Ani otřesné záběry civilistů povražděných ruskými vojáky v ukrajinské Buče, Borodjance a dalších městech nepřiměly Evropskou unii, aby uvalila embargo na dovoz ruské ropy a plynu. Přitom se zdálo, že rozhořčení nad zběsilým počínáním ruských sil by mohlo být tím rozhodujícím podnětem, který Evropu přiměje se zříci vlastního pohodlí a uštědřit Rusku skutečně citelnou ránu. Dohodu o postupném útlumu dovozu ruské ropy, se kterou přišla Evropská komise, zamítly podle diplomatů Německo, Rakousko a Maďarsko.
Pátý „balík“ protiruských sankcí, na kterém se ve čtvrtek večer členské země EU dohodly, obsahuje řadu opatření, která budou pro Rusko zajisté nepříjemná; chybí v něm však „matka všech sankcí“, kterou by se EU zřekla dovozu všech ruských energetických surovin. Tlumit se bude dovoz uhlí, které ovšem představuje jen několik málo procent příjmů z „energetických“ vývozů Ruska do EU.
Postupně zaváděné embargo na ropu prý Evropská komise navrhne v další etapě; jasně se pro ně vyslovila Francie, chce však čekat na Německo, které potřebuje víc času. Polsko a baltské státy ho naopak chtějí zavádět jednostranně a okamžitě. O plynu se zatím ani moc nejednalo, protože zde je závislost na ruských dodávkách nejvyšší a hledání alternativních zdrojů nejkomplikovanější.
Nejednota vlád zemí EU čtyřicet dní po začátku ruské invaze na Ukrajinu není dobrou zprávou pro Ukrajinu ani pro mír. Vladimir Putin chce za každou cenu rychle dosáhnout aspoň nějakého vojenského vítězství a může se mu to podařit mimo jiné i proto, že se nezastaví proud peněz, které Evropa platí za ruský plyn a zejména za ruskou ropu. Šéf evropské diplomacie Josep Borrell ve středu vypočítal před poslanci Evropského parlamentu, že „sedmadvacítka“ zaplatila od začátku války Rusku za dovoz energetických surovin nějakých 35 miliard eur. Za stejnou dobu obdržela ukrajinská vláda z rozpočtu EU miliardu eur na nákup zbraní. „Dali jsme jim miliardu eur. Může se to zdát hodně, ale je to zhruba tolik, kolik posíláme Putinovi za jeho dodávky energie každý den,“ upozornil Borrell.
EU čelí dilematu, které nemá snadné východisko. Na jedné straně jsou zde politické a zejména morální imperativy, na druhé ekonomická a sociální hlediska. Bude veřejné mínění většinově ochotno pohlížet na zdražování benzínu a nafty, omezování dodávek plynu, inflaci dopadající na peněženku každého občana jako na nezbytné obětí, které je třeba přinést v zájmu míru na kontinentu a solidarity s napadenou Ukrajinou? Nebo se začnou lidé bouřit proti snižování životní úrovně, což bude voda na mlýn demagogům a populistům všeho druhu? Počínání Viktora Orbána v Maďarsku jim ukazuje cestu – čerstvě znovuzvolený premiér ve středu vyhlásil, že je ochoten platit za ruský plyn v rublech, jak to žádá Moskva, a že jakékoli embargo na ropu a plyn je pro něj „červenou čárou“, za kterou nepůjde. „Maďarsko by to zabilo,” uvedl.
