Britské odcházení z EU přinese spoustu nepříjemných komplikací. Jak dopadne brexit na Česko?

Aleš Opatrný

Většina z nás vyhlíží začátek roku 2021 s nadějí, že snad konečně přinese návrat k normálnímu životu. Tedy asi až na řidiče kamionů putujících mezi kontinentem a Británií. Definitivní tečka za britským členstvím v EU, konec přechodného období a „skutečný brexit“, nastane v poslední minutě letošního roku. Již 1. leden přinese náběh nových celních procedur mezi EU a Británií, narušení plynulosti provozu na hranicích, hlavně v klíčovém přístavu Dover a terminálu Eurotunelu. Řidičům se tak první dny a týdny nového roku život ještě více zkomplikuje – doba cesty mezi starým kontinentem a Albionem se prodlouží.

Celní komplikace obchodu nastanou v každém případě, i pokud by byla „za dvě minuty dvanáct“ dojednána nová dohoda mezi EU a Británií. Kolony tam, kde dosud kamiony jezdily vcelku plynule, tak budou nejviditelnějším praktickým dopadem britského odchodu z EU. Nepříjemným dopadem, který byl díky přechodnému období odložen o 10 měsíců, ale s ohledem na britské rozhodnutí odejít z vnitřního trhu i celní unie s EU jednou přijít musel. Kolony ale nebudou dopadem hlavním, ani jediným. „Praktický brexit“ zažehne procesy, které v dlouhodobé perspektivě povedou k významným strukturálním změnám především v britské ekonomice. Například k tlaku na zvyšování národního podílu v automobilovém průmyslu tak, aby nebyl tolik závislý na dovozech z EU (národní podíl cca 41 % vs. cca 60 % v zemích EU). Obchod zemí EU s Británií rozhodně nebude tak plynulý, jak jsme byli zvyklí, ale byznys si jistě cestu najde a navzdory novým komplikacím bude pokračovat.

Nezabíhejme do detailů, proč se většina Britů v referendu i následných dvojích parlamentních volbách vyslovila pro odchod z Evropské unie. Omezme se na konstatování, že viděno optikou 313 let existujícího Spojené království (ve stávající ústavní podobě) je situace trochu jiná než z evropské perspektivy, o té středoevropské nemluvě. Ostrovní země nebyla dobyta žádným útočníkem z vnějšku od roku 1066. Je bývalou koloniální mocností s i dnes nadstandardními vztahy se 46 dalšími členy Commonwealthu, Britského společenství národů; v 15 z nich je dodnes formální hlavou státu britský monarcha (kterým je posledních 68 let královna Alžběta II.). Viděno z pohledu jaderné, vědecké a finanční velmoci představuje 47 let členství země v EU spíše epizodu, nevydařený vztah, se kterým se svébytný Albion nikdy zcela nesžil. Ostatně Británie byla v posledních letech svého členství jednou z pouhých dvou zemí EU, které realizovaly větší obchod s teritorii mimo EU než s ostatními státy Unie. Tou druhou je Kypr.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital