EU řeší, jak nastavit pravidla pro letní cestování. Do popředí se opět vrací i očkovací pasy

Uplynuly skoro dva měsíce roku 2021. Lidé si, ač neradi, museli zvyknout na to, že nákazu covidem-19 se stále nedaří dostat pod kontrolu. A že tedy musí svoje cestovní plány ještě odložit, a to aspoň do letošního léta, ovšem za předpokladu, že se za příští čtyři měsíce podaří naočkovat aspoň polovinu dospělého obyvatelstva v Evropské unii. Jak tomu přizpůsobit pravidla pro cestování? Podle jakých hledisek?

Zatím členské země EU vyhlašují a provádějí svá opatření na vlastní pěst – například naposledy německé státy Sasko a Bavorsko v podstatě uzavřely hraniční přechody s Českem. Evropská komise to kritizuje, ale sama nenavrhuje žádný alternativní systém pro všechny. Až budou ve čtvrtek předsedové vlád na dálku jednat, budou mít na stole právě tyto otázky. Jak se společně připravit na postupný, pomalý návrat k normálu, aniž by se tím jako vloni vytvořily podmínky pro start další vlny pandemie?

EU se už loni v říjnu na nejvyšší úrovni dohodla na společném evropském „semaforu“, ve kterém jednotlivé regiony dostávají přidělenu barvu podle míry výskytu nákazy, přičemž tehdy ještě přibyla „temně rudá“ pro ty nejhorší. Každá barva měla odpovídat určitému režimu, včetně případných opatření na hranicích. Národní orgány však více než evropský semafor sledují momentální situaci doma i v zahraničí a o zákazech i rozvolnění rozhodují podle ní. Nyní by se měly opět pokusit domluvit, jak budou „semafor“ používat pro cestování, zejména v letním období.

Jde o to umožnit lidem, aby se mohli vydat na dovolenou do zahraničí v rámci EU, ale přitom neopakovat loňské pochybení, kdy plošné znovuotevření vnitřních hranic mezi členskými státy vedlo od září ke druhé vlně pandemie. Německý list Die Welt přinesl rozhovor s ekonomem Barym Pradelskim a matematikem Miquelem Oliu-Bartonem, autory plánu „chráněných zelených zón“, který by měl umožnit letní cestování a zároveň zamezit dalšímu šíření viru a zrodu nových vln nákazy. Podle listu je tento plán součástí iniciativy „No Covid“, kterou spustili němečtí vědci; předpokládá snížení výskytu nákazy na maximum 10 na 100.000 obyvatel a udržení této úrovně dokonalým testováním a trasováním, čímž se má předejít novému zhoršení.

SVĚT — "Covid moved us several centuries back." A talk with Bruno Maçães

K iniciativě se hlásí podle téhož zdroje například bavorský premiér Markus Söder. A není vyloučeno, že ho bude prosazovat i kancléřka Angela Merkelová. Očekává se, že by mohla sondovat případné souznění ve Francii a v Nizozemsku, než nápad předloží ostatním 26 lídrům koncem týdne.

Zelená zóna by v tomto pojetí bylo území s velmi nízkým výskytem nákazy, kde jsou všechny infekční případy pod kontrolou díky funkčnímu systému testování a trasování. Mezi zelenými zónami by se cestovalo zcela svobodně. Tak například, uvádí Die Welt, by bylo složité nebo nemožné jet ze „zeleného“ Hamburku do „červeného“ Hannoveru, ale nebyl by problém letět z Hamburku do „zeleného“ Bordeaux. Což znamená, že lidé z jiných než zelených zón by do těch zelených nesměli bez testu a povinné karantény. A lidé ze zelených zón by nesměli jezdit do těch červených, pokud mají v úmyslu se vracet. V zelené zóně se neustále testuje a trasuje, aby počet nových případů zůstával velmi nízko. Režim by platil do okamžiku, kdy bude celá Evropa proočkovaná.

Takový režim by samozřejmě diskriminoval lidi, kteří žijí v jiných než zelených zónách. Na druhé straně by vytvářel tlak, a to zejména zdola, na veřejnou správu, aby dělala maximum pro „zezelenání“ co největšího území. Proto by podle jeho autorů bylo dobré, kdyby rozhodnou rozlohou bylo relativně malé území, třeba okres. „Zelené“ okresy by ty oranžové nebo červené táhly příkladem. Zatím se v zemích EU včetně Česka děly jen opačné případy, kdy se v izolaci či tvrdším režimu ocitala nejhůře postižená území.

Osvědčení stále ještě na stole?

Ačkoli se v EU neočkuje kvůli nedostatku vakcín tak rychle, jak se předpokládalo, přibývá lidí, kteří už mají očkování za sebou. Do popředí se tedy vrací nápad, se kterým přišel koncem loňského roku řecký premiér Kyriakos Mitsotakis, a to zavedení evropského očkovacího osvědčení, které by jeho nositele opravňovalo mimo jiné cestovat, a to pokud možno letos v létě k moři do jižní Evropy a zejména do Řecka. Ačkoli se o tomto nástroji nikdy vážně nejednalo, předseda Evropské rady Charles Michel i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ho tehdy označili za důležitý a slíbili, že se mu budou věnovat. Evropská komise měla dokonce připravit odpovídající předpisy.

V diskusi o nich se ukázalo, že očkovací průkaz, který by sloužil jako jakýsi „sesam“ otevírající dveře do kinosálů, na tribuny stadionů, do kabin letadel a tak podobně je pěkně ošemetná věc. Na jedné straně zajisté existuje precedens – v mnoha zemích nevezmou dítě do státní školky, pokud nemá za sebou předepsané očkování. Jenže v tomto případě je to jiné – oběťmi diskriminace by se nestali jen ti, kdo vakcínu odmítnou, ale i ti, na které ještě nepřišla řada. A těch budou v příštích měsících nadále miliony. Neočkovaní by se tak dočasně stali jakýmisi občany druhé kategorie, což by nepochybně vedlo k žalobám a soudním sporům, které by veřejné orgány stojící za příslušnými nařízeními nemusely vyhrávat. Jak zdůvodnit, že soukromý provozovatel letadla nebo divadla nevpustil neočkovaného občana? Jedině na základě nějakého řádného zákona, který by dočasně omezil práva a svobody přesně definované skupiny osob. Doufejme tedy, že většina bude naočkována dřív, než by takový zákon stihl spatřit světlo světa.

Proti mluví ale i lékařské argumenty. Odborníci poukazují na to, že být očkován ještě neznamená být dokonale chráněn. Účinnost vakcín bude kolísat, u některých se už odhaduje na sotva 60 procent. Také se neví, jak dlouho bude vakcína účinná. Jak sladit tuto další neznámou s délkou platnosti očkovacího certifikátu? A vedle lidí, kteří vakcínu odmítnou, bude veliká skupina těch, kteří očkováni být nesmějí ze zdravotních důvodů. Jak vysvětlit tuto diskriminaci?

Všechny tyto a další argumenty vedly k tomu, že očkovací osvědčení se již nejeví být takovou prioritou, jak to vypadalo před pár týdny. Nicméně je zřejmé, že lidi, kteří očkování dostanou, musí souběžně také obdržet nějaké potvrzení, ať už národní nebo sladěné v rámci EU, k němuž by se ovšem neměla formálně vázat žádná dodatečná práva či výsady.

SDÍLET
sinfin.digital