KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Ministři zahraničních věcí členských zemí EU jednali dnes v Bruselu celý den o tom, co dělat, aby ruský prezident Vladimir Putin nespustil vojenskou invazi na Ukrajinu, a jak Rusko potrestat, pokud by to udělal. V uplynulých dnech se do tohoto odstrašovacího a přemlouvacího tance zapojili nejvyšší představitelé všech západních mocností, od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona přes britského premiéra Borise Johnsona až po amerického prezidenta Joea Bidena. Nikdo si nepřeje válku na evropském kontinentu, všichni se tudíž snaží vedle hrozeb nabízet nějaké dárečky, které by mohly ruského vladaře obměkčit a umožnit mu velkoryse zastavit válečné přípravy, aniž by ztratil tvář.
Západ jasně řekl, že za Ukrajinu krvácet nebude, tedy že Kyjev nemůže počítat s vojenskou podporou NATO či jednotlivých států. Rusko hrozí poškodit nebývalými ekonomickými sankcemi, které by měly zahrnout nespuštění plynovodu Nord Stream 2, zákaz vývozu celé škály špičkových technologií, zastavení vědecké spolupráce, či postihnout osobně značný počet ruských činitelů včetně nejbližšího Putinova okolí. Odstřižení ruských bank od platebního systému SWIFT, o kterém se mluvilo ještě minulý týden, se však jeví stále méně pravděpodobně; stále častěji je také slyšet nářky, jak bolestivé budou tyto sankce pro samotné západní země. Také proto se zatím nezdá, že by hrozba takto „masivních“ trestů Putina účinně odrazovala. Kremelský vládce se očividně vyžívá v situaci, kdy mu telefonuje nebo za ním jezdí celý svět, kdy jeho jména skloňují od rána do večera všechna média a zdobí první stránky novin ve všech jazycích.
Je pozoruhodné, jak globální či evropská bezpečnostní architektura vlastně nikam nedošla od dob, kdy se v Evropě zadělávalo na dvě světové války 20. století. Máme za sebou v Evropě zajisté skoro osm desetiletí míru (s výjimkou války v bývalé Jugoslávii před 30 lety), ale nemáme mechanismus nebo nástroj, jak zastavit psychopatického diktátora, který si usmyslí, že poteče krev, aniž pro to má jiný důvod než chimérickou touhu po obnovení někdejší (pochybné) slávy a síly Sovětského svazu. A protože jde o jadernou mocnost, stálého člena Rady bezpečnosti OSN, nefungují ani Spojené národy, ani evropská Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Abychom se pokusili udržet násilníka na uzdě, musíme přistoupit na jeho hru a vážně se bavit o nesmyslných požadavcích, které si klade. A zároveň nervózně poslouchat roztrpčené Ukrajince, kteří vědí, že jim nepřijdeme na pomoc, a nechápou, proč pro odvrácení ruské agrese neděláme víc.
