Ve stínu alarmujících zpráv přicházejících z rusko-ukrajinského pomezí se na konci minulého týdne odehrálo v Bruselu vrcholné setkání mezi Evropskou unií a Afrikou. Přijeli na ně vedle lídrů „sedmadvacítky“ čelní představitelé více než čtyřiceti afrických států, což je požehnaný počet. Evropa a Afrika se takto nesešly už dlouhých pět let a jak šéf Evropské rady Charles Michel, tak francouzský prezident Emmanuel Macron chtěli z tohoto summitu učinit jeden z politických vrcholů roku 2022. Jenže plány jsou jedna věc a realita druhá; světová média informovala daleko více o neformální schůzce evropských lídrů před začátkem samotného summitu, která byla věnována Ukrajině než evropsko-africkému představení.
To se ovšem nejen uskutečnilo, ale podle řady hodnocení bylo dokonce lepší, méně formální, konkrétnější a uspokojivější než předchozích pět kolektivních cvičení tohoto typu. Zaujala už sama forma – místo pléna se sedmi desítkami hlav kolem stolu se jednalo v několika tematických skupinách a výměna názorů byla nad očekávání upřímná, až tvrdá. A ačkoli v moha důležitých věcech nezazněla shoda a harmonie, podařilo se vyplodit celkem konkrétní závěrečné usnesení obsahující řadu závazků, zejména ze strany EU vůči Africe. Aspoň to byl tedy úspěch – účastníci minulého summitu konaného v roce 2017 v Abidžanu (Pobřeží slonoviny) se podobného textu dočkali až týden po skončení.
Michel mluvil v závěru o „obnoveném partnerství“ a „politickém úspěchu“. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová si pochvalovala „nabitý a produktivní“ summit. Francouzský prezident Macron se dokonce dopustil sebekritiky, když poznamenal, že Evropa „nesplnila závazky“ přijaté v Abidžanu. Senegalskému prezidentovi Macky Sallovi se líbilo „inovativní“ uspořádání summitu i dobré konzultace, které mu předcházely. Šéf Komise Organizace africké jednoty Moussa Faki z Čadu si zase pochvaloval, že ze čtyř posledních vrcholných setkání bylo toto jediné, kde se „jednalo jinak, otevřeně“.
