Poločas předsednictví jako zkouška německých schopností (ne)improvizace

 FOTO: Reuters

Eva Hrnčířová

20. 10. 2020 • 07:00
KOMENTÁŘ EVY HRNČÍŘOVÉ | Plány byly do puntíku připravené, ambice velké, lidské zdroje zajištěné a seznam priorit dlouhý. Německé předsednictví v Evropské unii se připravovalo roky a z velké části ještě před tím, než přišel zákeřný virus. Naštěstí to nebyli Němci, kdo schytal největší šok. V první polovině roku předsedali Unii Chorvati – nováčci, jejichž premiéra v této roli byla zároveň křest ohněm.

Chorvati schytali to, co nikdo před nimi a jejich předsednictví se na chvíli úplně zastavilo, když se na jaře muselo řešit, jak jednání v euroinstitucích změnit ve videokonference. Kdo ví, jak by v takovém šoku obstáli Němci, kteří v Evropě nemají pověst těch nejlepších improvizátorů. Chorvatské předsednictví jim ale odvedlo medvědí práci. A německé se teď od léta pokouší jet podle svých starých plánů v improvizovaném prostředí. Při jednáních online se kompromisy neuzavírají tak snadno jako stranou v kuloárech. Němci si ale zatím svou pověst efektivních předsednictví drží koronaviru navzdory. 

Němci zvládnou nemožné

Budova německého zastoupení při EU v Bruselu vypadá spíše jako solidní ministerstvo než jen nějaká ambasáda. A kolos s německou a evropskou vlajkou v ulici Jacques de Lalaing číslo 8 se na předsednictví roztáhnul ještě do sousedního domu, aby obří aparát čítající přes 400 lidí měl odkud pracovat. Německý velvyslanec sedí úplně nahoře, v sedmém patře. Už před začátkem předsednictví přiznával Michael Clauß, že špatně spí, protože myslí na to, jak naplnit přemrštěná očekávání spojená s šestiměsíčním německým kralováním Unii. A to ještě ani on nedokázal odhadnout, jak moc mu bude po letních prázdninách práci komplikovat koronavirus. „Budeme se muset naučit žít s tím, že žijeme ve velmi nepředvídatelné době,“ svěřil se tehdy deníku Politico.

Asi měsíc na to asistoval svojí kancléřce na summitu, který se z původně plánovaných dvou protáhnul na čtyři dny a čtyři noci a zapíše se do historie jako jeden z nejdelších. Angela Merkelová ale dobře věděla, že na něm neztrácí čas. Dosažení hrubých obrysů fondu pro obnovu ekonomik nemocných koronavirem a také obrysů rozpočtu na dalších sedm let bylo pro německé předsednictví zásadní. Bez nich by se Němci těžko mohli do konce roku pohnout z místa. „Berlín není vůbec v jednoduché pozici. Musí vybalancovat roli předsednictví jako moderátora, ale zároveň je stále čistým a největším plátcem do evropské kasy,“ upozorňuje Steven Blockmans, ředitel výzkumu v bruselském think-tanku CEPS. 

Finanční otázky jsou největší prioritou německého předsednictví a i v poločase, kdy jednání ještě běží dál, se zdá, že by Němci mohli dostát svému závazku a stihnout celý balík dojednat do konce roku. Diplomati předpovídají, že tvrdým oříškem bude nastavení pravidel, podle kterých mají peníze čerpat jen státy dodržující evropské normy právního státu. V současnosti citlivá otázka pro Polsko a Maďarsko. 

Dalšími velkými tématy jsou brexit a také ozeleňování evropské ekonomiky, obě rozehraná. Emise skleníkových plynů přejdou i na další předsednictví, brexit ale nepočká. Buď se podaří už téměř nemožné, nebo se prostě Velká Británie s Unií rozloučí bez dohody. A seznam německých cílů může pokračovat dál a dál – migrací a přerozdělováním uprchlíků nebo zlepšením postavení Unie ve světě a dalšími nelehkými úkoly.

Koktejl po německu

Po jarní karanténě a letní přestávce se Němci pokusili pro práci v Radě EU vytvořit mix reálného a virtuálního kontaktu. „On-line s námi probírali velmi podrobně a zevrubně priority svého předsednictví v mé oblasti,” popisuje jeden z diplomatů českého Stálého zastoupení při EU, jak už v létě zahajovali spolupráci s Berlínem v čele. Německé předsednictví si ale dobře uvědomuje, že pokud chce na konci dělat čárky za dosažené kompromisy a dojednané body, bez osobního kontaktu se to neobejde. A tak některé schůzky ministrů a některá pracovní jednání diplomatů se z videokonferencí opět vrátila při omezených počtech účastníků do budovy Rady – s rouškami, potřebnými rozestupy a alkoholickými gely. 

Německé předsednictví tak musí překonávat v diplomacii a politice nelehkou překážku – videokonference. Všichni je berou jako užitečné a snad i efektivní pro technické předávání stanovisek, dohadování kompromisů ale online nefunguje. A ruku v ruce s tím jde každodenní boj o lidské zdroje, aby vůbec jakoukoli cestou měl někdo co domlouvat. Stálým zastoupením v Bruselu počínaje, jak serveru INFO.CZ popsal svou starost mluvčí německé reprezentace při Unii Sebastian Fischer: „Dodržování hygienických nařízení je naprosto nejdůležitější. Kdyby onemocněl velvyslanec, dostalo by nás to do velmi složité situace. Podle pravidel by ho zastoupil portugalský velvyslanec (jako zástupce nadcházejícího předsednictví), ale něco takového by bylo pro všechny hodně náročné.“ 

Přesto předsednictví netlačilo na omezení cestování. Ačkoli parlament nakonec přes dlouhé váhání a k nelibosti Francie opět zrušil svoji říjnovou jízdu na plenární zasedání do Štrasburku, ministři, diplomati, tlumočníci a další se na dva dny přesouvali do Lucemburku na zasedání Rady. Podle smluv totiž v dubnu a v říjnu zasedá ve velkovévodství, a to čekalo na svou příležitost. Německé předsednictví mu ji neupřelo. Na hlasování sice nedošlo, ale bylo jasné, že kdyby velvyslanci všech sedmadvaceti zemí měli zvedat ruce, v sále by byl jeden, který by byl proti.

A v předsedající zemi se tradičně konají neformální setkávání ministrů, od kterých Němci také neupustili. Na zářijové schůzce ministrů dopravy v Berlíně se jim to moc nevyplatilo. Navzdory všem opatřením proti viru se v irské delegaci objevil člověk s pozitivním testem a hned několik ministrů včetně eurokomisaře následně muselo do karantény. Koronavirus se postupně šířil i do nejvyšších pater politiky a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leynenová se do izolace uchýlila už několikrát. Na posledním summitu to kromě ní musela udělat i finská premiérka, polský předseda vlády ani nepřijel. Řadu nakažených evropských politiků prozatím uzavírá belgická ministryně zahraničí a expremiérka Sophie Wilmèsová. 

Ani Angela Merkelová není doma prorokem

Obří očekávání jsou propojená se jménem Angely Merkelové. Těžko v evropské politice za posledních dvacet let hledat zkušenější, rozvážnější a ostřílenější osobnost. Navíc tahle německá železná lady se chystá příští rok odejít do důchodu. Na cestě do dějin Evropy má tedy tohle předsednictví být velkým finále německé královny stability. Minimálně z bruselské perspektivy se zdá, že navzdory ztížené situaci a tomu, jak moc je Němcům improvizace proti srsti, se Angela Merkelová pokouší statečně a cílevědomě jít vpřed krok za krokem tak, jak její styl Evropa sleduje už 15 let. Poprvé byla ve stejné roli už v roce 2007 a její předsednictví se tehdy stalo učebnicovým příkladem úspěchu. Unii vyvedla ze slepé institucionální uličky a hluboké vnitřní krize poté, co Francouzi a Nizozemci v referendech odmítli tzv. Evropskou ústavu. Německá kancléřka se pak podílela na hašení nejednoho dalšího evropského požáru. 

Doma ale není nikdo prorokem, takže v Bundestagu teď čelí kritice, že videokonference, na rozdíl od oficiálních jednání, ze kterých jsou jasnější závěry, využila k tomu, aby hlavně na začátku předsednictví poslance a veřejnost nemusela informovat o tom, co se na nich projednává. Od německé opozice schytala kritiku, že nepřišla ani poreferovat před posledním summitem (15. a 16. říjen). „Normálně se to tak děje, že před odletem do Bruselu chodí do Bundestagu. Možná neměla o čem mluvit, žádné velké dohody na summitu neuzavřeli. Tím pádem ale mohla být ambicióznější v otázce emisí skleníkových plynů,“ shrnuje zdroj blízký německé straně Zelených. 

Angela Merkelová musela slevit i jinde. Jedním z nejblyštivějších okamžiků celého předsednictví měla být původně plánovaná schůzka sedmadvacítky s čínským prezidentem v Lipsku. Červené koberce a velký stůl měly asijského tygra přimět posunout jednání o obchodní dohodě. Místo toho se ale nakonec v září konal pouze videohovor Angely Merkelové a nejvyšších představitelů euroinstitucí. Jenže jak vysvětluje Steven Blockmans z Centra pro studium evropských politik (CEPS), nakonec to může Angele Merkelové přinést kladné body: „Nálada vůči Číně se s covidem hodně změnila. A nutnost přesunout summit na online posílilo předsednictví hned v několika ohledech. Dala Pekingu najevo, že není tak důležitý, že nestojí za pompézní přijetí. A zároveň dostala možnost mluvit s čínským prezidentem Si Ťin-Pchinem v mnohem užším aranžmá než se všemi protějšky z Unie po boku. Z hlediska otázky vnitřního trhu to pro ni bylo mnohem výhodnější.“ 

Německá (ne)improvizace jako inspirace

Na rozdíl od Čechů sahá největší evropský národ k improvizaci jako ke krajnímu řešení. V německých očích improvizace není považovaná za kvalitu, ale za nepřipravenost, neodbornost a špatné naplánování. Z ničeho takového německé předsednictví vinit nelze. Že po technické stránce běží v rámci toho, co je za současné situace možné, uznává i domácí opozice. 

Na sčítání politických úspěchů je ještě trochu brzo. Jisté ale je, že německá kancléřka a její administrativa dávají opět najevo svou obří zodpovědnost za Evropu, která je potřebná pro silné Německo. „Největší výzvou je, že zodpovědnost padající na předsednictví je v téhle situaci ještě větší. V období krize potřebujeme Evropu udržet jednotnou. Bez dohody na summitu v červenci by se mohla bývala rozpadnout,“ říká unaveným hlasem mluvčí stálého německého zastoupení v Bruselu Sebastian Fischer. I německá opozice a ostatní uznávají, že předsednictví ve ztížených podmínkách šlape. „Jde to tak, jak to jen je možné za současné situace. Němci odvádějí dobrou práci a zatím rozhodně mají nárok na medaili,” dodává belgický profesor Steven Blockmans z think-tanku CEPS. Předsednictví hodnotil už desítky. Němci z nich vycházejí minimálně jako inspirativní příklad jak věci do puntíku připravit, nepodcenit, lidsky zajistit a improvizovat jen tam, kde to kvůli koronaviru jinak nejde.

Autorka je bývalou stálou zpravodajkou ČT v Bruselu.

SDÍLET