Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Může se stát, že o demokracii přijdeme.“ Rozhovor s Tomášem Czerninem

„Může se stát, že o demokracii přijdeme.“ Rozhovor s Tomášem Czerninem

Je nositelem slavného jména, jeho šlechtický rod patří k nejstarším u nás. Spravuje zámek v Dymokurech. Od loňska je senátorem za TOP 09. Rozhodně je proti tomu, aby tradiční demokratické strany uzavíraly na vládní úrovni koalice s populisty. „V současnosti už nejde o spory mezi pravicí a levicí. Hlavní nebezpečí je v tom, že se nám populisté snaží sebrat politické hřiště,“ říká Tomáš Czernin.

Po Karlu Schwarzenbergovi a Jaroslavu Lobkowiczovi jste dalším členem významného šlechtického rodu, který vstoupil do vysoké politiky. Co vás k tomu vedlo?

Určitá tradice, pocit odpovědnosti vůči této zemi. Na utváření jejího obrazu se členové naší rodiny po staletí podíleli. V každé generaci přijde doba, kdy se člověk musí rozhodnout, co pro zemi udělá. Poznali to i ti, kteří byli apolitičtí a chtěli se veřejného života stranit, jako byl můj dědeček Rudolf Theobald. Když přišla v roce 1938 doba ohrožení, cítil potřebu jednoznačně se postavit na stranu tehdejšího Československa. Podepsal prohlášení české šlechty a zapojil se do delegací, které byly u prezidentů Beneše a pak Háchy, aby vyjádřily věrnost českému státu.

A důvody vašeho vstupu do politiky?

Už nějaký čas, byť s přestávkami, se snažím zasahovat do komunální politiky. Když vznikla TOP 09, zaujala mě její idea a hodnotové desatero. A možná tam zafungovala i další věc. Můj otec, který se o politiku zajímal a měl vždy jasný politický názor, si z Karla Schwarzenberga, s nímž se kamarádil takříkajíc od peřinky, i z mého strýce Jaroslava Lobkowicze občas dělal legraci. Ptal se jich, jak mohou ve společnosti politiků vydržet. Mě to dost mrzelo, protože zvlášť vůči Karlu Schwarzenbergovi jsem cítil určitý dluh.

Měl jsem to štěstí, že jsem u něj mohl být jako student v osmdesátých letech několikrát na prázdninách, podílel se na utváření mé osobnosti. V době, kdy jsem rodiče trápil úvahami, že se z Rakouska nevrátím domů, mi vynadal a řekl: Všichni jsme nešťastní z toho, že nemůžeme být doma. Co bys tady dělal, když se tvoji rodiče rozhodli žít doma? Tak tam zůstaň a věřme, že i my ostatní se jednou vrátíme.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTETE NA E15.CZ

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744