Jako jediní v Evropě komerčně létají s vrtulníky Black Hawk a tvrdí: „Jde o nepřekonanou klasiku“ | info.cz

Články odjinud

Jako jediní v Evropě komerčně létají s vrtulníky Black Hawk a tvrdí: „Jde o nepřekonanou klasiku“

Marek Kažimír odmalička miloval všechno, co se dokáže dostat do vzduchu. Nyní vede výcvikové středisko Slovak Training Academy spadající pod holding Czechoslovak Group (CSG), které má jako první a zatím jediná soukromá firma v Evropě vrtulník Black Hawk. Koupi těchto legendárních amerických strojů zvažuje i česká armáda. 

Na základní škole začal lepit plastové modely letadel, poté zamířil na Střední leteckou školu v Trenčíně, jedinou svého druhu v celém tehdejším Slovensku, aby se vyučil leteckým mechanikem. Při studiu si našel brigádu v oboru a dostal se do kontaktu s vrtulníky afghánských vzdušných sil, které byly servisovány na Slovensku. „V roce 2006 jsem se v podstatě poprvé dotkl afghánské mašiny,“ vzpomíná s láskou. Ve stejné firmě po skončení střední školy nastoupil jako mechanik a přišel v ní i k prvnímu kontaktu s rolí manažera.

Jak k tomu došlo?

Byl jsem tehdy jeden z nejmladších a asi jediný technik v hangáru, který uměl polo-plynně mluvit anglicky. Takže jsem se postupně dostával z techničtějších úkolů ke komunikaci se zákazníky. Vydržel jsem tam asi pět let a pak jsem se vydal do Prahy studovat právo.

Proč právo? To je trochu velký skok od letectví, ne?

To mělo zajímavé důvody. Měli jsme tehdy v rodině v té době nějaké jednání ohledně dědického řízení a bez znalosti dědického práva by žádný člověk nedostal, co mu patří. Při studiích na škole jsem však začal opět pracovat v oboru letectví. Šlo o práci na oddělení styku se zákazníky v jedné z největších světových korporací angažujících se v oboru letectví. Byl jsem tam dva a půl roku, a jelikož jsem spíše materiál do menších společností, nijak moc mě to nenaplňovalo, bylo to pro mě příliš jen o sterilním byznyse od počítače. Našel jsem si proto volnou pozici ve státním podniku LOM Praha. Napsal jsem motivační dopis, poslal životopis a po měsíci mi přišla odpověď, že mám přijít na pohovor na pozici projektového manažera. Na pohovoru jsem se dověděl, že projekt, o který bych se měl starat, a tehdy jsem si uvědomil, že je to asi osud, je jako přes „kopírák“ stejný jako ten, kterému jsem se věnoval ještě v Popradu – opravy vrtulníků Mi-17.

A jak došlo k tomu, že teď cvičíte piloty?

Jak jsem už naznačil, jsem spíše materiál pro menší společnosti a ani po přestupu z nadnárodní korporace do českého státního podniku jsem se ještě necítil jako „ryba ve vodě“. Byl jsem rozhodnutý založit si vlastní společnost. Dal jsem výpověď a pustil se do plánovaní svého byznysu. Chtěl jsem podnikat v oblasti letectví. V té době jsme byli v kontaktu kamarádem od letectví Jiřím Sauerem, který řešil obchod napříč skupinou Czechoslovak Group (CSG). Tak jsem k němu nastoupil jako obchodní ředitel do Excalibur International. Tato obchodní firma měla v podstatě k dispozici kompletní portfolio celého současného CSG, to znamená munici, vozidla, díly…

Nás „od letectví“ samozřejmě lákalo nejvíc právě to letectví. S Jirkou tou dobou již spolupracoval další náš kolega – kamarád, Martin Sviták, což je opět člověk, který má ze všeho nejblíž k letectví, takže už jsme byli tři a řekli jsme si: tak jo, pojďme v rámci CSG spustit společnou firmu v „tom našem oboru“. Z marketingových důvodů jsme si chtěli najít nějakou menší firmičku, která má nějaké pozadí v letectví a už něco provozuje, ale nebude drahá na nákup. Takže jsme se dohodli na odkupu firmy European Air Services od tehdejšího vlastníka, a tak to všechno začalo…

Máte tedy řidičák na vrtulník?

Pilotní průkaz nemám.

Vážně?

Stačilo mi, že jsem byl členem posádky jako palubní inženýr, což je chlap, co sedí mezi piloty a má na starosti různé páčky a budíky, ale „řidičák“ samotný nemám.

A proč ne?

Já jsem vlastně nikdy netoužil být pilotem. Toužil jsem jen pracovat s těmi věcmi, co létají ve vzduchu, ale vlastně ani nevím, proč jsem si neudělal „řidičák“. Možná mám raději kancelář na zemi.

Co byste řekl na vrtulníky Black Hawk?

Pro mě je to excelentní stroj.

Byli jste první civilní firma, která si je pořídila… Proč vlastně?

My teď pro našeho strategického zákazníka cvičíme zahraniční piloty a děláme jim základní výcvik. Jsou to kluci, kteří v podstatě nikdy neviděli letadlo nebo vrtulník. Základní výcvik probíhá tak, že jej děláme na malém jednomotorovém stroji s pístovým motorem, pak je přesunujeme na malý vrtulník s turbínovým motorem a pak si kluci, co mají být přeškolení na vyšší level, sednou do tohoto stroje. A to je něco úplně jiného. Takže my jsme Black Hawk v podstatě museli koupit, abychom pro zákazníka měli další vyšší modul výcviku.

Říkáte kluci, máte i ženy pilotky?

Zatím ne, ale jsme na ně připraveni. Rekonstruovali jsme například ubytovací zařízení s tímto výhledem, aby byly kapacity i pro ženy, sprchy a toalety zvlášť, oddělené křídlo s pokoji pro studentky, ale zatím k tomu nedošlo.

Kolik jste takto proškolili studentů?

Od roku 2015 zhruba něco kolem stovky lidí. Koupili jsme pak ještě jednu společnost, která sídlí na Slovensku v Prešově, protože jako obchodní společnost jsme potřebovali „realizátora“, který má certifikáty na letecký výcvik a na provoz všech potřebných typů vrtulníků, takže jsme v roku 2017 přibrali do týmu společnost Heli Company pod vedením Petra Korby. Ta v podstatě vycvičila všechny slovenské armádní vrtulníkové piloty od roku 2004, celkem okolo 150 kurzů.

Máte i nějaké Čechy?

Máme, ale ne jako piloty ve výcviku, využíváme je jako letecké instruktory.

Možná by jich mohlo být víc, kdybyste nesídlili tak daleko – v Košicích…

Těch důvodů k tomuto sídlu je víc. My jsme na počátku firmu koupili se vším všudy, tudíž i s výcvikovým střediskem. Sídlila v Prešově, a když cvičila vojenské piloty, tak měla možnost využívat tamní vojenské letiště. Naše projekty v té době vůbec nijak nesouvisely s ministerstvem obrany, takže jsme nemohli využívat jeho zázemí. A nejbližší letiště, které mělo nepřetržitý 24hodinový mezinárodní provoz, bylo právě to v Košicích. Provoz na Košickém letišti však nebyl natolik hustý, aby nám bránil v leteckém výcviku, takže jsme se tam i s naším plánovaným vytížením dokázali vtěsnat. Navíc další výhoda je, že ve městě sídlí Letecká fakulta Technické univerzity v Košicích, která pro nás zabezpečuje teoretickou výuku. Další plus je to, že v okolí Košic je hustota obyvatelstva a zastavěnosti vzhledem k non-stop letišti nejnižší v celém bývalém Československu. Létáme ve dne v noci a tím pádem naštěstí neobtěžujeme tak moc, jako by tomu bylo, kdyby tu žilo víc lidí.

Nepřemýšleli jste o tom expandovat do Česka? Na vrtulníkové základně v Přerově se, pokud vím, nic neděje, možná by byla volná.

Přerovské letiště je ve správě státního podniku LOM Praha. A tam je to pro nás trošku konkurenční prostředí. Jednali jsme o spolupráci, ale nakonec jsme se nedohodli. Na Slovensku je, co se týče vojenských vrtulníkových základen, jen jedna – v Prešově. A co se týče soukromých subjektů, tak my jsme jediní, kdo se soustředili primárně na výcvik. Jistě, jsou tu ještě další společnosti, další dvě tři vrtulníkové, ale ty se zaměřují buď na letecké práce kolem vrtulníků, nebo na leteckou záchranku.

Je podle vás důležité být v NATO? Ptám se proto, že v Česku i na Slovensku se čas od času objeví pořádně kritické hlasy a zvedne se diskuse o smyslu Severoatlantické aliance.

Určitě to má smysl. Už proto, že všechny země, které jsou v Severoatlantické alianci, sdílejí stejné hodnoty. Všechny směřují k demokracii a ke svobodě. Existují velké země, pro které je tahle otázka tématem k různým diskuzím, ale my, jak Češi, tak i Slováci jsme relativně malé země, a být v NATO znamená, že nejsme izolovaní, že jsme součástí většího celku, který poskytuje garance určité stability. Pro malé země je důležité být součástí větších uskupení a otázky na témata jako NATO, EU, OSN apod. by podle mě měly být zaměřeny směrem „jak být co nejlepším partnerem“ a ne „jestli být partnerem“. Nehledě na to, že když to vztáhnu přímo k našemu byznysu, že cvičíme piloty na zahraničních vrtulnících, tak nebýt v NATO, asi bychom jej vůbec nemohli dělat, kdybychom nebyli členskou zemí.

Jak jste v zahraničí vnímáni z pohledu výcviku pilotů?

Žádný průzkum veřejného mínění jsme si nedělali, ale podle odezvy, kterou dostáváme hlavně z USA, jsme vnímáni pozitivně. Za necelé čtyři roky jsme dokázali vybudovat profesionální organizaci s dobrým jménem a se čtyřiadvaceti stroji, takže jsme vnímáni velmi kladně i v rámci skupiny CSG.

European Air Services
Mají pouhých sedm lidí, kteří fungují jako řídící management, dohromady však má celá skupina 200 zaměstnanců. Nové výcvikové středisko Slovak Training Academy bylo slavnostně otevřeno na košickém letišti v roce 2018, firma však existuje již od roku 2015. Za jejím vznikem stojí společnosti European Air Services a MSM Group, přičemž do výcvikového střediska investují firmy holdingu CSG, do jehož portfolia společnost patří. Právě při slavnostním otevření zrekonstruované letecké školy v roce 2018 byl pokřtěn i první vrtulník UH-60A Black Hawk. Ten si pořídili od americké společnosti, která jej koupila přes program BEST v rámci, kterého americká armáda postupně odprodává civilním firmám starší vrtulníky řady UH-60 v letovém i neletovém stavu. Jsou zajímavou alternativu pro země, které například chtějí nahradit ruské stroje řady Mi-8/17, ale nemají peníze na nákup nových vrtulníků.

Vrátím se ještě k vrtulníkům Black Hawk – čím je pro vás tak zajímavý? A proč jste si ho pořídili?

Protože ti piloti, které cvičíme, mají doma Black Hawky a potřebují se na nich naučit létat. A pokud jsme chtěli více zakázek, tak jsme museli nakoupit právě tyto stroje. Pro piloty je Black Hawk vlastně zakončením a vyvrcholením celého výcviku. Jinak u vrtulníků je strašně těžké porovnávat jednotlivé stroje mezi sebou a říct – tento je nejlepší ze všech. My máme několik kategorií vrtulníků. Máme vrtulník na základní výcvik, což je Schweizer S-300. Je to jednomotorový vrtulník s pístovým motorem. Ten je na základní výcvik podle mne nejlepší. Má „dospělý“ systém dvojího řízení, a i když je malý, je konstrukce jeho pohonného ústrojí hodně podobná větším vrtulníkům. Pak máme vrtulníky MD-500E a MD-530F. To jsou větší stroje v kategorii jednomotorových vrtulníků s turbínovým motorem. Jsou určeny k pokročilejšímu výcviku. A také  je to jeden z typů, který mají někteří z našich studentů doma a létají pak s nimi po ukončení našeho výcviku. A pak máme velké vrtulníky se dvěma turbínovými motory. Tady využíváme různé typy: UH-60A, Mi-17, AS-355N.

Pro Black Hawk jsme se rozhodli proto, že jednak ho řada našich zákazníků využívá a pak – jde o nepřekonanou klasiku. Ty vrtulníky se vyrábějí od konce sedmdesátých let dodnes. Současné nové nebo modernizované verze jsou navíc součástí výzbroje velkého počtu západních armád. Je to prostě dobrý a prověřený stroj. Díky velkému počtu uživatelů kolem něj existuje dobré logistické zázemí, takže nejsou problémy s náhradními díly, interoperabilitou v rámci mezinárodních aktivit apod. Po technické stránce je to sám o sobě silný stroj. Má výkonné motory. Má tudíž schopnosti převážet – co se týče hmotnosti – víc nákladu, než sám váží. Taktéž má dobré letové vlastnosti a jeho nejnovější verze mají v porovnání s některými staršími stroji provozovanými v Čechách a na Slovensku také podstatně modernější navigační systémy, které snižuji zátěž pilotů a výrazně přispívají k bezpečnosti letu. Celkově mají jak Black Hawky, tak i ostatní moderní vrtulníky jednodušší řízení, takže se piloti můžou více soustředit plnění mise a nemusejí se tolik věnovat ovládání složitého stroje.

Jak by měly být vybaveny armády tak malých států, jako jsme my a Slovensko, abychom mohli čelit různým hrozbám zvenčí, ale peněz se přitom nedostává?

Rozhodně by měly být vybaveny dobře, protože stát bez účinné obrany, a navíc maličký stát, to je špatně. Armáda, jak je chápaná v Čechách i na Slovensku, by měla mimo svých obranných povinností zabezpečovat řešení různých krizových situací. Takže by určitě měla mít multifunkční vrtulníky. Takové, jimiž můžete v případě potřeby evakuovat co nejvíc lidí, můžete na ně navěsit monitorovací systémy, termokamery, a které se v případě nutnosti dají i ozbrojit. Dále, pokud to rozpočet státu dovolí, je dobré mít i vrtulníky, které jsou zaměřené pouze na boj. Tento názor asi není z pohledu využití veřejných prostředků moc populární, ale v momentech, kdy je tyhle stroje akutně potřeba, bývá většinou pozdě zamýšlet se nad tím jak, kde a za co je získat.

A nesměřuje dnes už vývoj spíš k tomu, aby se využívaly drony? Jsou malinké, pro nepřítele na radarech neviditelné a schopné nosit zbraně a zabíjet?

Určitě ano. Ale to je jen jeden z mnoha komponentů efektivní obrany a ta by se měla skládat z kombinace posádkových i bez posádkových letounů a vrtulníků. Drony umí dělat velice efektivně průzkum prostoru a takové věci, které dnes člověk nezvládne, například kvůli nutnosti dlouhého pobytu ve vzduchu. Mimo jiné, jsou velice užitečné i tam, kde je velké riziko ztráty posádky. Jenže jsou situace, kdy je potřeba transportovat lidi, a já osobně si nemyslím, že drony jsou dnes natolik vyvinuté, abychom do čehokoliv, co je ovládané na dálku, mohli posadit lidi.

Jaký máte jako firma obrat?

Nechci zveřejnit obrat, ale řeknu to takto. Od doby, co jsme byli zaregistrováni jako firma, tak se nám daří.

Máte plány na další akvizice?

Do této doby jsme koupili tři firmy. A já bych raději posiloval portfolio stávajících firem a jejich schopnosti, než firmu rozšiřoval o další dceřiné společnosti. Jinak samozřejmě zajímavé plány jsou, ale nerad bych je zveřejňoval předem.

Teď se zeptám jako klasický laik: proč bychom měli místo investic do mateřských školek či domovů důchodců investovat do armády a jejího vybavení?

Kvůli řadě věcí. Zaprvé: každý stát má určité povinnosti vůči svému obyvatelstvu a nikdo se těch povinností nemůže zřeknout. A mnohdy se těch povinností nelze chopit jinak než za pomoci vrtulníků. Vezměte si třeba povodně, zemětřesení, lesní požáry, evakuace, řešení dalších nouzových situací. Při katastrofě je nutnost lidi evakuovat a převážet materiál, zajistit jídlo pro obyvatelstvo, dopravit na místo zdravotnicky personál apod. Opět to často nejde nijak jinak udělat než vrtulníky. Jistě, jsou potřeba i ty mateřské školy, ale je třeba i výstroj a výbava pro armádu. Aby ty děti byly v bezpečí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud