Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Konec azylové turistiky v nedohlednu. Jednání o společném evropském systému drhnou

Konec azylové turistiky v nedohlednu. Jednání o společném evropském systému drhnou

Srovnání podmínek v jednotlivých státech Evropské unie, aby jeden nebyl pro uprchlíky přitažlivější než druhý, i rychlejší vyřízení žádostí o azyl. Vytvoření skutečně společného azylového systému bude horkým tématem dalších měsíců. Výsledek ale není jistý - podle českých politiků zatím jednání k žádné shodě nevedou. A ministerstvo vnitra už nyní protestuje, že se na něj řítí legislativní smršť ve chvíli, kdy ještě nemohlo ani zhodnotit minulé kroky.

„Celou řadu procedur lze zlepšit. Některé věci v tento okamžik pravděpodobně dohodou řešitelné nejsou. To znamená, že každý stát bude zastávat své názory, než dojde ke společnému rozhodnutí podle evropských pravidel,“ řekl v pátek na debatě v senátu šéf premiérových poradců Vladimír Špidla (ČSSD). V případě Česka i dalších států V4 jsou to hlavně povinné kvóty. Jde o téma, na kterém si země zarytě stojí už několik měsíců.

Návrhy Evropské komise, které by měly azylový systém posunout směrem k větší jednotě, nyní projednává Rada EU. A přesto, že existuje tlak na rychlý proces, zatím se to příliš nedaří. Jako prioritu si to přitom vytkla i Malta, která aktuálně předsedá EU a jež má už díky své poloze ve Středozemním moři k tématu migrace blízko.

„Přijde legislativní smršť“

České ministerstvo vnitra ale už nyní mluví o legislativní smršti. Vadí mu kromě povinných kvót i to, že kroky z roku 2015 ještě nemohlo zhodnotit v praxi. „Návrhy Evropské komise půjdou s největší pravděpodobností jako balík, protože není možné, aby jeden vstoupil v účinnost dříve než jiný. Pokud k tomu dojde, tak budou mít zcela zásadní dopad do zákona o azylu. Většina věcí totiž přechází ze směrnice, kde máme určitý manévrovací prostor, na formu nařízení, které bude platit přímo. Takže roztrháme půlku zákona o azylu a nahradíme to něčím, co vznikne na půdě EU,“ stěžuje si Nataša Chmelíčková z ministerstva vnitra.

MigraceMigraceautor: Info.cz

Na Česko se přitom hrnou výtky, že země neplní svou roli, třeba v relokování uprchlíků. „Závazky Česká republiky plní a není to jenom otázka Česka, proč se plní tak pomalu. Česká republika také velmi intenzivně v rámci strategického dialogu diskutuje se Spolkovou republikou Německo. Jeden z výsledků je ten, že se chystá společný projekt pravděpodobně v Jordánsku,“ popsal Špidla. 

Země chtějí společně pomáhat uprchlíkům v Jordánsku. Slibují si od toho, že zlepší jejich životní podmínky a odradí je tak od odchodu do Evropy. 

Klíčová je podle něj dohoda EU s Tureckem o navracení uprchlíků, která funguje. Jenže řada odborníků upozorňuje na její slabiny. „Dohoda s Tureckem neprošla žádným procesem, takže institucionálně není součástí evropského práva. V tu chvíli se dostáváme do velmi složité situace, kde EU chce stavět na tomto modelu i s dalšími třetími zeměmi. Tím se zavazuje k tomu vyjednávat s vůdci a lídry zemí, které často mohou mít velmi autoritativní tendence a mohou být často strůjci porušování lidských práv ve svých zemích,“ oponuje policy officer Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR Tomáš Jugwirth.

Úspěšné přitom Česko příliš není ani v programu přerozdělení 160 tisíc žadatelů o azyl z Itálie a Řecka, který odstartoval už v loňském roce. „Do České republiky přišla za poslední tři měsíce nula lidí,“ řekl na debatě v senátu europoslanec Luděk Niedermayer (TOP09). Tento týden zveřejněné statistiky ministerstva vnitra ukazují, že loni v Česku požádalo o azyl 1475 migrantů. To je o polovinu nižší číslo než v roce 2015. Nejčastěji šlo o Ukrajince, za nimi následovali Iráčané a Kubánci. Jen 148 lidí azyl získalo, dalších 302 dostalo doplňkovou ochranu, která platí jen po omezenou dobu. Pro srovnání: v roce 2001 Česko vyřizovalo 18 tisíc žádostí.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744