Britské odcházení z EU přinese spoustu nepříjemných komplikací. Jak dopadne brexit na Česko?

Většina z nás vyhlíží začátek roku 2021 s nadějí, že snad konečně přinese návrat k normálnímu životu. Tedy asi až na řidiče kamionů putujících mezi kontinentem a Británií. Definitivní tečka za britským členstvím v EU, konec přechodného období a „skutečný brexit“, nastane v poslední minutě letošního roku. Již 1. leden přinese náběh nových celních procedur mezi EU a Británií, narušení plynulosti provozu na hranicích, hlavně v klíčovém přístavu Dover a terminálu Eurotunelu. Řidičům se tak první dny a týdny nového roku život ještě více zkomplikuje – doba cesty mezi starým kontinentem a Albionem se prodlouží.

Celní komplikace obchodu nastanou v každém případě, i pokud by byla „za dvě minuty dvanáct“ dojednána nová dohoda mezi EU a Británií. Kolony tam, kde dosud kamiony jezdily vcelku plynule, tak budou nejviditelnějším praktickým dopadem britského odchodu z EU. Nepříjemným dopadem, který byl díky přechodnému období odložen o 10 měsíců, ale s ohledem na britské rozhodnutí odejít z vnitřního trhu i celní unie s EU jednou přijít musel. Kolony ale nebudou dopadem hlavním, ani jediným. „Praktický brexit“ zažehne procesy, které v dlouhodobé perspektivě povedou k významným strukturálním změnám především v britské ekonomice. Například k tlaku na zvyšování národního podílu v automobilovém průmyslu tak, aby nebyl tolik závislý na dovozech z EU (národní podíl cca 41 % vs. cca 60 % v zemích EU). Obchod zemí EU s Británií rozhodně nebude tak plynulý, jak jsme byli zvyklí, ale byznys si jistě cestu najde a navzdory novým komplikacím bude pokračovat.

Nezabíhejme do detailů, proč se většina Britů v referendu i následných dvojích parlamentních volbách vyslovila pro odchod z Evropské unie. Omezme se na konstatování, že viděno optikou 313 let existujícího Spojené království (ve stávající ústavní podobě) je situace trochu jiná než z evropské perspektivy, o té středoevropské nemluvě. Ostrovní země nebyla dobyta žádným útočníkem z vnějšku od roku 1066. Je bývalou koloniální mocností s i dnes nadstandardními vztahy se 46 dalšími členy Commonwealthu, Britského společenství národů; v 15 z nich je dodnes formální hlavou státu britský monarcha (kterým je posledních 68 let královna Alžběta II.). Viděno z pohledu jaderné, vědecké a finanční velmoci představuje 47 let členství země v EU spíše epizodu, nevydařený vztah, se kterým se svébytný Albion nikdy zcela nesžil. Ostatně Británie byla v posledních letech svého členství jednou z pouhých dvou zemí EU, které realizovaly větší obchod s teritorii mimo EU než s ostatními státy Unie. Tou druhou je Kypr.

A co kdyby se EU a Spojené království nakonec přece jen dohodly?

Národy, tak jako lidé, mají tendenci si nejvíce vážit toho, o co musely bojovat nebo si to samy vytvořit. Přinejmenším část obyvatel ostrovního království, které se do evropské integrace zapojilo bez většího nadšení až dlouho po jejím zahájení a možná i na radu USA, považovala vždy snahu o jednotný evropský přístup tak trochu za protivný a omezující. Evropské úsilí odstraňovat ve jménu realizace čtyř svobod nejrůznější bariéry vnitřního trhu, včetně mnoha národně a regionálně oblíbených specifik, nepadlo v Británii s jejími silnými tradicemi vysloveně na úrodnou půdu. Kontinentální unie, na jejíž chod musela navíc nominálně bohatá britská ekonomika (z 80 % však tvořená službami, kde HDP nadopované vysokými objemy finančních transakcí ne nutně věrně reflektuje rozložení reálných příjmů a kupní síly populace v mnoha deindustrializovaných či odlehlých koutech země) z pozice čistého plátce přispívat, měla v zemi spíše pověst faktoru omezujícího britský rozlet. Jakkoliv řada ekonomických studií prokázala opak. 

Na rozdíl od kontinentálních členů, kteří na základě své historické zkušenosti vnímají EU jako garanta míru, ekonomické stability a prostředek posílení hlasu evropského kontinentu v měnícím se světě, a za to jsou ochotni oželet část své rozhodovací autonomie, z hlediska nadpoloviční většiny obyvatel Spojeného království nebyla ztráta části suverenity přesvědčivě vyvážena přínosy. V porovnání s viktoriánskou érou globálního „impéria, nad kterým slunce nezapadá“, se pouhá role jednoho z 28 členů EU příliš atraktivně nejeví. Zda však může rozchod s největším trhem v bezprostředním okolí, ve jménu vyhlídky na posílení spolupráce s mnoha vzdálenějšími partnery, zajistit zvýšenou prosperitu, ukáže až budoucnost. V krátkodobém horizontu očekávají i britské vládní prognózy opak. 

Počátek roku 2021 v každém případě přinese řadu nových a nepříjemných komplikací, jako každý rozvod. Na vlastní kůži tak změny pocítí nejen řidiči kamionů, ale především firmy a všichni lidé, kteří se pracovně, studijně či soukromě pohybují mezi Británií a zbytkem EU. V první řadě podniky budou muset při obchodu s Británií nově získat exportní číslo EORI, začít zpracovávat na veškeré zboží celní deklarace, další doklady u výrobků živočišného původu, i prokazovat pravidla původu zboží (tedy zda byla podstatná část vyrobena v zemi a nepochází např. z Číny). Tedy postupovat podobně jako při obchodu s dalšími zeměmi mimo EU, včetně změny systému plateb DPH. Na britské straně bylo sice rozhodnuto, že celní deklarace pro zboží importované z EU od nového roku bude možné dodat celní zprávě Jejího Veličenstva zpětně, až tři, resp. šest měsíců po spuštění nového režimu, ovšem obráceně to platit nebude a jakékoliv zboží exportované z Británie do EU musí již od 1. ledna být vybaveno všemi potřebnými dokumenty. 

Jelikož se předpokládá, že to řada firem napoprvé nezvládne správně, a v přístavech by mohly vznikat kolony kamionů vracených francouzskými orgány, britská vláda pragmaticky plánuje zavedení „povolení k vjezdu do hrabství Kent“, ve kterém se většina stísněných terminálů směr EU nachází. Kamiony nad 7,5 tuny povolení obdrží jen tehdy, pokud doloží britským úřadům, že mají správně zpracovanou exportní dokumentaci. Naštěstí půjde vše vyřídit elektronicky. Další administrativní cvičení čeká britské i evropské firmy, které dosud na opačné straně „Anglického kanálu“ (díváme-li se z Británie), resp. „kanálu La Manche“ (pokud stojíme na francouzském břehu doverské úžiny) prodávaly své zboží (dle pravidel vnitřního trhu) certifikované v libovolné zemi EU. Nově budou muset získat certifikaci svých výrobků, ale i např. léků na obou stranách kanálu. Británie již v tomto ranku vytvořila vlastní známku „UKCA“ (UK Conformity Assessed), která nahrazuje jednotné evropské „CE“. Vedle časového hlediska představuje tato duplicita i značnou zátěž finanční. Rady pro 100 různých sektorů ekonomiky, jak se na transformaci připravit, vydala Evropská komise v tzv. readiness notices, dostupných i v českém jazyce. 

INSIDER — Klaus: společnost je oslepená hojností, piráti jsou vítězstvím ideologie „ajťáctví“

Prvním lednem 2021 se také pomyslně uzavřou dveře, které v rámci svobody pohybu pracovní síly na vnitřním trhu EU umožňovaly přicházet za prací do Británie občanům EU. Otevřen zůstane jen „VIP“ vstup pro vysoce kvalifikované experty či pracovníky z nedostatkových oborů jako je zdravotnictví. Ti se ale budou muset kvalifikovat v konkurenci uchazečů z celého světa prostřednictvím nového bodového imigračního systému. Naopak na obchodní jednání, ale i za turistikou či přáteli bude nadále možné z EU do Británie cestovat volně, bez víz (do září 2021 i jen s platným občanským průkazem, poté už výhradně s platným cestovním pasem), a to až do délky pobytu 6 měsíců.  

Češi a další Evropané, kteří již v Británii pracují, studují, či jsou usazeni před 31. prosincem letošního roku, mohou nadále v zemi setrvat, ale musejí se zaregistrovat v britském „EU Settlement Scheme“, kde dle délky svého dosavadního pobytu v UK získají buď dočasný (pod 5 let), nebo trvalý pobyt (pokud v zemi pobývají již více než 5 let). Registrace se provádí on-line, zabere pár minut a je k ní zapotřebí platný cestovní pas či občanský průkaz, doklad o délce pobytu v Británii a vyjádření k bezúhonnosti. Všem Čechům (i Evropanům) usazeným v Británii je zapotřebí silně doporučit provedení registrace do konce roku 2020 (jakkoliv je možné se registrovat až do konce června 2021. V takovém případě bude nutné důkazy doložit, že občan byl v UK přítomen již před koncem roku 2020). 

Velká a nemilá změna se dotkne také posluchačů středních a vysokých škol, kterých z ČR do Británie, ale i naopak, ročně proudí stovky. Češi a další Evropané již nebudou mít od školního roku 2021/2022 (tedy ti začínající studium podzimním semestrem 2021) možnost platit redukovanou sazbu za studium na britských vysokých školách určenou pro britské občany (dosud cca 9 tis. GBP), ale budou podléhat podstatně vyšší sazbě pro běžné cizince (dle univerzity a programu, cca 15 tis. GBP i více). Ještě citelnější je, že Evropané již v Británii nedosáhnou na systém státních studentských půjček na školné a budou tedy muset studium financovat z vlastních rozpočtů. 

Přijetí sankcí vůči Turecku je výstražný signál. Co čeká klíčové vztahy EU s Ankarou?

Ke zvýšeným výdajům na pracovní či studijní pobyt v Británii bude v novém režimu zapotřebí připočíst i náklady na získání pracovního (řádově 900-1500 GBP) či studentského víza (348 GBP), a rovněž si předem uhradit britské veřejné zdravotní pojištění na celou předpokládanou dobu pobytu. Cizinci (od ledna tedy i nově přicházející občané EU) navíc v Británii platí povinnou roční přirážku za přístup do veřejného zdravotnictví (NHS) ve výši 470 GBP pro studenty a děti do 18 let, resp. 624 GBP v případě pracovních víz; při předpokládaném dvouletém studijním pobytu tedy 940 GBP, resp. 3120 GBP u pětiletého pracovního víza nad rámec běžné sazby zdravotního pojištění. 

Ať již tedy s dohodou, či bez ní, obchod a cestování mezi EU a Británií budou již za pár dnů všechno, jen ne snazší. Na stranu druhou, Spojené království i nadále s EU sdílí řadu společných hodnot a zájmů, ochranou klimatu počínaje, přes podporu demokracie a lidských práv ve světě, až po úsilí o stabilitu finančních trhů. Spolupráce proto bude pokračovat, byť v jiných formálních podobách. Z historického hlediska vlastně britský odchod z EU není abnormalitou – i uplynulá staletí lze nahlížet jako na opakovanou snahu Anglie a posléze Británie izolovat správu svých věcí od těch evropských. Snahu, která je v neustálé dialektice s obchodní a výrobní gravitací starého kontinentu. 

Autor je zástupce velvyslance ČR v Londýně.

SDÍLET
sinfin.digital