Belgie rozhodně nepatří mezi vzory v boji s koronavirem. Čokoládové království se na špičky žebříčků zemí s největším přírůstkem nakažených i největším počtem mrtvých dostalo při obou vlnách, na jaře i na podzim. Rozhádané Belgii rozdrobené podle jazyků i podle unikátně decentralizovaného státního uspořádání trvalo hodně dlouho, než našla svůj způsob, jak se viru postavit. Teď se dva měsíce zdá, že by konečně příkladem být mohla, ale zároveň by se to opět mohlo zvrtnout. Belgie opatrně našlapuje v obavách z třetí vlny pandemie koronaviru a morálka s jarním počasím upadá.
Podobnost s Českou republikou je čistě náhodná. Počet obyvatel je zhruba stejný, jen v Belgii je hustota zalidnění skoro třikrát větší. Z epidemiologického hlediska nevýhoda. Belgický počet obětí překročil hranici 20 000 o něco dříve než v Česku, aktuálně je přes 22 000 a přibývají zhruba tři desítky mrtvých denně.
Na rozdíl od Česka ale Belgie prošla dvěma výraznými vrcholy epidemie. Už v dubnu, kdy v Česku byly jen stovky nakažených, v Belgii týdně umíralo přes tisíc lidí. Léto bylo klidnější a na podzim se vystřídala vláda. Nová rozvolnila opatření té staré a to byl recept na katastrofu.
Koncem října přibývalo kolem 100 000 případů nákazy týdně. Vláda rychle pochopila, že musí přitvrdit. Tradiční týdenní dušičkové prázdniny prodloužila na dva týdny, což ale bylo jediné uzavření škol v Belgii od září až do současnosti pro děti mladší 14 let. K tomu se přidal celkem tvrdý lockdown se zavřenými „životně nedůležitými“ obchody, holičstvími a restauracemi, zákazem vycházení a s prací z domova ve všech případech, kdy je to možné. Čísla se podařilo snížit ještě před Vánocemi. A tak zatímco v Česku se otevíraly restaurace a hospody, Belgičané jen opatrně povolili nákupy dárků ve znovuotevřených obchodech před Mikulášem a Vánocemi.
Jeden „Knuffelkontakt“
Klíčovým pravidlem se staly limitované sociální bubliny. Počty kontaktů především mezi dospělými se omezily na minimum. Každý rodina směla a stále smí mít jen jeden „knuffelkontakt“, volně přeloženo z vlámštiny „mazlíka“, tedy příbuzného nebo přítele, kterého zve domů, a dokonce se k němu přibližuje bez roušek třeba k normálnímu obejmutí nebo tradičnímu uvítacímu polibku na obě tváře. Babičky v televizních reportážích buď akceptovaly, že ač jim to rve srdce, nedá se nic dělat a na svá vnoučata budou dál mávat do Skypu, nebo naopak otevřeně dávaly najevo, že se s vnoučaty budou mazlit, jak budou chtít. Pravidla byla nejprve zaměřená na děti starší 12 let, o vánočních svátcích se ale i malé děti začaly počítat jako blízký kontakt.
V jinak velmi liberální Belgii se od podzimu zpřísnily i kontroly. Pravidla nikdy nedodržují všichni, policie ale pravidelně rozháněla zakázané party. Třešničkou na dortu, která pobavila celou eurokomunitu v Bruselu s výjimkou maďarské vládní strany, byla ta na konci listopadu. Strážci pořádku rozpustili v centru Bruselu erotický gay večírek, jehož účastníci ve snaze uniknout slézali po okapech, ale nemohli se legitimovat, protože na sobě nic neměli. Mimo jiné byl mezi nimi i blízký spojenec maďarského premiéra Orbána europoslanec József Szájer.
