Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jourová k dvojím potravinám: Není nic měkčího než slibovat legislativu, já navrhuji rychlé sankce

Jourová k dvojím potravinám: Není nic měkčího než slibovat legislativu, já navrhuji rychlé sankce

Debata o dvojí kvalitě potravin v zemích EU neustává a ačkoli se k tématu podařilo připoutat pozornost, stále představuje neřešenou výzvu. Už nyní přitom EU čelí nebezpečné situaci, kdy se v některých členských státech lidé cítí jako druhořadí spotřebitelé. „Problém dvojí kvality potravin je navíc daleko složitější. Lidé jsou frustrovaní nejen z toho, že si kupují horší kvalitu, ale i z toho, že na ni zároveň vydělávají delší dobu,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ česká eurokomisařka Věra Jourová. Co se s tím dá dělat? Jaké navrhuje Evropská komise řešení? A kdy se čeští spotřebitelé dočkají nápravy?

Na problém dvojí kvality potravin země ve východní části Evropy včetně Česka upozorňují již poměrně dlouho. Evropská komise se ale až teprve nedávno začala celou záležitostí vážně zabývat. Proč tak dlouho čekala?

Až dosud jsme neměli dostatek důkazů o tom, jak masový jev to je. Zatímco dříve proběhlo testování ve dvou zemích, nyní máme v rukou výsledky testů z osmi států EU. Evropská komise může konat až v případě, že se jedná o celoevropský problém.

Také tu navíc byla snaha řešit problém dvojí kvality potravin z pozice bezpečnosti potravin a zdraví. Ošizené potraviny ale ohrožení pro zdraví nepředstavují, a byla to proto naprosto slepá ulička. Já k celé věci přistupuji z pozice ochrany spotřebitele. Tím, že v tento moment už mám k dispozici více dat a více důkazů, tak můžu mnohem silněji říct: pojďme to řešit společně jako evropský problém.

Dosud byla dvojí kvalita potravin vnímána jako problém několika zemí střední a východní Evropy, vy nyní o tom mluvíte už jako o celoevropském problému. Co si o tom myslí západoevropské země? Vidí to i ony jako problém?

Západoevropské země k tomu přistupují jako k problému, který mají jiné státy. V tomto duchu se na červencovém zasedání ministerské rady pro zemědělství vyjadřoval například belgický ministr zemědělství nebo jeho německý kolega. Je to možné považovat za určitý posun. Naprosto zásadní pak byl v tomto ohledu projev (předsedy Evropské komise; pozn. redakce) Jean-Claudea Junckera, který ve své řeči v záři prohlásil, že se jedná o neudržitelnou situaci na společném trhu.

Jak do řešení problému dvojí kvality potravin zapojit i země, kde se zatím zdá, že se o problém nejedná?

Budu požadovat, aby testy proběhly na daleko větším vzorku ve větším počtu zemí. Vezměte si typický příklad, který se v souvislosti s dvojí kvalitou potravin zmiňuje, tedy rybí prsty. Stejnou kvalitu, tedy 58 % procent masa, má tento výrobek v Česku, na Slovensku, v Portugalsku, ve Francii a ve Velké Británii. V Německu a Rakousku je to ale 65 % masa.

Když se ptám, proč tomu tak je, tak se mi dostává odpovědi, že je to dáno národní legislativou, která určuje minimální procento rybího masa v těchto produktech. Toto je samozřejmě jedna z cest, kudy se dá jít. Já tu jako evropská komisařka nemám pravomoc, je na členských státech, aby rozhodly o tom, jak budou normovat některé typy produktů a jak to budou na svém trhu kontrolovat. Ministři to vědí a vědí také, že je to politický velmi citlivé, protože se to může dotknout domácích producentů.

Jinou cestou, kterou razím já, je testování. Pokud dojdeme k závěru, že se jedná o neférovou obchodní praktiku, tak je potřeba ji potírat a tlačit výrobce, aby zvýšili kvalitu tam, kde je snížená.

Nedávno jste představila opatření, která mají členským státům pomoct při využívání stávajících pravidel pro potírání praxe dvojí kvality potravin. Proti tomu se ale staví názory, které zaznívaly i od vlády Bohuslava Sobotky, o tom, že tyto návrhy jsou příliš měkké a že by bylo lepší současnou legislativu změnit. Co na to říkáte?

Není nic měkčího než slíbit do budoucna novou legislativu, jejíž příprava a implementace může trvat řadu let. Moje řešení může skončit sankcí a to poměrně brzy - pokud bude možné praxi označit podle stávající legislativy za neférovou obchodní praktiku. Co může být tvrdšího?

Co by se stalo, pokud by se téma nezvedlo na evropské úrovni?

Zcela jistě tu už nyní čelíme nebezpečné situaci, kdy se lidé v některých státech EU cítí být druhořadými spotřebiteli. Pro mě je to velmi zásadní informace a musím to řešit. Budu možná překvapivě citovat maďarského premiéra Viktora Orbána, který na nedávném summitu ke dvojí kvalitě potravin v Bratislavě prohlásil, že v první řadě musíme vědět, o jak velký problém se jedná. S tím naprosto souhlasím. Je potřeba problém zmapovat a získat jasný seznam produktů, kterých se to týká, abychom mohli začít pracovat na zvýšení kvality.

Myslím si navíc, že celý problém je daleko složitější a nejde v něm pouze o to, že se pod jednou značkou prodávají dva různé produkty. Lidé jsou frustrovaní nejen z toho, že si kupují horší kvalitu, ale i z toho, že na ni zároveň vydělávají delší dobu. Ekonomické a sociální rozdíly mezi jednotlivými částmi Evropy se stále nepodařilo vyrovnat.

Diskutujete o rozdílech mezi západní a východní Evropou v Evropské komisi?

Již delší dobu se o tom hovoří ve vazbě na migrační krizi, která tyto rozdíly odhalila. Jsou tu ale další odlišné názory, třeba na vysílání pracovníků. Evropská komise si to uvědomuje a nechce to ještě více prohlubovat. Naopak chceme přicházet s vybalancovanými návrhy, které budu vyhovovat všem stranám.

Několikrát jsme se s kolegy v Komisi bavili o nebezpečích, která jsou s tím spojená. Téma rozdělené Evropy se hodí různým populistickým stranám. To je velmi nebezpečné.

Šéf Komise Juncker zmiňoval problém dvojí kvality potravin v důležitém projevu o stavu unie. Byl to z jeho strany vstřícný krok právě směrem k novým členským státům?

Já to tak nechápu a nevnímala jsem to tak ani z rozhovorů, které jsem s Junckerem mimo oficiální debaty měla.

Co vám při nich říkal?

Že to vnímá jako diskriminaci spotřebitelů v určitých zemích, ale nemyslím si, že by měl na mysli pouze východoevropské země. Nepřijatelná je podle něj jakákoliv diskriminace.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744