořit.

Konkrétně by se mohlo v tomto případě jednat o uprchlíky, kteří dnes pobývají v uprchlických táborech v tzv. nárazníkových státech, především na řeckých ostrovech. Tam se aktuálně nacházejí děti ve věku 12-17 let a převážně (70 %) se jedná o chlapce. Jak popisují organizace jako UNHCR nebo Lékaři bez hranic, kapacity těchto míst jsou několikanásobně překročeny. 

Zpráva UNHCR z letošního srpna říká, že situace v tzv. hotspotech na řeckých ostrovech v Egejském moři je kritická. V hotspotu Moria, která má kapacitu 2 tisíce lidí, je momentálně 7 tisíc žadatelů o azyl – čtvrtinu z nich představují děti. V médiích (i českých) se už delší dobu píše o tom, že teenageři se kvůli podmínkám, v nichž v těchto táborech žijí, někdy i sebepoškozují, nebo se pokouší o sebevraždu.

Jak by proces přijímání vypadal?

Jedním z důvodů, proč premiér Babiš smetl iniciativu ze stolu, je připomínka, že plán lidovecké europoslankyně premiéra Babiše není dostatečně promyšlen a neříká, co by se s přijatými dětmi mělo dít. V rozhovoru pro INFO.CZ Šojdrová uvedla, že posuzování, zda by Česko mohlo konkrétní dítě přijmout, by mohlo probíhat jak v Řecku, tak v ČR.

V případě, že by se Česko rozhodlo skupinu dětí přijmout, nabízí se hned několik možných variant, jak by proces v praxi vypadal. Záleželo by na rozhodnutí tuzemských úřadů. Určité zkušenosti z minulosti už přitom mají.

„Když jsme v minulosti přijímali někoho formou ressetlementu (česky přesídlení – pozn.red.), tak se za českou stranu provedly předběžné rozhovory v uprchlickém táboře a tyto osoby ihned po přicestování dostaly mezinárodní ochranu. Ale dovedu si představit i ten model, kdy by sem osoby přijely a celé řízení by probíhalo až tady, zřejmě nějakou zrychlenou formou,“ popisuje Franková s tím, že principem ressetlementu je právě to, že status dostanou vybrané osoby zrychlenou formou a nemusí procházet celým azylovým řízením jako klasický žadatel o azyl, který by žádal až v Česku.

„Bylo by dobré, kdyby už v uprchlickém táboře probíhal orientační mechanismus, kdy by už tam byli mladí lidé připravováni na to, do jaké země půjdou a jak to tu bude vypadat. To už tak v minulosti bývalo,“ dodává právnička.

Jaká kritéria si může Česko stanovit?

Střet politiků se týkal také možného věku dětí a dalších kritérií, podle kterých by Česko mohlo případnou padesátičlennou skupinu dětí „vybírat“. Z pohledu azylového práva by ale nemělo hrát roli nic jiného než to, zda má člověk nárok na mezinárodní ochranu. „Nemělo by záležet na dalších faktorech: jestli je to výborný student nebo zda má oba rodiče, nebo jestli je mu sedm, či čtrnáct let,“ vysvětluje právnička.

V praxi je to ale podle ní tak, že pokud se země zaváže přijmout jen takto malou skupinu, určitá kritéria si sama stanoví.

Je možné o mezinárodní ochranu přijít?

Europoslankyně Šojdrová v rámci svého plánu zmiňuje institut tzv. mezinárodní doplňkové ochrany, kterou by uprchlíci mohli získat. Ta se v lecčems liší od azylu. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že je udělena na omezený čas, po němž úřady zjišťují, zda se situace v zemi původu nezměnila.

Politička zmiňuje, že by se mohlo přezkoumávat, zda jde opravdu o sirotky a pokud by se ukázalo, že mají rodinné příslušníky, ochrana by byla odebrána. Takovým způsobem to ale podle odborníků nefunguje. Už z toho důvodu, že právo nehledí na to, zda jsou děti bez doprovodu osiřelí, nebo ne.

„Obecně lze doplňkovou ochranu odejmout, pokud se nějak zásadně změnila situace v zemi, odkud migrant přichází. To je poměrně těžké prokázat. Nemůže ale hrát roli, jestli se změnila něčí rodinná situace,“ říká Franková. „Pak je v zákoně pasáž, že se může ochrana odejmout, pokud člověk uvede klamavé údaje. Používá se to, pokud někdo úmyslně uvede falešný doklad nebo něco podobného. Pokud je to dítě, které neví, že má naživu nějakého příbuzného, tak by mu šlo zřejmě těžko klást k tíži, že se o něm dozví později,“ dodává právnička.

V praxi bývá tak, že české úřady obvykle udělí doplňkovou ochranu nejdříve na dva roky, poté přezkoumají situaci, kvůli níž člověk ochranu získal, a poté ji případně prodlouží. Po pěti letech mohou lidé požádat o trvalý pobyt v Česku.

Kde by děti byly?

V rámci debaty se také opakuje otázka, kam by vybrané děti v Česku putovaly. Tady podle právničky existuje možnost, že by se o ně mohly postarat i české rodiny.

„Existuje zařízení, které se stará o děti-cizince bez doprovodu. Tam by mohly být, určitě na začátek v průběhu orientačních tréninků, nebo by šlo otevřít další zařízení. Poté by se mohlo přistoupit k umístění v rodinách nebo komunitách. Určitě by to pro ně bylo lepší. Druhá varianta by mohla být ta, že by šly do přijímacího střediska pro žadatele o azyl a odtamtud byly rychle svěřovány soudně do péče rodin,“ říká Franková.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud