Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Aktivistka z Krymu pro INFO.CZ: Putin není věčný. Krym se Ukrajině vrátí a já znovu obejmu své rodiče

Aktivistka z Krymu pro INFO.CZ: Putin není věčný. Krym se Ukrajině vrátí a já znovu obejmu své rodiče

„Pro mě je anexe Krymu něco strašně osobního. Když se svým dílem snažím přispět k tomu, aby se Krym vrátil Ukrajině, dělám to pro sebe. Dělám to ze zcela sobeckých pohnutek, protože se tam chci vrátit, chci znovu obejmout rodiče a jet za nimi, kdykoliv budu chtít,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ koordinátorka organizace KrymSOS Tamila Taševa, která přijela do Prahy na pozvání Člověka v tísni. Krymskotatarská aktivistka věří, že se Krym Ukrajině co nejdřív vrátí. Vladimir Putin totiž podle jejích slov „není věčný“. Jak lidem zasaženým anexí pomáhá? A co je podle ní zapotřebí k tomu, aby se Krym Ukrajině vrátil?

Jako koordinátorka neziskové organizace KrymSOS pomáháte lidem, kteří byli nuceni po anexi Krymu svůj domov opustit. Můžete popsat začátky jejího fungování?

Naše organizace vznikla 27. února 2014 jako bezprostřední reakce na události takzvaného krymského jara, které začalo vojenskou okupací a skončilo anexí Krymu. Na začátku jsme hlavně informovali ukrajinskou i světovou veřejnost o tom, co se na Krymu odehrává. Pomáhali jsme novinářům a ověřovali jsme informace, které jsme následně publikovali na naší facebookové stránce.

Velmi rychle jsme ale pochopili, že nestačí pouze přinášet informace o dění na Krymu, ale že je nutné lidem prchajícím z poloostrova poskytovat reálnou materiální pomoc. Tito lidé totiž utíkali pouze s taškou nebo kufříkem, protože celou situaci nejprve vůbec nechápali – netušili, že vojenské obsazení znamená, že se tam nebudou moct v dohledné době vrátit. My jsme jim proto museli pomoct, protože si s sebou vzali skutečně jen to nejnutnější.

Jak lidem zasaženým anexí pomáháte dnes?

V současnosti se snažíme pomáhat hlavně vnitřně vysídleným osobám, a to jak z Krymu, tak z východu Ukrajiny. Dnes už jim nepomáháme ani tolik materiálně, jako jim spíš poskytujeme podporu při integraci do společnosti tak, aby mohli začít nový život – například pokud chtějí začít podnikat. Kromě toho pracujeme také přímo na Krymu, kdy pomáháme obětem represí, pracujeme také s advokáty, kteří zde hájí lidská práva, i s novináři. Pomáháme také rodinám pronásledovaných a politických vězňů – například jejich dětem – a monitorujeme zde porušování lidských práv. Tyto případy pak dokumentujeme a předáváme je dál mezinárodním organizacím.

Kdo jsou vlastně ti lidé, kterým pomáháte? Jsou to pouze krymští Tataři, kteří jsou na Krymu nejvíce pronásledovanou skupinou?

Je třeba říct, že bylo několik vln lidí, kteří z Krymu odcházeli. První vlnu jsem už zmiňovala – to byli lidé, kteří netušili, co přesně se děje, a když na jaře 2014 opouštěli své domovy, domnívali se, že odcházejí jen na krátko. Většina těchto lidí se na Krym vrátila, posléze ale nastala druhá vlna. Tito lidé už odcházeli po tom takzvaném referendu o připojení Krymu k Rusku – tito lidé už viděli, že Krym je obsazen Ruskem a odmítali zde za těchto podmínek žít. Odcházeli proto za svobodou. Třetí vlna pak přišla v srpnu až září 2014, kdy už lidé odcházeli vědomě a s otevřenýma očima. Byli to rodiče, kteří zapsali děti na školy na Ukrajině, nebo studenti, kteří přešli na nové vysoké školy. Pak následovaly i další vlny odchodu z Krymu, které už ale byly menší.

Kdo je Tamila Taševa?
Tamila je koordinátorka neziskové organizace KrymSOS a lidskoprávní aktivistka zabývající se zejména pomocí lidem, kteří byli nuceni opustit Krym po jeho anexi Ruskem na jaře 2014. Věnuje se rovněž situaci lidských práv na Ukrajině, sociální legislativě a humanitárnímu právu na anektovaných či okupovaných územích Ukrajiny. Před anexí Krymu koordinovala na poloostrově řadu kulturních i vzdělávacích projektů a účastnila se revoluce důstojnosti (Euromajdan 2013/2014).

Jinak podle oficiálních údajů ukrajinského ministerstva sociální politiky z Krymu odešlo 28 tisíc lidí, podle našich dat je jich ale nejméně dvakrát tolik. Podle nás ta cifra začíná někde na 50 tisících, přesně to ale určit nelze, protože na Ukrajině je sice povinný systém registrace, ale ne všichni se registrují jako „vysídlenci“. Nepřináší jim to totiž dostatečnou ochranu a naopak to obnáší obrovskou byrokracii, aby člověk dostal oficiální status vnitřního uprchlíka.

Co se týče přímo počtu krymských Tatarů, kteří odešli z Krymu v důsledku anexe, to také nelze oficiálně vyčíslit. V ukrajinském pasu totiž není kolonka národnost, podle našich údajů je ale asi 20 až 25 tisíc lidí. Pokud jde o celkovou sociální skladbu lidí, kteří odešli z Krymu, je to různé. Mezi těmi, kteří odešli jako první, byli hlavně aktivisté a novináři, protože byli od začátku pronásledovaní. Pak odcházeli lidé, pro které to byla vědomá politická volba – většinou šlo o střední třídu nebo podnikatelé. Ve třetí vlně pak byli hlavně ti, kteří postupně zjistili, že na Krymu není za těchto podmínek možné vést byznys nebo podnikání. A pokud bych měla srovnat přesídlence z Krymu a z východu Ukrajiny, lidé z Krymu se podle našich zkušeností lépe integrují do ukrajinské společnosti. Zakládají podniky a jsou v tom úspěšní.

Infografika: Tajné služby USA a RuskaInfografika: Tajné služby USA a Ruskaautor: INFO.CZ

Kam tito lidé nejčastěji míří? Je to hlavně Kyjev?

To se odvíjelo hlavně od toho, jak aktivní byla samotná města na Ukrajině. Některá z nich na jaře 2014 aktivně zvala lidi z Krymu a vytvářela pro ně vhodné podmínky. To byl hlavně Kyjev, ale poté také Lvov a samozřejmě i Chersonská oblast, která s Krymem přímo sousedí.

Mezinárodní organizace na Krymu monitorují řadu případů porušování lidských práv, pronásledování nebo únosy. Jaký příběh vás osobně nejvíc zasáhl?

S případy pronásledování se naše organizace bohužel setkává každý den. Týkají se především aktivistů a jejich advokátů, kteří čelí především psychologickému nátlaku. Od ledna 2017 jsme zaznamenali obrovský tlak, který se soustředí právě na pronásledování advokátů, kteří obhajují lidi v politicky motivovaných soudních procesech. Jedním z nich je případ Emila Kurbedinova, který je velice známý advokát hájící lidi právě v politicky motivovaných obviněních. V lednu 2017 byl na deset dní zadržen a obviněn kvůli příspěvku na facebooku, který byl údajně extremistické povahy. Nám se tehdy podařilo rychle zareagovat a jeho případ díky tomu získal velký ohlas. Šéfka evropské diplomacie Federika Mogheriniová vzápětí vydala prohlášení a tím se nám podařilo zabránit tomu, aby byl jeho případ překvalifikován na trestní čin.

Dalším velice známým případem je příběh krymskotatarského aktivisty Ervina Ibragimova, který působil ve zvykovém parlamentu krymských Tatrů Medžlisu a je pro mnohé mladé velkým vzorem. Jeho příběh je totiž důkazem toho, že i v okupované zemi jsou cesty, jak se situací na Krymu bojovat. V květnu 2016 byl ale okupační vládou unesen. Vše máme zaznamenáno na kamerách, kde je vidět, jak jeho auto zastavila hlídka silniční policie, on se snaží utéct, oni ho ale chytí a od té doby nikdo neví, kde je. Je naprosto jasné, že zmizel právě kvůli svému aktivismu. To, co se děje s jeho rodiči, lze také kvalifikovat jako mučení, protože už přes dva roky čekají na syna, okupační úřady ale tento případ vůbec nevyšetřují.

Podobných příběhů jsou desítky. Ráda bych ale zmínila ještě případ Servera Mustafajeva. To je aktivista a člen organizace Krymská solidarita, která se snaží spojovat příbuzné politických vězňů, advokáty a další aktivisty. On byl v květnu 2018 obviněn z napomáhání terorismu a od té doby sedí ve vazbě v Simferopolu. Pro nás to je samozřejmě obrovská ztráta a doufáme, že se nám podaří, aby byl propuštěn. Máme o něj velký strach, ale vidíme, že s jeho zadržením odboj na Krymu neutichá. Na jeho místo totiž nastoupily desítky jiných aktivistů, kteří se snaží pomáhat.

Stala jste se terčem pronásledování i vy sama?

Já jsem z Krymu odešla už v roce 2007, ale žijí tam moji rodiče. V letech 2013 a 2014 jsem se velice aktivně účastnila Majdnu v Kyjevě, na Krymu jsem pak byla naposledy v lednu 2014, tedy bezprostředně před začátkem vojenské okupace. Tehdy jsem byla navštívit své rodiče. Hned poté jsem spoluzaložila KrymSOS, ale od té doby na Krym nejezdím. Moje aktivity jsou totiž veřejně známé, a pokud by mě zadrželi, jen bych místním advokátům přidělala práci. Bohužel se však dostává pod tlak moje rodina, což je problém všech aktivistů – dělají jim problémy, pokud chtějí cestovat na Ukrajinu a podobně. Tlaku je vystavena například moje sestra, která pracuje ve státní nemocnici, ale ten nátlak na ní je takový, že o tom ani nechci mluvit.

Od anexe Krymu jste tedy rodinu neviděla?

Příbuzné jsem neviděla už pět let. Babička zemřela, aniž bych jí mohla navštívit. Když ale přijdete o to nejcennější, nebudete jen sedět s rukama v klíně. Mám velice dobou kamarádku Jamalu, kterou možná znáte. V roce 2016 vyhrála soutěž Eurovize s písní o deportacích krymských Tatarů v roce 1944 a ona sama v jednom z rozhovorů před nedávnem uvedla, že by soutěž nikdy nevyhrála, pokud tím příběhem sama nebyla zasažena. Píseň totiž vypráví příběh její babičky, které během deportací zemřelo dítě.

A stejné je to u mě – pro mě je anexe Krymu něco strašně osobního. Když se svým dílem snažím přispět k tomu, aby se Krym vrátil Ukrajině, dělám to pro sebe. Dělám to ze zcela sobeckých pohnutek, protože se tam chci vrátit, chci znovu obejmout rodiče a jet za nimi, kdykoliv budu chtít.

Věříte, že se na Krym budete moct někdy znovu podívat?

Samozřejmě, že tomu věřím. Vím ale, že tam nebudu moct odjet, dokud se Krym nevrátí Ukrajině. Teď ale bohužel nemůžeme říct, jestli to bude letos, nebo za pět let. Velice aktivně ale na tomto cíli pracujeme. Ostatně hlavní misí naší organizace je deokupace Krymu. Kdybych tedy nebyla přesvědčena o tom, že se Krym vrátí Ukrajině, šla bych dělat něco jiného. Já ale věřím, že se jednoho dne budou moct na Krym podívat, neomezeně se stýkat se svojí rodinou a možná se tam i odstěhovat natrvalo.

Co je podle vás potřeba, aby se Krym do vámi zmiňovaných pěti let Ukrajině vrátil?

Chtěli bychom se samozřejmě vrátit co nejdřív, ale víme, že to bude složité. Musí se vzájemně propojit několik různých procesů. Zaprvé je potřeba posílit demokracii na Ukrajině, aby zde fungovaly silné demokratické politické i ekonomické instituce. Uvědomujeme si ale, že samotné posílení demokracie na Ukrajině nestačí. Záleží také na tom, jaké politické vládnoucí elity jsou u moci v Rusku. Bez obměny těchto ruských elit není návrat Krymu reálný. Třetím faktorem je pak tlak mezinárodních organizací. Je potřeba, aby si Evropa a celý svět uvědomily, že toto zabrání cizího území je velký zločin, který nesmí projít jen tak beztrestně a viníci musí být hnáni k odpovědnosti.

Můžeme si říkat, že to je běh na velice dlouhou trať, ale už jsme byli svědky takových náhlých událostí, jako byl pád Berlínské zdi nebo rozpad Sovětského svazu. To všechno se odehrálo poměrně nečekaně, všichni přitom předpokládali, že to bude trvat mnohem delší dobu.

Myslíte tedy, že je obměna vlády v Rusku v dohledné době reálná?

To je samozřejmě těžké takto říct. Putin je dlouho u moci, ale není věčný a v Rusku na něm nezávisí absolutně všechno. I v jeho okolí pozorujeme nespokojenost s důsledky jeho politiky a tlak našich evropských partnerů v podobě sankcí zasahuje ruskou ekonomiku velice citelně. To lze vyčíst i z chování a vyjádření některých oligarchů z Putinova okolí. Vidíme také, že dochází ke společenským změnám, kdy se věci začínají hýbat a studenti vycházejí do ulic, aby proti současné ruské politice protestovali. Demonstrují i lidi, kterých se dotýká penzijní reforma, která dnes v Rusku budí velký odpor.

Je otázka, nakolik je možné shromáždit takovou kritickou masu, která by zaplavila ruská města v celé zemi. Od ruských aktivistů ale slyšíme, že ta situace není tak beznadějná a tak zabetonovaná, jak by se mohlo zdát při pohledu zvenku. Nespokojenost s Putinovým režimem sílí a odrážejí se na tom i sankce, které jsou účinné. I když to nebude hned, pád Putina a oligarchů nebude trvat věčně. Možná to nebude těch pět let, nicméně to, že ten režim padne, je podle mě nevyhnutelné, protože nelze budovat společnost a její instituce na lži. V Rusku je moc budována na vertikále, ale jakmile odstraníte jednu cihličku, systém se položí. Je samozřejmě otázka, kdo přijde po Putinovi. Pokud po něm ale přijde někdo, kdo se bude snažit vrátit Rusko do mezinárodního společenství, bude se muset s mezinárodními partnery nějak dohodnout a Krym bude určitě součástí takovéto dohody.

Můžete na závěr popsat, jak to na Krymu vypadá dnes – téměř pět let po anexi? Ukrajinský velvyslanec v Česku v rozhovoru pro INFO.CZ před nedávnem řekl, Rusko dělá z Krymu vojenskou základnu. Vůdce krymských Tatarů Mustafa Džemilev zase před pár měsíci podle Rádia Svobodná Evropa uvedl, že Moskva na anektovaný Krym přesunula až jeden milion lidí z ruského území. Pozorujete na Krymu i vy podobný vývoj?

To je dobrá otázka, protože právě o rozmělnění identity Krymu se Ruská federace velmi snaží. Dělají to zaprvé zastrašováním a represemi, aby současné obyvatelstvo vyhnali pryč, a zadruhé i tímto motivováním ruských obyvatel, aby se na Krym přesídlili. Podle čísel, která máme potvrzená, se na Krymu po roce 2014 usídlilo 250 tisících až půl milionu lidí. I to je ale obrovské číslo. Jsou to ozbrojené složky, členové ruské národních gard, zaměstnanci FSB nebo takzvaného Centra boje proti terorismu, ale i dalších státní zaměstnanci, jako lékaři nebo učitelé.

Změnu skladby krymského obyvatelstva pozorují i moji rodiče a přátelé, kteří žijí na Krymu – když prý vyjdou do Simferopolu, slyší jiný jazyk a vidí na ulicích lidi, kteří mají odlišné rysy v obličeji. Krym tedy už dnes přichází o svou identitu, a čím déle bude okupace trvat, tím těžší pak jeho návrat bude. Právě proto musí být naším cílem, abychom Krym vrátili Ukrajině co nejdřív. Už jen změna skladby obyvatelstva je podle mě navíc zločin, kterým by se měly zabývat mezinárodní soudy.

 

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1