Vyjednávání o rozpočtu EU na příštích sedm let se protahují. Dočkáme se výsledku ještě letos?

 FOTO: Reuters

Vendula Karásková

21. 10. 2020 • 18:49
Vyjednávání o „rozpočtu“ Evropské unie na příštích sedm let je pokaždé dlouhý a nervy drásající proces. Unijní státy se při něm snaží dohodnout na rozdělení milionů eur a do toho jim mluví Evropský parlament. Současné vyjednávání o rozpočtu na roky 2021-27 navíc okořenila pandemie covid-19. Kromě 1 074 miliard eur „standardního rozpočtu“ se tak představitelé EU dohadují ještě o 750 miliardách eur na tzv. fond obnovy pro ekonomiky zasažené pandemií. Vyjednávání sice běží už dva a půl roku, konec je ale zatím v nedohlednu. Co vlastně rychlé dohodě brání?

Dohoda premiérů a prezidentů evropských zemí na rozpočtu, s nímž by byli všichni spokojeni, se bolestivě rodila na jejich čtyřdenním červencovém summitu. Do vyjednaného kompromisu si všechny státy včetně Česka prosadily své požadavky a domácímu publiku jej prezentovaly jako úspěšný výsledek. 

Jejich nadšení ale nesdílí Evropský parlament, který musí předložený návrh schválit. V sedmiletém rozpočtu, tedy tzv. víceletém finančním rámci (VFR) sice nemá pravomoci sám nic měnit, ale tím více stihl dohodu šéfů států zkritizovat, ještě než na ní zaschl inkoust. Na mimořádně svolaném zasedání europoslanci rezolutně prohlásili, že návrh musí projít změnami – jinak ho odmítnou podpořit.

Lídři evropských států totiž osekali některé původně navrhované programy, aby mohli přidat více na „tradiční“ rozpočtové položky – zemědělství nebo kohezní fondy. Tedy oblasti, které silně prosazovalo i Česko a z nichž premiér Babiš přivezl i peníze navíc jako „dáreček“. Škoda jen, že na úkor těchto „dárečků“ se zmenšily položky určené původně na zdravotnický program Evropské unie (EU4Health), podporu výzkumu a vzdělávání (program Horizont Evropa) nebo mladých lidí (Erasmus+).

Ty naopak patří mezi priority Evropského parlamentu. Se zástupci unijních států a Evropskou komisí teď proto vyjednává o přesunu 39 miliard euro na navýšení patnácti klíčových programů, mezi něž patří kromě výše zmíněných i podpora digitální transformace nebo řešení migrace.

Parlament přitom ukazuje, že své výhrůžky neschválením myslí vážně. Po sedmi kolech jednání dokonce 8. října vyjednávání přerušil a odmítl se pohnout dále, než Evropská rada přehodnotí svůj mandát a předloží nový návrh, který vybrané programy posílí.

Čas se ale krátí a unijním vyjednavačům dochází trpělivost. Na čtvrtečním (15. 10.) summitu hlav států si dokonce Angela Merkelová vzala předsedu Evropského parlamentu Davida Sassoliho na kobereček. Zdůraznila mu, že je parlamentními požadavky „zklamaná“ a že rozhovory o dlouhodobém rozpočtu musí přinést „rychlé výsledky“. Lídři států mají jasno v tom, že navzdory požadavkům europoslanců nebudou červencovou dohodu otevírat a vystavovat se riziku dalších rekordně dlouhých vyjednávání o změnách. Jako ústupek parlamentu ale připustili, že je možné udělat „technické úpravy“ – co to konkrétně znamená, bude asi hlavní otázkou podzimních vyjednávání.

Zprávy z Bruselu přitom naznačují, že při přesunu prostředků mezi obálkami by se mohlo podařit tyto „technické změny“ udělat tak, aby se Evropský parlament nažral a dohoda lídrů zůstala celá. 

Nastupuje pragmatismus

Největší rozpočet v historii EU ale vyžaduje i větší příjmy a nové zdroje financování unijní kasy. Tzv. vlastní zdroje EU – evropské daně, které půjdou přímo do rozpočtu EU – jsou ale také zdrojem neshod a bouřlivých diskuzí.

Rovnou na červencovém summitu se lídři zemí EU včetně Andreje Babiše dohodli na rychlém zavedení daně z nerecyklovaných plastů, která by měla evropský rozpočet posílit o 7 miliard eur (tedy asi 5 % příjmů rozpočtu EU) ročně. Podle Evropského parlamentu je to ale málo. Rada by se měla dohodnout i na digitální dani či dani z finančních transakcí, která by podle něj mohla přinést až 50 miliard euro navíc.   

Stejně tak zatím parlament s radou nemůžou najít shodu na provázání čerpání financí z rozpočtu a dodržováním zásad právního státu v zemi. Proti této podmínce se staví zejména Maďarsko a Polsko, které hrozí i tím, že kvůli ní shodí celý návrh ze stolu. Místo hledání kompromisu se debata čím dál více vyhrocuje a obě strany mluví o vydírání – Evropský parlament varuje, že si Maďarsko dělá z VFR rukojmí pro prosazování svých politik, a polský vicepremiér Jaroslaw Kaczyński zase obvinil EU z vydírání Polska, které podle něj pouze brání svou kulturní identitu.

Budoucnost rozpočtu je teď ale hlavně rukojmím europoslanců a europoslankyň. Jak ukázalo rezolutní prohlášení kancléřky Merkelové a odmítnutí změn červencové dohody nad rámec technikálií, nepřichází v úvahu ztrácet čas. Velké cíle a zásady tak možná nakonec přece jenom pragmaticky ustoupí tomu, že je potřeba co nejdříve najít kompromis a učinit ústupky z obou stran. Nikdo přitom nechce riskovat, že Maďarsko, Polsko nebo někdo jiný na poslední chvíli finální dohodu odmítne a shodí ze stolu výsledek téměř tříletého vyjednávání.

Nestačí totiž, že se na VFR i na balíku peněz na „fond obnovy“ mezi sebou musí dohodnout Evropský parlament, členské státy v Evropské radě a Evropská komise. Než bude rozpočet finálně platný, jednotlivé části ještě budou procházet různými stupni schvalování i na národní úrovni.

Zejména historická novinka, fond obnovy, který Evropské unii umožní půjčit si 750 miliard eur na finančních trzích, musí projít ratifikačním procesem ve všech členských státech. Teprve poté bude Evropská komise moci začít získávat peníze na podporu ekonomikám postiženým pandemií – z nichž může Česko dosáhnout až na 182 miliard korun.

Do konce roku tak můžeme očekávat zvyšující se kadenci vyjednávání a zároveň zužující se manévrovací prostor. Čím déle přitom bude dosažení finální dohody trvat, tím déle budou evropské státy i občané bez finančního balíku, který jim může pomoci z krize způsobené pandemií.

Autorka je analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

SDÍLET