Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rozpolcená ČSSD: Vláda s ANO? Je to tak „půl na půl“. Co všechno sociálním demokratům vadí?

Rozpolcená ČSSD: Vláda s ANO? Je to tak „půl na půl“. Co všechno sociálním demokratům vadí?

Sociální demokraty v krajích dělí názor na případný vstup ČSSD do vlády s hnutím ANO. Některým kritikům vadí předseda ANO, trestně stíhaný premiér v demisi Andrej Babiš. Části odpůrců se nelíbí ani to, že by se případný menšinový kabinet opíral o KSČM. Zastánci vládního angažmá ČSSD zase říkají, že strana prosadí své návrhy spíše z vládní úrovně než z opozice. Varují také před vládní účastí hnutí SPD Tomia Okamury. Vyplynulo to z dnešní ankety ČTK.

O tom, zda ČSSD do vlády s ANO vstoupí, nebo ne, rozhodnou straníci v referendu. Vyhlásí je odpoledne předsednictvo sociálních demokratů. Výsledek hlasování by měl být oznámen 8. června.

„V rámci možností jsou podmínky pro ČSSD vyjednány dobře, ale ani sebelepší podmínky nevyváží riziko toho, že ČSSD bude plnit roli užitečného idiota, který pomohl hnutí ANO a KSČM a sám se znemožnil,“ uvedl brněnský předseda ČSSD Oliver Pospíšil. Naopak podle bývalého jihomoravského hejtmana Michala Haška je účast ČSSD ve vládě poslední a jedinou příležitostí, jak „strana může utéct hrobníkovi z lopaty“. „I když je to svého druhu smlouva s ďáblem,“ soudí.

Předseda ČSSD v Karlovarském kraji Tomáš Svoboda si výsledky referenda netroufá odhadnout. Osobně by ale byl pro to, aby strana do vlády vstoupila. „Je samozřejmě snazší prosadit programové věci, pokud je strana ve vládě,“ řekl.

Moravskoslezský předseda ČSSD Tomáš Hanzel a ostravský místopředseda Adam Rykala předpokládají, že výsledek referenda bude spíše kladný. Shodli na tom, že vyjednávací tým dosáhl maxima možného. „Nejvíce nás těší, že hnutí ANO muselo přistoupit na zrušení neproplácení nemocenských dávek v prvních třech dnech nemoci,“ uvedl Rykala. Podle olomouckého krajského předsedy ČSSD Jiřího Zemánka druhé vyjednávání o vládě už splnilo základní předpoklady možnosti vstupu ČSSD do dvojkoalice. Podpora komunistů je podle něho jediným možným řešením.

Rozpačitá je z návrhu koaliční smlouvy sociální demokracie v Ústeckém kraji. Krajský předseda Miroslav Andrt poukázal na nejasné formulace týkající se případů odsouzení některého z ministrů. „Pokud koaliční smlouva přestane platit, nejde udělat ani demise našich ministrů a následný krok ministrů koaličního partnera,“ podotkl.

U předsedy pardubické ČSSD Leoše Maliny převažuje názor, že by strana do vlády jít neměla. „Je to i mínění většiny členské základny v Pardubicích. Odhaduji, že venkov to odmítne, nevím, jak se zachová Praha,“ uvedl. Podle něj ČSSD v předchozí vládě svůj program obtížně prosazovala a Babiš si přisvojil její zásluhy. Spíše odmítavý postoj ke koalici s ANO má také sociálnědemokratický místostarosta Chrudimi Miroslav Tejkl. Vadí mu mimo jiné to, že dohodnuté podmínky vládní spolupráce nejsou vymahatelné. „Moje soukromá prognóza je, že odmítavé stanovisko u členů mírně převažuje,“ řekl. Naopak radní Pardubického kraje Bohumil Bernášek by proti vzniku koalice nebyl. „Prosadit věci z volebního programu jde určitě lépe, když se strana účastní řízení státu, než když je v opozici,“ podotkl.

Krajské vedení ČSSD na Vysočině věří, že straníci v regionu vznik vlády podpoří, ač řada členů podle tamního předsedy Petra Krčála nesouhlasí s tím, že se menšinová vláda bude muset spoléhat na podporu komunistů.

Člen vedení ČSSD na jihu Čech a poslanec Ondřej Veselý soudí, že pokud sociální demokracie do kabinetu vstoupí, někteří straníci v Jihočeském kraji budou zvažovat, zda budou za ČSSD kandidovat v podzimních komunálních volbách. „Ví se o mně, že jsem proti koalici s ANO, proto se na mě obrací většinou členové se stejným názorem. Ale také vím, že prakticky celý krajský výkonný výbor podporuje vstup do koalice,“ řekl.

Pro společnou vládu ANO je člen ústředního výboru ČSSD a okresní místopředseda pro Liberecko Milan Šír. „Vnímám to tak, že je určitě lepší, když se budeme podílet na vládě v tomto státě, než kdyby upadla vláda do rukou třeba SPD,“ zdůraznil.

„Pokud by proběhlo referendum dnes, tak by pro vstup do vlády nebylo. Je to můj soukromý pocit z rozhovorů s některými členy ČSSD,“ řekl hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán. Šéf krajských sociálních demokratů Jan Birke poukazuje na to, že členská základna je rozdělena. „Ani nevím, která polovina je větší,“ poznamenal. O rozdělení sociálních demokratů „tak půl na půl“ mluví i předseda ČSSD ve Zlínském kraji Lubomír Vaculín. Soudí ale, že straníci vstup do vlády nakonec schválí.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1