Kypr jako nová brána migrantů do EU. Situace se vymyká kontrole, ostrov žádá o pomoc | info.cz

Články odjinud

Kypr jako nová brána migrantů do EU. Situace se vymyká kontrole, ostrov žádá o pomoc

Evropskou migrační krizi, která v letech 2015 a 2016 zasáhla hlavně Řecko a Itálii, sledoval Kypr spíš zpovzdálí, dnes je ale situace jiná. Řecká část třetího největšího ostrova Středomoří hostí přes deset tisíc žadatelů o azyl a uprchlická centra praskají ve švech. Ani ne milionová Kyperská republika je tak v přepočtu na obyvatele zemí s největším počtem migrantů v Evropské unii. Stále zoufalejší úřady začátkem týdne zaslaly Evropské komisi dopis, ve kterém žádají o pomoc.

„S ohledem na bezprecedentně vysoký počet nově příchozích Kypr naléhavě potřebuje okamžitou pomoc,“ cituje server Politico dopis, který v pondělí zaslal kyperský ministr vnitra Constantinos Petrides eurokomisaři pro migraci Dimitrisu Avramopoulosovi. V textu zaslaném také ostatním členským zemím zbytek unie vyzývá, aby od Kypru přijal přesně 5000 žadatelů o azyl a ve vypjaté situaci mu tak pomohlc s vyřizováním žádostí.

Podle kyperské vlády do země po roce 2015 přišlo nejméně 8500 lidí, letos se ale během šesti měsíců počet nově příchozích zvýšil o 130 procent a úřady to přestávají zvládat. Zatímco v roce 2015 bylo žádostí o azyl 2253, loni jich úřady napočítaly přes 7700 a dalších 4500 zaznamenaly jen do letošního dubna. Drtivou většinu lidí přicházejících na Kypr tvoří Syřané, mezi migranty jsou však i občané Indie, Bangladéše nebo Pákistánu.

Situaci na Kypru komplikuje fakt, že je ostrov od roku 1974 rozdělený na řeckou a tureckou část. Zatímco v jižní části funguje mezinárodně uznávaná Kyperská republika, která je od roku 2004 členem Evropské unie, na severu vznikla Severokyperská turecká republika, kterou však uznává jen Turecko. Kyperská republika tak nemá kontrolu nad 38 procenty území ostrova, což je při snaze o řešení migrace zásadní faktor. Právě ze severní turecké části přichází běženci nejčastěji, další pak připlouvají přímo z Turecka, které od Kypru dělí asi 70 kilometrů, nebo ze 170 kilometrů vzdáleného Libanonu.

Za cestu přes moře si pašeráci účtují kolem dvou tisíc eur na osobu a pro migranty je tak o poznání snazší překonat hranici mezi tureckou a řeckou částí – respektive nárazníkovou zónu, kterou od 70. let hlídají mírové jednotky OSN. Právě zde se tak nachází největší Achillova pata kyperské migrační politiky. Vláda navíc tvrdí, že místo aby se Ankara snažila migrantům v odchodu zabránit, jim naopak pomáhá dostat se z tureckého území do severní části Kypru, odkud pak přechází do jižní části ostrova.

„Není možné, aby tato nová metoda, kdy sem jsou uprchlíci posíláni letadlem, neprobíhala při nejmenším s tolerancí tureckých úřadů,“ říká pro server Politico kyperský ministr vnitra, podle kterého Turecko nad problémem přivírá oči a posílá sem migranty letadlem zcela záměrně.

Situaci nepomáhá ani fakt, že se mezi oběma státy prohlubuje napětí kvůli sporům ohledně těžby zemního plynu – od května zahájily u kyperského pobřeží průzkumné vrty už dvě turecké lodi, další eskalace pak přišla začátkem července, kdy Turecko přemístilo na okupovaný sever asi čtyřicítku tanků.

Kypr jako nová migrační trasa

Jedním z hlavních důvodů, proč se migrační trasa stočila právě přes Kypr, je však dohoda uzavřená mezi Evropskou unií a Ankarou v roce 2016. Díky migračnímu paktu se výrazným způsobem podařilo snížit počet běženců přicházejících do Řecka, žadatelé o azyl proto začali hledat nové migrační trasy. „Pro uprchlíky Kypr nikdy nebyl ideální destinací. Je to ostrov, který je od Evropy hodně vzdálený. Ale teď je to pro ně jediné řešení – cesty do EU z Řecka jsou uzavřeny a životní podmínky v zemích poblíž Sýrie, jako je Turecko a Libanon, se stále zhoršují,“ vysvětluje pro server InfoMigrants odborník výzkumného centra PRIO Cyprus Centre Zenonas Tziarras.

Jedním z tisíců Syřanů, kteří v posledních letech přišli na Kypr, je i třiatřicetiletý Omar. Poté, co se mu podařilo získat tisíc dolarů pro pašeráky, se rozhodl opustit uprchlický tábor v Libanonu a vydal se na cestu ke kyperskému pobřeží. Jak sám přiznává, cena zaplacená převaděčům byla velmi nízká, čemuž odpovídal i stav lodi. „Byla to třímetrová nafukovací loď,“ popisuje podle serveru InfoMigrants Omar, který měl velké štěstí, že se na Kypr vůbec dostal. Během plavby se sedm dalších Syřanů utopilo, on sám se zachránil díky pneumatice, která ho unášela po moři další tři dny, než ho zachránila posádka proplouvající nákladní lodi. Jak ale říká, „raději by zemřel na moři, než v Sýrii“.

Ani na samotném Kypru ovšem migranti nemají dobré vyhlídky. Na ostrově jsou jen dvě centra, která se zabývají žádostmi nově příchozích. Nárůst počtu žádostí je ale tak markantní, že je pro úředníky nadlidský úkol všechny včas vyřídit. „Dříve jsme tu měli desítky uprchlíků ročně, teď to jsou tisíce za čtvrt roku… Jak to máme zvládat?“ stěžuje si jeden z nich pod podmínkou anonymity.  

Strach z nárůstu populismu

S ohledem na zhoršující se situaci varuje kyperský ministr vnitra před rozpoutáním humanitární krize a žádá Evropskou unii o pomoc. „Kypr nebyl na něco takového připravený. Jsme malý ostrov, kde naše vlastní uprchlická krize z roku 1974 stále nebyla úplně vyřešená,“ stěžuje si Constantinos Petrides, podle kterého vláda nedokáže problém vyřešit na vlastní pěst. „Pro nás jako malou zemi je téměř nemožné dokonce i posílat tyto lidi zpět. Například Irák je odmítá přijmout,“ dodává s tím, že EU jako celek má při jednání se zeměmi původu mnohem větší váhu.  

Kromě pomoci při navracení neúspěšných žadatelů zpět do země původu však Kypr požaduje také to, aby od něj ostatní unijní státy část migrantů přijaly a ve vypjaté situaci mu tak alespoň částečně ulevily. Přerozdělování migrantů mezi členské státy unie se však řada evropských zemí v čele s Polskem, Maďarskem nebo Českou republikou razantně brání. Vytvoření společného přerozdělovacího mechanismu uvnitř Evropské unie je proto v nedohlednu.

S tím je ostatně Petrides smířený, snaží se proto o vytvoření dobrovolného mechanismu přerozdělování, který by fungoval ad-hoc. „Dvě nebo tři země vyjádřily ochotu se toho účastnit – některé z vlastní iniciativy – pozvání je ale otevřené všem. Především velkým zemím, které mají větší kapacity,“ říká ministr vnitra pro Politico.

Kromě žádosti o pomoc zvenčí však kyperská vláda pracuje také na opatřeních uvnitř – v první řadě hledá způsob, jak zabránit vstup ze severokyperského území těm, kteří nemají nárok na humanitární ochranu. Chce proto zřídit tranzitní zónu podobnou těm na mezinárodních letištích, kde by bylo možné rychle zpracovávat žádosti o azyl a lidem bez nároku na ochranu by byl vstup na místě odepřen.

Úřady na Kypru se rovněž snaží vybudovat pro migranty další ubytovací kapacity. V současnosti totiž v zemi funguje jen jedno zařízení, které pojme pouhých 350 lidí. Vláda proto plánuje vystavět dvě další podobná centra, která mají zajistit další tisícovku míst. I to je ale s ohledem na aktuální situaci velmi málo.

Kvůli nedostatečným kapacitám se tak většina migrantů ocitá na ulici a hrozí, že se stanou terčem vykořisťování nebo nelegálního obchodování s lidmi. Organizace pro pomoc uprchlíkům navíc varují, že pro migranty nemají ani dostatek jídla.

Zoufalá situace samozřejmě vyvolává ve společnosti obavy. Další věc, se kterou se kyperská vláda musí potýkat, je nárůst krajně pravicového populismu. „Pokud něco hned a radikálně neuděláme, nelze vzestupu populismu na Kypru zabránit. A to je velmi nebezpečné,“ varuje Petrides.   

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud