Po třech letech handrkování se ministři zemědělství 27 členských zemí EU dohodli na základních obrysech reformy společné zemědělské politiky (SZP), která bude platit od roku 2023. Je to důležité už proto, že do zemědělství směřuje přes 300 miliard eur na sedm let, tedy třetina evropského rozpočtu. V době, kdy si unie vytyčuje velké klimatické či digitální cíle, zemědělství jako tradiční a konzervativní činnost změnám často vzdoruje. Hledání cesty kupředu ztěžují zásadní rozpory mezi členskými státy, které mají rozdílnou strukturu zemědělství a tím pádem také rozdílné zájmy na tom, jak se budou evropské peníze utrácet.
Od roku 2023 má nárok na „přímé platby“ a další prebendy z evropské peněženky záviset daleko více na ekologickém chování hospodářů – komise bude zkoumat, nakolik naplňují vytyčené standardy pro ochranu a zkvalitňování půdy, posilování biodiverzity, zakládání mokřadů, fragmentace krajiny, zalesňování či další podobná opatření. Právě formulace podmíněnosti financování ekologickým chováním byla hlavním jablkem sváru při jednání o reformě. Nejde o zanedbatelnou veličinu – zemědělství se podílí celými deseti procenty na produkci skleníkových plynů v EU.
Reformovaná zemědělská politika bude vyžadovat, aby zemědělci utratili zprvu 20 procent (2023-24) a posléze 25 procent (2025-27) z přímých plateb na ochranu přírody a klimatu. Schválený návrh neříká, co přesně jsou „ekoschémata“, do nichž mají peníze směřovat, ale z povahy věci vyplývá, že půjde o organické způsoby obdělávání půdy, omezování umělých hnojiv, ochranu přírodně zajímavých lokalit, udržování vody v krajině, biodiverzitu, ekologické zemědělství, kvalitu potravin a podobně. Ve druhém pilíři (rozvoj venkova) půjde na ekologicky zaměřené projekty povinně 35 procent celkového objemu.
Evropská komise očekává, že jí členské státy budou odevzdávat strategické plány o tom, jak budou tyto povinnosti naplňovat, a bude je spolu s nimi vyhodnocovat. Vadou na celé té kráse je ovšem to, že zmíněnou „revoluční“ povinnost 25 procent na ekologii bude možné nedodržet v případě, že členský stát překročí požadovaná ekologická kritéria stanovená pro rozvoj venkova, tedy menší pilíř společné zemědělské politiky. Teoreticky tedy bude stačit naplánovat projekty zaměřené na ochranu životního prostředí a klimatu v hodnotě 40 procent dotace do druhého pilíře, a o environmentální zacílení přímých plateb se nemusíte starat. Pro srovnání – ČR má ze společné zemědělské politiky do roku 2027 obdržet 5,5 miliardy eur, z toho 4,2 miliardy v rámci prvního pilíře a 1,3 miliardy v rámci toho druhého.
Ekologické organizace, stejně jako řada poslanců Evropského parlamentu, ostře kritizují tyto obezličky a upozorňují na to, že legislativa schválená členskými státy sice pěkně vypadá, ale obsahuje tolik výjimek a únikových cest, že se v praxi na dosavadním nedostatečně ekologickém evropském zemědělství nic nezmění. Parlament bude o reformě hlasovat v příštích měsících; ačkoli jeho zástupci v přípravném jednání s kompromisem nakonec souhlasili, klub Zelených a řada dalších poslanců jsou proti, takže rozprava nebude bez emocí.
„Dohoda dláždí cestu k jednodušší, spravedlivější a zelenější Společné zemědělské politice,“ chválila prohlášení Rada EU, zatímco komisař Janusz Wojciechowski hlaholil o „jedné z nejambicióznějších reforem v dějinách“. Naopak německý zelený europoslanec Martin Hausling, stínový zpravodaj EP v této věci, tvrdě vyčetl Evropské komisi, že dopustila, aby si členské státy vyjednaly tolik úlev a výjimek. „Všichni mluví o nějakých úspěších nebo výhrách pro klima, ale ve skutečnosti se nic nemění. Tohle je skutečně klamání veřejnosti,“ řekl a poukázal na nedávnou zprávu Evropského účetního dvora, podle níž všechny dosavadní „zelené“ prvky zavedené do provádění zemědělské politiky EU nijak nepomohly omezit emise z evropských farem.
