Články odjinud

Gayové mohou darovat krev, jen pokud žijí v celibátu. Na odběry ale chodí a o své orientaci musí lhát

Gayové mohou darovat krev, jen pokud žijí v celibátu. Na odběry ale chodí a o své orientaci musí lhát

Transfuzní stanice opět volají o pomoc. Jako každé léto je i letos v tomto období málo krve a lékaři proto i skrze média žádají dobrovolníky, aby přišli darovat. Stranou přitom zůstávají ti, kteří by na odběr mnohdy chtěli, ale nemohou – homosexuálové. Podle vyhlášky totiž nesmí krev darovat muž, který měl v posledním roce sexuální styk s mužem, byť by to byl chráněný styk se stálým partnerem. Mnozí přesto zákaz porušují a na transfuze chodí. „Já chodím pravidelně a zákaz neřeším. Mám skupinu nula negativní a každé 3 měsíce dostávám z nemocnice sms o tom, že mají nedostatek a potřebují krev,“ svěřuje se 22letý muž.

„Je to protizákonné? Ano. Dá se to zjistit, pokud je člověk zdravý? Ne. Uškodí to někomu? Právě naopak. Ruku na srdce. Kdo nelhal, že mu je 18, když šel v 16 letech na pivo,“ popisuje pro INFO.CZ mladý gay, který daruje krev pravidelně. Chová se prý zodpovědně a není promiskuitní, nevidí proto logický důvod, proč by na transfuze nesměl chodit. Jinak se na to ale dívá vyhláška a lékaři.

Gayové krev darovat mohou. Musí ale minimálně rok žít v celibátu

„Homosexualita jako taková není důvodem k vyřazování z dárcovství krve nebo jejích složek a dotaz na homosexualitu se v dotaznících transfuzních oddělení nevyskytuje. Rizikovým faktorem a důvodem k dočasnému vyřazení z dárcovství je pohlavní styk mezi muži (MSM). Ten samozřejmě s homosexualitou souvisí, ale nekryje se s ním. Především nejde o neměnnou sexuální orientaci, ale o projev chování,“ vysvětluje pro INFO.CZ primář Transfuzního oddělení Thomayerovy nemocnice Petr Turek. Mezi rizikové chování tak spadá i pohlavní styk mužů s prostituty, ale i skupinový sex. Homosexuálové, kteří žijí minimálně rok v celibátu, ale darovat krev mohou.

Podmínky darování krve upravuje vyhláška o lidské krvi č. 143/2008 Sbírky. Homosexualitu, respektive pohlavní styk s mužem, staví na úroveň dalším rizikům jako sex s drogově závislým a pohlavní styk s prostitutkou/prostitutem. S podobným srovnáváním ale mnozí nesouhlasí.

„Paušální vyloučení z darování krve určité skupiny populace jen kvůli její citové a sexuální orientaci je diskriminační. Nepřipouštěni k darování krve by měli být lidé podle rizikových praktik a životních aktivit, ne podle toho, kým jsou. Toto diskriminační nastavení je daleko spíše důsledkem iracionálního strachu a stereotypních a zastaralých předpokladů, než že by to bylo nějaké racionální rozhodnutí,“ vysvětluje pro INFO.CZ zakladatel Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu PROUD Zdeněk Sloboda. „Je to především nesmyslné. Člověk může být heterosexuální, může být promiskuitní a může se nakazit virem HIV i dalšími infekcemi. To, že se to vztahuje pouze na homosexuály, je diskriminační,“ komentuje pro INFO.CZ Džamila Stehlíková ze Státního zdravotnického ústavu.

Riziko přenosu HIV je prý mezi homosexuály vyšší. Darovat nesmí, ani pokud mají stálého partnera

Podle primáře Turka ale skutečně homosexuálové rizikovou skupinou pro darování krve jsou. A nezáleží prý na tom, zda jsou věrní jednomu partnerovi. „Pokud dojde k nevěře či náhodnému sexuálnímu kontaktu v homosexuálním vztahu dvou mužů, je riziko kontaktu s HIV pozitivním partnerem cca 200krát vyšší. Navíc riziko přenosu HIV z infikovaného partnera na neinfikovaného je kvůli jiným sexuálním technikám a jiné vnímavosti sliznic při sexu muže s mužem zřetelně vyšší, než při heterosexuálním kontaktu,“ doplňuje Turek. A statistika Státního zdravotnického ústavu (SZÚ) mu dává za pravdu. V roce 2016 bylo z celkového počtu 286 nakažených virem HIV 73 procent homosexuální nebo bisexuální orientace.

Lze ale někoho považovat za rizikového, protože jeho skupina má k nějakému chování sklony? Stejně jako nejsou všichni muslimové teroristé, nejsou všichni gayové promiskuitní sexuální predátoři, kteří se vyžívají v nechráněném sexu. „Dárcem jsem. Nemám problém podepsat prohlášení, dárcem byl i můj milý a žádné bokovky jsme neměli, o rizikové chování nešlo ani z hlediska preferovaných forem kontaktu. V tom směru je apriorní odmítání dárců kvůli jejich orientaci nepřípadné,“ popisuje pro INFO.CZ 50letý gay.

Darování probíhá tak, že každý dobrovolník musí při vstupním rozhovoru popsat nejen svou anamnézu, co se týče prožitých onemocnění, ale podepsat také Poučení dárce krve. V něm jsou uvedeny rizikové praktiky, které transfuzi vylučují. Patří mezi ně právě i „pohlavní styk mezi muži“, pro který platí vyloučení z dárcovství na jeden rok. Na krev tak mohou pouze ti, kteří za posledních 12 měsíců neměli žádného sexuálního partnera. Výjimka pro situace, kdy muž provozuje pouze chráněný pohlavní styk, nebo se intimně sbližuje pouze se svým stálým partnerem, neexistuje. „Muži bývají obecně promiskuitnější než ženy, ale týká se to asi jen čtvrtiny z nich, většina přitom věrná je,“  doplňuje pro INFO.CZ Ivo Procházka ze Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Krev se nedá koupit v supermarketu, nevidím důvod, proč ji nedarovat, tvrdí pravidelný dárce

Pokud tak gayové chtějí krev darovat, musí záměrně při vstupním pohovoru lhát, respektive neuvést, že patří do rizikové skupiny. „Lžu v tom, že nemám styk s mužem, a rozhodně to příjemné není. Myslím, že otázka toho, kdo s kým spí, je každého věc. Pokud má někdo pocit, že může svým chováním někoho ohrozit, nemá na odběru co dělat, ať je to gay, nebo heterosexuál. Já sám promiskuitní nejsem a snažím se chovat zodpovědně,“ dodává další homosexuál, který chodí darovat krev i plasmu a dodává: „Mám pocit, že je to taková má pomoc ostatním, krev se nedá koupit někde v supermarketu. Pokud jsem zdravý a schopný, nevidím důvod, proč bych neměl darovat. Pokud by měl člověk brát to poučení slovo od slova, tak by dle mého mohl s klidným svědomím darovat málokdo, možná tak jeptiška nebo mniši.“

O reformulaci rizikových skupin pro darování krve se už několik let snaží Výbor pro sexuální menšiny, který je v gesci ministra pro lidská práva. Jeho členové navrhli úpravu, která by primárně nevylučovala homosexuály, ale postihovala by spíše rizikové formy chování. „Výbor pro sexuální menšiny navrhoval několik let, aby se vyhláška přepracovala. Aby krev nemohli darovat ti, kteří praktikují rizikové sexuální chování, protože vylučovat někoho jen kvůli orientaci je nesmysl. Ta vyhláška byla několikrát už blízko schválení. Přitom jsme ji chtěli de facto naopak zpřísnit, protože bychom k ní přidali nové druhy rizikového sexuálního chování, ale neprošlo to. Přitom mnoho gayů krev stejně daruje, samozřejmě tajně. A co vím, tak jeden z nich je dokonce držitelem zlaté Jánského plakety,“ dodává Stehlíková, která je členkou výboru. Zároveň ale vysvětluje, že výbor pod vedením nového ministra Jana Chvojky, který je ve funkci od 1. prosince 2016, zatím nikdo nesvolal.

Že homosexuálové mají při darování krve jen dobré úmysly, ale vylučuje Turek z Thomayerovy nemocnice. Někteří na transfuzní stanice prý chodí jen proto, aby zjistili, zda nejsou HIV pozitivní. „Zkušenost ukazuje, že část gay komunity v ČR nedbá zájmů příjemce transfuze a využívá transfuzní zařízení jako místo ke kontrole svého zdravotního stavu. Také mezi zachycenými HIV pozitivními dárci, ročně jich bývá v ČR mezi třemi až osmi, byli ti, u kterých bylo nedodržení kritérií pro výběr dárců prokázáno. Navíc jsem opakovaně přišel do kontaktu s gay aktivisty, kteří zjevně preferovali své zájmy nad zájmy příjemců transfuze, a snažili se získat „politické body“ zpochybňováním opatření v transfuzní službě,“ vysvětluje Turek.

Odebraná krev se testuje na přítomnost virů. Rizikové je ale „infekční okno“

Lékaři se nespoléhají pouze na pravdomluvnost dárce. Odebranou krev následně vždy testují nejen na přítomnost HIV, ale i žloutenky, nebo syfilidy. Ale jak vysvětluje Turek, u některých infekcí diagnostické testy nákazu neodhalí, přestože člověk v sobě už vir má. Tomuto období, kdy se nákaza dá přenést, ale ještě se neprokazuje v testech, se říká „infekční okno“. U HIV se dle Turka pohybuje mezi 7 až 14 dny. Dárce by se tak virem musel nakazit bezprostředně před odběrem, aby to následná diagnostika neodhalila.

Kolik gayů daruje krev, přestože by dle vyhlášky neměli, je nezjistitelné. Oslovení homosexuálové ale většinou přiznávají, že darují pravidelně klidně i několik let. „Někdy se mi zdá, že na mě sestřičky koukají tak nějak zvláště, občas se i ptají, zda mám přítelkyni, ale většinou je to bez náznaku podezření. Nevím, proč bych měl být omezován v pomoci druhým jen kvůli tomu, že jsem gay. Je spousta nemocí, které se můžou přenést i v heterosexuálních párech a ti žádné omezení nemají. Protože chci pomáhat lidem, jsem i v registru kostní dřeně,“ popisuje pro INFO.CZ gay z Ostravska.

„Já si myslím, že gayové kvůli darování krve lžou asi celkem často. Člověk je nucen lhát, aby mohl udělat něco, co je dobré. A já myslím, že je to špatně, protože člověk by měl jednat v souladu s pravidly. Chce udělat dobrou věc, ale systém po něm chce, aby se přiznával k věcem, které dělá se svým stálým partnerem. Tohle jsou jen pozůstatky nějakého historického strachu. Trestá to příslušnost k určité skupině,“ dodává Stehlíková.

Snaha o reformulaci vyhlášky pokračuje. Ministr ale zatím nesvolal výbor

Formulace rizikového chování, která zahrnuje kromě sexuálně aktivních homosexuálů ve stejné kategorii i narkomany, má ale i zamýšlený účinek. Ne každý chce lhát, a proto se někteří gayové darování vyhýbají. Cítí ale hořkost. „To, že je gayům zakázáno po přiznání k orientaci darovat krev, mě odrazuje. Považuji to za diskriminační praktiku zjišťování informace, která absolutně nesouvisí s mírou vhodnosti dárce a vede jedině ke lžím. Křičí-li špitály po nedostatku krve, neměla by sexuální orientace být kritériem vhodnosti dárce, to je nesmysl. O darování krve jsem osobně již uvažoval, dotazník ale beru jako překážku, která mě od této činnosti odrazuje. Přestože bych také mohl lhát, na krev nepůjdu. Pakliže nemohu darovat krev, pokud jsem gay, levák nebo zrzek, musí se holt zdravotnictví obejít bez mé pomoci,“ vysvětluje pro INFO.CZ třicátník David.

Řešením komplikované situace by tak mohlo být právě přeformulování vyhlášky, která by nevylučovala z dárcovství primárně homosexuály žijící sexuálním životem, ale postihovala by komplexněji rizikové sexuální praktiky, které se vyskytují napříč společností. „Samozřejmě změna formulace by byla víc než vhodná. Je mi jasné, že mnozí lidé s většinovou sexuální orientací mají divočejší život než já a jejich spolehlivost je v tomto směru sporná. Ale celkově se v životě diskriminován necítím, takže i tuto větu v dotazníku vždy přežiji. Zcela jistě to ale gaye odrazuje. Možná nejen tím, že o ně transfuzní stanice nestojí, ale že je automaticky řadí do kategorie nespolehlivých. Pochopil bych, že se tak děje kvůli předpokladu análního styku spojeného s možným krvácením, ale řada kluků se těmto praktikám vyhýbá, takže generalizovat skutečně nelze,“ domnívá se padesátník, který krev daruje pravidelně.

„Ta snaha o změnu pokračuje. Musím uznat, že po nástupu nového ministra jsme se ještě ani jednou nesešli. Naše snaha není chránit gaye před diskriminací, ale upravit tu vyhlášku tak, aby darování naopak bylo ještě bezpečnější,“ vysvětluje Stehlíková.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud