Jestli je nějaký stát v Evropské unii momentálně příkladem politické stability, pak je to země tulipánů. V čele její vlády se vysoký hubený Holanďan přezdívaný „teflonový Mark“ drží už víc než desetiletí. Mark Rutte zvítězil tento týden počtvrté a má šanci stát se nejdéle vládnoucím premiérem v historii Nizozemska, když jeho koalice vydrží aspoň do léta příštího roku. Nemusí na ní mnoho měnit, nejspíš se bude rozhlížet jen po novém čtvrtém partnerovi. Síly na kraji politického spektra ale na Rutteho mají políčeno a dřív nebo později ho budou chtít shodit.
Nebylo to žádné velké drama. Předvolební průzkumy jasně ukazovaly, že čtyřiapadesátiletý Mark Rutte, předseda středopravicové VVD (Lidová strana pro svobodu a demokracii) vyhraje. Přezdívku teflonový si vysloužil za to, že se na něm za víc než dekádu neuchytila žádná politická špína. Svojí image přesně splňuje obraz „normálního“ Holanďana. Do práce jezdí na kole, bydlí v obyčejném bytě, když v parlamentu vylije kafe z kelímku na podlahu, před očima seřazených uklizeček ho s úsměvem sám vytře. Jedni ho obdivují, jiní nesnášejí. Rutte je každopádně známý jako manažer, který se umí dohodnout s každým, a to je jeho devizou pro často složité nizozemské koalice.
Voliči ho nepotrestali ani za aféru s dětskými přídavky, kvůli které musela Rutteho poslední vláda v lednu rezignovat. Úřady vyžadovaly od desetitisíců rodičů zpátky přídavky na děti, někdy i ve výši desítek tisíc eur. Rodiny se tak dostaly do těžkých situací, některé kvůli tomu prošly bankroty a rozvody. O křeslo přišli dva vládní ministři a Mark Rutte odvezl králi vládní demisi na kole. V křesle premiéra v demisi ale zůstal a svojí stranu za dva měsíce dovedl k volebnímu vítězství.
