Fond spravedlivé transformace: šance pro uhelné kraje, nebo promarněná příležitost?

KOMENTÁŘ ZUZANY VONDROVÉ | Pojem spravedlivá transformace už nějakou dobu proniká do české mediální krajiny a čím dál častěji zaznívá také z úst politiků. V zásadě jde o proces nastavení konce uhlí tak, aby nás nezruinoval. Řeč není jen o transformaci státního energetického mixu (tedy z čeho a jak vyrábíme energii), ale také o udržitelnosti ekonomik těch regionů, které jsou na fosilním průmyslu desítky let závislé.

Spravedlivě transformovat uhelný region znamená vzít v potaz změnu světového paradigmatu, kterou má na svědomí lidmi způsobená klimatická změna, a nastartovat udržitelnou a inovativní budoucnost, která region oprostí od závislosti na stále více nerentabilním uhlí. Je to systémová změna a k té je zapotřebí odhodlání a odvaha politických špiček konečně se postavit čelem dlouhodobým problémům krajů s těžební historií a udělat krok směrem k jejich řešení.

Trump se chová státnicky celou dobu. Neudělal žádný krok, který by jej mezi ostatními prezidenty diskvalifikoval, říká Kovář

Bez Evropské unie to nepůjde

Česká republika se dlouhé roky potýká s vleklými strukturálními potížemi v Moravskoslezském, Karlovarském a Ústeckém kraji. Jejich příčiny lze hledat v letitém ždímání místní krajiny, které přináší jen mizivé příjmy do veřejné kasy, v dědičné chudobě vyloučených lokalit a v nízké míře vzdělanosti a zaměstnanosti. S takovými problémy se potýká mnoho dalších regionů v členských zemích EU a nepřipravenost na konec doby fosilní visí nad celou Evropou jako temný uhelný mrak.

Zvýšený zájem o spravedlivou transformaci je důsledkem rostoucího tlaku na snižování emisí skleníkových plynů – ostatně Evropa má být do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent – ale i uvědomění si, že přírodní zdroje jsou zkrátka vyčerpatelné.

Pozitivní zprávou je, že volání po sociálně spravedlivém odklonu od uhlí bylo institucemi EU vyslyšeno. V rámci tzv. Zelené dohody pro Evropu se tak podpoří lokality, na které budou mít evropské klimatické závazky největší dopad. Česká republika by měla získat z tzv. Fondu spravedlivé transformace desítky miliard korun a expertní podporu pro vypracování plánu rozvoje, který bude šitý na míru dotčeným regionům. Můžeme tak využít pomocné ruky od EU a společnými silami řešit problémy, na které nebyl dosud čas, vůle, nebo finanční prostředky.

Peníze mají pomoci hlavně malému a střednímu podnikání, tvorbě pracovních míst a zaměstnanosti. Dále se jedná o investice do digitalizace a čisté energetiky, která využívá obnovitelné zdroje. Jaderná energetika však zůstává sporným zdrojem a EU ji z těchto peněz podporovat nebude.

Čtyři týdny války o Náhorní Karabach aneb Když dojdou mladí

Okamžik O

Práce Uhelné komise, která má vládě poradit, kdy a jak s uhlím skoncovat, se chýlí ke konci a my se brzy dozvíme termíny vyřazení uhelných zdrojů v ČR. Pokud chceme čerpat evropské peníze na spravedlivou transformaci, musíme Evropské komisi předložit „Územní plán spravedlivé transformace“. Jde o plán aktivit, které mají do roku 2030 zmírnit negativní dopady konce výroby energie a tepla z uhlí.

Tento jízdní řád čerpání evropských peněz má vypracovat vláda a nyní je klíčové, aby vyslyšela potřeby konkrétních regionů a sestavila smysluplnou taktiku rozvoje. Z logiky věci vyplývá, že by k tomuto plánování měli být pozváni obyvatelé uhelných regionů, obce a místní samosprávy, kteří potřeby svých regionů znají nejlépe. Kromě odborníků z řad úředníků a politiků jde tedy hlavně o místní občany, starosty, zástupce upadajících odvětví, kteří hájí práva svých zaměstnanců, či místní spolky, firmy a neziskové organizace. Předpokladem pro jakékoliv čerpání veřejných peněz by měla být transparentnost. Je tedy nutné vyjasnit si postupy tohoto plánování a umožnit veřejnosti celý proces kontrolovat a aktivně se do něj zapojit.

Úkol Bruselu v době covidové? Uhlídat, aby se záchrana „rodinného stříbra“ nevymkla z rukou

Konec uhlí po česku

Fond spravedlivé transformace má mimořádný potenciál vytáhnout trn z paty strádajícím regionům a vzít vítr z plachet zastáncům názoru, že konec uhlí je drahý a nemůžeme si ho dovolit. Bude-li pokračovat dosavadní lhostejnost politického vedení vůči trendům čisté moderní energetiky a přetrvávající odpor ke změně může snadno vyústit v to, že nám zkrátka ujede vlak.

Hospodářskému i sociálnímu pádu našich uhelných regionů můžeme zabránit tím, že smysluplně využijeme nabízené evropské peníze a zafinancujeme s nimi například projekty na podporu vzdělávání, diverzifikace ekonomiky a zvýšení kvality životního prostředí. To vše s úctou k tradičnímu a nelehkému odvětví hornictví.

Autorka je projektová koordinátorka Centra pro dopravu a energetiku.   

SDÍLET
sinfin.digital