Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Dokud budu dýchat, poneseme přesvědčení, že moudrost je v lidu." Robejškovi Realisté se ukázali veřejnosti

„Dokud budu dýchat, poneseme přesvědčení, že moudrost je v lidu." Robejškovi Realisté se ukázali veřejnosti

14. únor, svatý Valentýn. Právě ten den si nová strana Realistů vybrala k odstartování své spanilé jízdy po krajích. Poprvé se s veřejností setkala nepřekvapivě v Praze. Znovu ujišťuje o svých neskromných cílech: získat ve volbách dvacet procent hlasů. Pomůže prý Facebook. „Ten rozhodne letošní volby. Tak to prostě je,“ dozvědělo se publikum během večerního setkání, jehož hlavní hvězdou je mentor strany Petr Robejšek.

„Chcete vstoupit do strany?“ ptám se dvojice mladíků, zřejmě studentů, kteří se vydali na setkání s Realisty. „To ne, přišli jsme se podívat spíš jako voliči,“ odpovídají. K sálu nadace ABF, který si strana pro své první setkání s veřejností vybrala, se jde z Václavského náměstí tmavým průchodem. Už patnáct minut před šestou je ale místnost skoro zaplněna a v celou postávají lidé vzadu i na ochozu. Sál pro dvě stovky Realisté naplnili. Přišli mladí studenti i lidé v důchodovém věku, největší skupinu ale tvoří střední generace. A spíše muži. U vstupu postávají mladí spolupracovníci Realistů, pečlivě upravení, v modrých oblecích.

Pár minut po šesté se sál ztiší a zvědavě se naklání. Ke stolku umístěném pod modrou hvězdou Realistů přichází hlavní tvář strany: politolog Petr Robejšek. Po jeho boku usedá podstatně „tajemnější“ člen Realistů: Michal Moroz. Bývalý náměstek ministra vnitra za dob Věcí veřejných, člověk, jehož tehdejší premiér Petr Nečas nazval bezpečnostní hrozbou pro stát. Pro lidi, kteří se sešli v sále ale spíše neznámá tvář. Při startu strany se pohyboval v pozadí, teď už stojí veřejně po boku mentora Realistů.

Lídr realistů Petr Robejšek během rozhovoru pro Blesk.czLídr realistů Petr Robejšek během rozhovoru pro Blesk.czautor: Foto CNC - Jakub Poláček

„Doufám, že vás nebudeme příliš zdržovat a budete mít čas i pro vaše nejmilejší,“ lidsky oslovuje Robejšek natěšené publikum. Pak už začne předestírat nepěkné vyhlídky Česka a vlastně celé Evropy. Žijeme v chaosu a současní politici si neví rady. Záchranou jsou prý Realisté a jejich jasné poselství. „Jsme jediná česká strana, která jednoznačně preferuje národní zájem,“ tvrdí. „Když si dá někdo tu námahu a prolistuje mé články, které jsou staré deset, patnáct let, tak zjistí, že o návratu národního státu jsem už tehdy psal,“ ozývá se Robejškova akademická stránka. K lidem mluví klidně, v sedě, občas zabrousí do odborného slovníčku a používá termíny jako ekonomické cykly nebo renty a investice.

Zahrát ale umí i na lidovější strunu. „Je ještě jeden moment, který je pro mě a naší stranu důležitý. Je to úcta k normálním lidem – k jejich názorům, myšlenkám a moudrosti,“ obrací se k lidem v sálu. „Jsem hluboce přesvědčen, že moudrost si nepropachtovaly elity,“ dodává a vyvolává tak vzpomínky na volání po konci elit. Zpochybňuje, zda Češi žijí v opravdové demokracii. Sice volí, ale nakonec jim podle jeho slov stejně vládnou experti, mediální poradci a lobbisti. Až s Realisty a možná hlavně Robejškem přijde změna. „Dokud budu dýchat a dokud bude strana Realistů mojí stranou – a já doufám, že to bude do konce mých dní – tak se postarám o to, aby tato strana nesla mé hluboké přesvědčení, že moudrost je uprostřed lidu, a ne na jeho špičce,“ říká rázně směrem k publiku.

„Realisté jsou cosi jako řád. Řády jsou spíše asketické, poslušné, pracovité a obětavé, až na posledním místě se jejich členové ptají, co jim to přinese.“
Petr Robejšek, mentor Realistů

Lidé se začínají ptát a je vidět, že řada z nich přišla s cílem stát se Realisty. „Vadí, že jsem teď členem jiné politické strany? Můžu se zapojit do psaní programu?“ zaznívají dotazy. Jsou většinou k věci, sofistikované. Skupinka zakladatelů si chce ale stranu ze začátku pevně držet v rukou. A od členů z veřejnosti, kterým se strana otevře na konci února, chce hodně. „Realisté jsou cosi jako řád,“ pronáší Robejšek slavnostně. „Řády jsou spíše asketické, poslušné, pracovité a obětavé, až na posledním místě se jejich členové ptají, co jim to přinese,“ říká vážně. A vrací se ke svým optimistickým výhledům na zisk moci. Nechce, aby se do strany dostali lidé, kteří si jen chtějí urvat podíl na vládnutí.

S otázkou se zvedá i starší žena v šedém svetru. „Omlouvám se, že začnu hned nekorektně. Jsem zklamaná, že vás nepřišlo více. Myslím, že jsme byli všichni zvědaví, kdo jsou členové Realistů,“ trefuje se do jedné ze slabých stránek strany. Vidět je hlavně její mentor. „Kromě pana Robejška, kterého známe všichni, tak přišel jen pan... Moroz?“ zaráží se tazatelka krátce před jménem tajemníka strany. Nejistě, jestli ho vysloví správně. Strana by se podle ní měla objevovat v televizi, kterou sledují „běžní“ lidé. „Protože my, kdo tady jsme, jsme takový akademický klub. Nejsme normální lidé,“ myslí si. Ze sálu ozývá tišený smích. Ne všichni se zřejmě za akademický klub považují. Na Morozovu výzvu se zvedá hrstka lidí v první řadě sálu – další členové strany. Několik jich stojí i na ochozu. Dál ale mluví jen Moroz s Robejškem.

Politolog si postěžuje, že jednu dobu ho v médiích nechtěli. Teď se prý ale časy mění. I s tím, jak stoupá důležitost Realistů. Měřeno hlavně Facebookem. Pro srovnání: Realisté mají na sociální síti po dvanácti týdnech fungování šest tisíc fanoušků, jejich pravicová konkurence ODS 38 tisíc a TOP 09 99 tisíc. Podle Moroze to bude právě Facebook, kdo rozhodne podzimní volby. „Víme to, prostě to tak je,“ ujišťuje publikum a dává příklady: brexit nebo zvolení Donalda Trumpa ve Spojených státech. Realistům to nahrává. I za relativně nízké finance mohou oslovit širokou skupinu lidí. Strana už si teď pečlivě vyhodnocuje data získaná ze sociálních sítí. A svým fanouškům tam postupně dávkuje témata, s nimiž půjde do voleb.

Číslo jedna? Migrace. Realisté rázně odmítají, že by se vezli na xenofobní vlně. O „migračním ohrožení“ ale mluví často. Jako prvním tématem s ním začne Robejšek i na pražském setkání. Evropští politici dostali země do bezvýchodné situace. Pravdu mají lidé. „Občané této země stejně jako Polska a Maďarska dneska jednoznačně dávají najevo, kde stojí,“ vrací se Robejšek k moudrosti lidu. Migrační program strany nazval příznačně: SOS.

Společně s Morozem pak mluví o dalších tématech jako daně nebo zjednodušení byrokratického systému. Hlavní téma je ale jasné. „Pro mě osobně je nejdůležitějším tématem současnosti a dohledné doby bezpečnost,“ tvrdí zarytě Robejšek. „Když nezajistíte bezpečnost své země, tak se už nemusíte starat o nic jiného,“ říká klidně, ale rozhodně.

Přesvědčil tím publikum? „Viděl jsem Robejška na videích a jeho obraz v reálu celkem odpovídá,“ svěřuje se mladík cestou ze sálu. „Jestli bych ho volil, ale bude záležet na programu, který teprve zveřejní. Do voleb ještě zbývá hodně času,“ dodává a mizí v davu Václavského náměstí. Spanilá jízda Realistů po krajích zatím pokračuj v Ostravě a Brně.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744