Články odjinud

Kdo nahradí Junckera v čele Komise? V Bruselu se rozebíhá ostrý boj o spitzenkandidáty

Kdo nahradí Junckera v čele Komise? V Bruselu se rozebíhá ostrý boj o spitzenkandidáty

Do evropských voleb zbývá ještě více než půl roku, ale v Bruselu, hlavním městě institucí EU, se o nich živě mluví už teď. Politické strany se pomalu připravují na kampaň a k tomu vybírají lídry, kteří je nepovedou pouze do voleb, ale zároveň se budou ucházet o post šéfa Evropské komise. Ne všichni ale s neformálním postupem, který se opírá o tzv. spitzenkandidáty, souhlasí. Nad procesem se tak vznáší otazníky.

„Příští předseda Evropské komise se s největší pravděpodobností vybere na základě zákulisní dohody.“ Tak zní podtitulek dnešního článku, který vyšel na respektovaném bruselském serveru Politico. V podobném duchu se nese i jiný text, který ráno na své stránce publikoval další známý web píšící o evropské politice EurActiv. Dobře to ilustruje debaty, které se v těchto týdnech vedou v Bruselu o tzv. spitzenkandidátech.

Spitzenkandidáti, do češtiny volně přeloženo jako špičkoví kandidáti, představují volební lídry, které si jako hlavní tváře kampaní před volbami do Evropského parlamentu vybírají evropské politické strany (lépe řečeno jejich seskupení). Zároveň tím říkají, koho by chtěly vidět v čele příští Evropské komise. Jak podotýká Politico, boj o nástupce současného šéfa Komise Jeana-Clauda Junckera teprve začal, ale Spitizenkandidáti už hrají o přežití.

Co na to Macron a Merkelová?

Systém, který byl představen v roce 2014, aby zvýšil transparentnost při obsazování vysokých pozic v EU, je totiž neformální a není popsán v žádné smlouvě. Dlouhou dobu se však opíral o podporu dvou nejsilnějších politických skupin v Evropském parlamentu – evropských lidovců (EPP) a evropských socialistů (S&D). Jejich dohoda o rozdělení vlivu na instituci ale skončila a předem známí kandidáti do čela Evropské komise se příliš nezamlouvají ostatním politickým frakcím.

Vysvětlení je jednoduché – složení příštího Evropského parlamentu, které vzejde z voleb v květnu 2019, se bude s největší pravděpodobností od toho stávajícího silně odlišovat. Předpovídá se, že europarlament bude rozštěpený a některé politické frakce, které v něm nyní zasedají, nepřežijí. Místo nich se o slovo přihlásí úplně nové subjekty.

To je ostatně také důvod, proč se proces špičkových kandidátů příliš nezamlouvá třeba francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Jeho politická strana La République En Marche! (dříve hnutí En Marche!) není součástí žádné politické skupiny a zatím se neví, jestli dopadnou její námluvy s evropskými liberály (ALDE), nebo zda Macron přijde s nějakým vlastním projektem.

Argumenty proti spitzenkandidátům má ale třeba i německá kancléřka Angela Merkelová, a to i přesto, že její křesťanští demokraté (CDU) zasedají v Evropském parlamentu v největší politické skupině EPP.

„V příštím parlamentu nebudou jednoznačné většiny. Vůbec nevíme, kdo se s kým spojí. Nedá se proto říct, že to (předseda Evropské komise; pozn. redakce) bude kandidát nejsilnější strany. Musíme si počkat, jaké většiny se v parlamentu vytvoří,“ řekla Merkelová na tiskové konferenci po skončení neformálního summitu prezidentů a premiérů evropské osmadvacítky, který se konal v únoru v Bruselu. Lídři se tam dohodli, že až budou společně potvrzovat kandidáta na šéfa Komise, nebudou se při tom na neformální dohody o spitzekandidátech příliš ohlížet.

Česko-slovenský souboj?

I přesto, že kolem procesu výběru příštího šéfa Evropské komise zůstávají otázky a stále nejsou jasné jeho detaily – například ohledně financování kampaní – v bruselských kuloárech zaznívají jména možných adeptů.

Minulý týden svůj zájem o kandidaturu potvrdil místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič. Slovák, který má v Komisi na starosti energetickou unii, získal podporu devíti sociálnědemokratických stran v EU, včetně české ČSSD, a splnil tím vnitrostranické podmínky frakce socialistů (S&D).

I tak se ale socialistická frakce začne o osobě svého volebního lídra naplno bavit až v říjnu. Finální rozhodnutí by mělo padnout na kongresu, který bude na začátku prosince v Lisabonu. Kromě Šefčoviče se zatím o kandidaturu v S&D nikdo další nepřihlásil. Bruselská média ale v této souvislosti spekulují třeba o prvním místopředsedovi Komise Fransi Timmermansovi.

O možnost, že by se stal volebním lídrem Evropské lidové strany (EPP), se už přihlásil Němec Manfred Weber. Mezi další jména, která podle insiderů připadají za evropské lidovce v úvahu, patří hlavní vyjednavač Komise o brexitu Francouz Michel Barnier nebo bývalý finský premiér Alexander Stubb.

Třetí nejsilnější frakcí v současném Evropském parlamentu jsou Evropští konzervativci a reformisté (ECR), které by do voleb chtěl vést český europoslanec Jan Zahradil (ODS).

O něco složitější je situace u evropských liberálů bývalého belgického premiéra Guyho Verhofstadta. I přesto, že on sám byl spitzenkandidátem za ALDE v roce 2014, v poslední době se proti tomuto principu ohrazoval. Verhofstadt sázel na to, že Evropský parlament na začátku roku potvrdí systém nadnárodních evropských kandidátek do eurovoleb, po kterém dlouho volal. To se ale nestalo a europoslanci zamítli možnost vybírat kromě domácích politiků také jména z další samostatné kandidátky.

Příští volby do Evropského parlamentu se v EU uskuteční 23. až 26. května 2019. V Česku se bude volit v pátek a v sobotu 24. a 25. května 2019. Europarlament bude mít nově po odchodu Británie z EU 705 křesel místo dosavadních 751. Počet českých poslanců se nemění – bude jich i nadále 21.

Evropské volby přinesou revoluci. Posílí euroskeptici?

 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud