Články odjinud

Brusel není peklo, Češi ale nemají strategii, říká pro INFO.CZ šéfka podnikatelské mise

Členství naší země v EU je obrovská příležitost, kterou však Češi nedokáží plně využít, protože nemají jasnou strategii a jednoduše nevědí jak na to. V rozhovoru pro INFO.CZ o tom mluví šéfka České podnikatelské reprezentace při EU Alena Mastantuono. Jak se na EU dívají čeští podnikatelé? Co je nejvíce trápí? Jak vlastně probíhá prosazování jejich zájmů přímo v srdci unijních institucí – v Bruselu? A proč se to ne vždy daří? I o tom byl rozhovor.

Jste ředitelkou CEBRE - České podnikatelské reprezentace při EU, která působí v Bruselu. Na co se tato organizace zaměřuje?

Hlavním úkolem CEBRE je hájit zájmy české podnikatelské sféry na evropské úrovni. Naše zakladatelské organizace, k nimž patří Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, to samé dělají na národní úrovni a my směrem k institucím EU.

Jaké konkrétní aktivity si pod tím můžeme představit?

Snažíme se vstupovat do legislativního procesu a ovlivňovat ho. Cílem je co nejvíce zmírnit negativní dopady na český byznys. Ty mohou mít podobu nějaké dodatečné administrativní zátěže nebo nových závazků, se kterými se budou muset čeští podnikatelé vyrovnat.

Daří se to?

Brusel je velké hřiště, kde je mnoho hráčů, a není možné si proto uzurpovat žádnou velkou výhru. Často jde spíš o maličkosti, kdy se nám podaří něco pozměnit v zárodku u Evropské komise nebo třeba při vyjednávání v Evropském parlamentu. Někdy za tím stojíme sami a někdy je to díky spolupráci s dalšími zeměmi, s nimiž nás pojí členství v různých evropských podnikatelských zastoupeních. Česko je malá země a spojenectví v evropských podnikatelských platformách, kde jsme členem, je pro nás strategicky výhodné. Jsme tak silnější.

Co je pro vaši práci klíčové?

Důležité je být neustále v obraze a vědět, co se děje. Velký důraz proto klademe na monitoring stavu legislativy. Musíme do detailu znát proces přijímání unijní legislativy a vědět naprosto přesně, co v který moment můžeme udělat. Po obsahové stránce je pro nás klíčový názor podnikatelů, se kterými se radíme ohledně technických parametrů.

Kdo je Alena Mastantuono?
Alena Mastantuono vystudovala Filozofickou fakultu na Palackého univerzitě a Ekonomicko-správní fakultu na Masarykově univerzitě a strávila několik měsíců na univerzitách v Lille a Rennes ve Francii. Absolvovala stáž na Generálním ředitelství Lidské zdroje v Evropské komisi a poté působila na Ministerstvu financí ČR, kde se věnovala přípravám ČR na předsednictví v Radě EU. Na CEBRE působí od října 2007 a od roku 2012 pracuje jako jeho ředitelka. Alena Mastantuono pravidelně publikuje a přednáší o EU a různých aspektech její integrace.

Můžete to více rozvést?

Do legislativního procesu můžeme vstoupit hned na jeho začátku, kdy se naše zakladatelské organizace mohou zapojit do veřejných konzultací, které vyhlašuje Evropská komise ještě před tím, než předloží konkrétní návrh. Aktivní jsme samozřejmě i v průběhu celého procesu včetně toho, kdy se o návrhu jedná v Radě a v Evropském parlamentu. Oslovujeme proto europoslance, kteří mohou podávat pozměňovací návrhy. Diskutujeme o návrzích také s ostatními členskými státy, které mají v Bruselu svá stálá zastoupení, a jsme v kontaktu s předsednickou zemí. Máme také své zástupce v poradním orgánu unijních institucí, se kterými se koordinujeme. Důležitým spojníkem je pro nás v Bruselu stálé zastoupení ČR. To podobně jako my má zájem na ochraně českých ekonomických zájmů.

Jsme také k dispozici úředníkům Evropské komise, pro které chystáme rozbory. Vše je naprosto transparentní. Na rozdíl od národní úrovně, kde tato možnost není, jsme zapsaní v rejstříku transparentnosti EU.

Jak těžké je prosazovat podnikatelské zájmy na evropské úrovni?

Nebudu zastírat, je to velmi těžké. Racionální přístup má obvykle Rada. V poslední době se ale některé členské státy chovají příliš protekcionisticky a to na racionalitě ubírá. Vstřícná bývala vždy i Komise, ale dosluhující komise je více nakloněna hlasu spotřebitelů a odborů, než zástupcům byznysu.

Můžete uvést příklad?

Nemusím sahat do příliš hluboké minulosti, ukázkovým příkladem jsou nová pravidla v oblasti spotřebitelské politiky, kde Komise navrhuje zavedení hromadných žalob. Tady je jasně vidět, že Komise vyšla vstříc spotřebitelům. Nedbala doporučení, které vydala v roce 2013, ale raději sáhla po radikálním řešení, v němž se inspirovala hromadnými žalobami v USA.

Proč jde Komise na ruku spotřebitelům? Dříve to tak nebylo?

Předchozí Komise byla vyrovnanější. Snažila se brát ohled jak na spotřebitele, tak na podnikatele, a uměla jejich pozice vybalancovat. Současná Komise je politická a to je podle mě odpověď na vaši otázku.

Čím si to vysvětlujete?

Každý politik někdy sklouzne do populismu, a pokud máme politickou Komisi, tak se to může stát i tady.

Jak se s tím dá vypořádat?

Naší jedinou možností je prosazovat náš zájem, být slyšet, pracovat co nejvíce v aliancích a snažit se být co nejjednotnější na podnikatelské úrovni, protože odbory jednotné jsou. My si uvědomujeme, že nám to ne vždy jde, protože byznys má napříč sektory různé zájmy, zatímco zaměstnanci je mají pořád stejné.

Mluvila jste o tom, že současná Komise spíše kope za spotřebitele než za byznys. Kde dále je to vidět?

Obrovským tématem v posledních letech je vysílání pracovníků. Připravovaná legislativa pro nás dopadla katastroficky. Doba vyslání pracovníka se omezila na 12 měsíců s možností prodloužení o dalších šest měsíců a zklamaní jsme také z toho, že nová pravidla počítají s odměnou pro pracovníky, která má být stejná jako v zemi vyslání. Sice se navýší odměna pro vyslané pracovníky, ale nebere se u toho v potaz, že s vysláním jsou spojené náklady pro zaměstnavatele, které se takto zvednou a v některých případech mohou být pro firmy likvidační.

Kde se stala chyba?

Už samotný návrh k tomuto stavu směřoval. Impuls k němu dala Francie a další západní ekonomiky. Mix populismu a ochranářství nemohl předznamenat lepší výsledek. Prvními vlaštovkami byl i německý zákon MiLog, který se týkal silniční dopravy, a také podobně zaměřený Loi Macron ve Francii. Pokusili jsme se odvrátit to nejhorší a i když jsme bojovali, tak pro nás výsledek nedopadl pozitivně.

Češi a jejich image

V blízkosti unijních institucí se pohybujete poměrně dlouhou dobu. Jak Brusel vnímá Českou republiku?

Dokud my Češi nepochopíme, co je EU, tak se to bude odrážet v naší image, kterou v Bruselu máme. Na druhou stranu je pochopitelné, že EU vnímají jinak její zakládající země, než ty, které do ní vstoupily výrazně později.

Jak to myslíte?

Na rozdíl od zakládajících zemí EU není součástí naší historie tak dlouhou dobu. Našim dětem také dostatečně nevysvětlujeme, o čem EU a její integrace vlastně je. A to už vůbec nemluvím o politicích, kteří to s EU moc neumějí. Tohle všechno se promítá do naší image a odráží se to i v krocích, které podnikáme na evropské úrovni.

Jsem přesvědčená, že členství v EU je pro nás příležitost, ale k tomu, abychom ho dokázali plně využít, potřebujeme jasnou vizi a strategii.

Česko ji podle vás nemá?

Mám pocit, že dlouhodobá vize i jasná strategie v případě ČR chybí.

Jak by měla vypadat?

Měla by obsahovat postoj k prohlubování unie, ať již v oblasti měnové, hospodářské, tak i politické. Naše ekonomika se zlepšuje a možná za pár let budeme ve stejné pozici jako dnes ti, se kterými nyní bojujeme proti ochranářským snahám. Měli bychom si říct, co od unie budeme chtít v budoucnu.

Co si o integraci a EU myslí čeští podnikatelé?

Upřímně řečeno, když řídíte firmu, tak nemáte čas se zabývat legislativním postupem EU a vůbec mírou hloubky integrace. Podnikatele zajímá, jak nejsnadněji a nejrychleji se dostane k zákazníkovi. Bariéry, které mu na cestě k zákazníkovi klade národní nebo evropská legislativa je to první, čeho se všimne. Je to podle mne logické a o to více je důležitější naše poslání, tedy zástupců byznysu tady v Bruselu. Pomáháme našim podnikatelům formulovat názor na připravovanou legislativu a odvrátit dodatečnou byrokracii.

Mluvíte o překážkách. Co byznys vnímá nejcitlivěji?

Jde o regulatorní překážky a také administrativu, kterou si ale mnohdy přidáváme doma sami. Podnikatele jednoznačně nejvíce trápí daně, které ale spadají do národních kompetencí. Návrhy legislativy, které vznikají na evropské úrovni, jsou pro podnikatele v jeho každodenním životě naprosto vzdáleny a do jeho pozornosti se dostávají až v momentě, kdy jsou schváleny. V případě směrnice pak tehdy, kdy se začne překlápět do národního právního řádu. V tu chvíli nám občas nějaká regulatorní překážka vznikne v českém parlamentu i nad rámec unijní směrnice.

Malé Česko jinou alternativu než EU nemá

Pojďme mluvit o vás. Jak jste se dostala k práci v Bruselu?

Evropským politikám jsem se začala více věnovat už na univerzitě, kde jsem měla možnost o EU diskutovat s profesory z francouzských univerzit. Uvědomila jsem si, jak velký rozdíl je, když vám o Evropě přednáší někdo, kdo zažil její zakládání, než někdo, kdo si její historii pouze načetl. Během studií jsem měla možnost podívat se do Evropské komise a zkusit si práci v ní na vlastní kůži. Po dokončení školy jsem pracovala na ministerstvu financí, kde jsem připravovala podklady ministrům na ministerské rady do Bruselu. Asi v tento moment se ve mně utužilo přání hájit české zájmy.

Co pro vás osobně znamená Evropa?

Jsem přesvědčená o tom, že pro malou zemi, jako je Česko, jiná alternativa než být součástí EU, neexistuje.

Žijete v Bruselu. Jak často jezdíte do Česka?

Poměrně často. Každý druhý týden jsem v Praze, a i proto se necítím odtržená od české reality.

Sledujete pravidelně to, co se děje v ČR?

Ano, samozřejmě. CEBRE je v každodenním kontaktu se svými zakladatelskými organizacemi a zpětná vazba z domova je pro nás nesmírně důležitá. Dění v ČR nemůžeme přehlížet.

Jak na to, že už dlouhou dobu pracujete v Bruselu, pohlíží vaše nejbližší okolí?

Ne vždy s pochopením, a proto je potřeba se na EU dívat jako na to, že se jedná o seskupení členských států. Není to Brusel, který rozhoduje. Ano, něco se tu připravuje, ale jsou to třeba evropští poslanci nebo ministři, kteří sem jezdí a rozhodují. Není to žádné peklo, je to především hlavní město Belgie a Belgičané si něco takového nezaslouží. Když jedete kamkoliv jinam, třeba do Berlína, tak vám nikdo nic špatného neřekne.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud