Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Lodní palivo migrantům rozežírá kůži, EU si zahrává se životy, říká INFO.CZ lékař z lodi Aquarius

Lodní palivo migrantům rozežírá kůži, EU si zahrává se životy, říká INFO.CZ lékař z lodi Aquarius

Před pár týdny ji znal málokdo. Pak ji ale odmítly přístavy v Itálii a na Maltě a záchranná loď Aquarius se prodrala na přední strany světových médií. Nyní si ve francouzské Marseille dává čas na rozmyšlenou. Organizace SOS Méditerranée a Lékaři bez hranic vymýšlejí novou strategii, jak znovu bezpečně vyplout na moře. A hlavně kam případně dopravit další uprchlíky, kteří riskují životy ve Středozemním moři. INFO.CZ při té příležitosti mluvilo s americkým lékařem Davidem Beversluisem, který na lodi ošetřuje v rámci mise Lékařů bez hranic.

S Lékaři bez hranic už jste pár misí absolvoval, je tato v něčem jiná?

Na mise jezdím poslední tři roky pravidelně, půl roku pracuji na domovské klinice v Los Angeles a půl roku jsem na misi. Ošetřoval jsem třeba v Bangladéši nebo Čadu. Většinou na venkově, kde jste součástí početného mezinárodního týmu lékařů a sester, práce je tak nejen doktorská, ale i manažerská, musíte řídit a školit lidi. Zkušenost na lodi je úplně jiná a naprosto unikátní. Pracujete i bydlíte se stejnými lidmi ve stejném prostředí nonstop. V menším týmu jsou velmi úzké vazby, trávíme spolu veškerý čas. To samé se týká pacientů, asi nikdy jsem neměl tolik času s nimi mluvit.

Jak vypadá běžný den na lodi?

Vypadá úplně jinak, když vezete lidi a když ne. Když vyplouváme, děláme spíš administrativu, různá školení pro posádku o první pomoci a podobně. Musíme se nějak zabavit, posledně jsme třeba trénovali šití rány… na pomerančích. Snažíme se co nejvíc odpočívat, protože záchranné dny pak bývají hodně náročné.

Takže zašíváte pomeranče a v dálce se najednou objeví člun s lidmi na palubě, co se děje dál?

Máme tři záchranné čluny o kapacitě asi dvacet míst. V první řadě vypluje posádka s tlumočníkem, který umí arabsky a francouzsky, který lidem vysvětlí, že nejsme libyjská stráž, ale že jsme tu proto, abychom jim pomohli. Vždycky taky jede jeden ze záchranářů, buď já, nebo jeden ze tří zdravotníků. Naším úkolem je udělat první rychlý průzkum. Na lodi většinou sedí ženy, děti a nemocní uprostřed, muži kolem. Musíme se proto co nejrychleji dostat do středu a zjistit, koho musíme zachránit nejdřív. To znamená lidi v bezvědomí, těhotné a podobně. Pak je převážíme na Aquarius, kde je zase další zdravotník pověřený takzvaným tříděním. Podívá se jim do očí, zkouší navázat kontakt, aby zjistil, jak na tom jsou. Pro ženy a děti máme speciální místnost, muži zůstávají na palubě. Všichni dostanou balíček, kde je deka, oblečení, láhev vody nebo energetická strava. Jo a taky je očicháme.

Očicháte?

Přesně tak, velkým problémem je totiž popálení od lodního paliva. Když se smíchá se slanou vodou, vytváří nebezpečnou chemikálii, která rozežírá kůži. Lidé musí jít co nejdřív do sprchy a škodlivou látku ze sebe smýt, ale někdy si to neuvědomí a zjistíme to až další den, kdy už je situace horší.  

Jaké další zdravotní problémy je nejčastěji trápí?

Téměř všichni jsou vysílení a dehydratovaní. Spálení od slunce. Z toho plynou další potíže jako bolest hlavy, křeče, zmatení. Takže zásadní je, abychom všechny donutili dostatečně pít. Zároveň musíme být pozorní, jestli tyto příznaky nesignalizují nějaký závažnější problém. Často řešíme svrab. A pak máme řadu podchlazených. Třeba při poslední záchraně jsme měli ve vodě 40 až 50 lidí, kteří neměli vesty. Člověk, co neumí plavat, zahučí pod vodu do minuty. Takže pak řešíme to, že někteří pacienti mají plíce plné vody. Při mé misi zatím naštěstí nikdo nezemřel, ale v předchozích už se tak stalo. Našli třeba člun se samými mrtvými. Na palubě je pak speciální kontejner, kam se těla naloží.

Mluvíte o komplikacích způsobených plavbou, mají někteří z nich zranění ještě z doby, než se nalodili?

Při poslední plavbě jsme přijali dva muže, co měli vážně poraněné ruce, jednoho prý v Libyii bili, druhého pálili. Spousta z nich má z té doby taky psychické problémy. Bavil jsem se s jedním klukem, co utíkal s bratrem ze střední Afriky, přes Nigerii a Niger. V Libyi je unesli, bratra mu zastřelili před očima, ostatním dávali elektrošoky, pálili je svíčkama. Musím říct, že momenty, kdy vám vyprávějí podobné věci, patří mezi nejsilnější. Asi to umocňuje i to moře kolem vás, jste uprostřed ničeho a posloucháte takové hrůzy. Strach v jejich očích se ani nedá popsat.

Pamatujete si nějaký obličej z těch stovek, co jste viděl?

Hodně mě zasáhl jeden chlapec, kterého jsme vylovili z moře na pokraji smrti. Nedýchal, oživovali jsme ho. Během několika dnů se dal neskutečně dohromady. Nikdy nezapomenu na jeho široký úsměv, když ve Španělsku vystupoval z lodi. Neuvěřitelný moment nastal, když nás odmítla Itálie. Situace byla těžká nejen pro nás, ale hlavně pro migranty na palubě. Někteří začali panikařit a ptali se, jak se dostanou zpátky do Libye. Jeden chtěl dokonce skočit z lodi. Po hodinách čekání se z lodního hlášení ozvalo, že nás přijme Valencie. Všichni začali tančit a jásat. To bylo hodně silné.

Pozorujete na sobě po takových zážitcích nějakou změnu?

Pro mě jako Američana je neuvěřitelně cenné, že můžu pozorovat zblízka migrační krizi v Evropě. Samotná práce je pak samozřejmě obohacující z profesního hlediska a uvědomil jsem si také, jak mě těší, že díky rozhovorům s lidmi na palubě, můžu dostat jejich příběhy k širšímu publiku.

Jaká přesně je ta zpráva, kterou chcete dostat k širšímu okruhu lidí?

Situace je teď obecně velmi náročná, je těžké se vyznat v politických vlivech a různých názorech. Pro mě je asi nejdůležitější to, že hluboko uprostřed toho všeho nejsou nějaké bezejmenné skupiny, ale individuální lidské bytosti, které v životě hledají něco lepšího. Sám si vůbec netroufám odhadovat, co se bude dít, ale myslím, že je naprosto zásadní brát tyto lidi jako jedince, kteří si zaslouží respekt. Od toho by se měla odrážet všechna řešení.

Napadá vás nějaké konkrétní řešení, co by podle vás měla Evropská unie dělat?

Myslím, že je vážně ostuda, že Evropská unie nezavádí záchranný mechanismus v jižní části Středozemního moře. Vadí mi i odsouvání problému a dělání, že se nás to netýká. Fascinuje mě třeba to, že ještě loni, kdy se objevila svědectví z detenčních táborů v Libyi, byl celý západní svět v šoku, a teď, o několik měsíců později, najednou navrhujeme posílat lidi, co utíkají, zpátky do těchto nelidských podmínek. To je přece hrozné pokrytectví.

Asi už jste taky slyšel názor, že za všechno můžou neziskové organizace jako je ta vaše…

Samozřejme. To je přece směšné. A je neuvěřitelné, k jaké stigmatizaci humanitárních organizací v posledních měsících dochází. Myslím, že jedním z důkazů, že je to nesmysl, může být to, že od doby, co evropské země začaly zavírat přístavy a ve Středozemním moři neoperuje téměř žádná záchranná loď, se počet migrantů na moři vůbec nesnížil. Naopak za poslední měsíc je číslo mimořádně vysoké. Politici si zahrávají s lidskými životy.

Co bude s lodí dál?

Popravdě je to teď velmi komplikované. Řešíme spoustu byrokratických otázek a situace v Itálii a na Maltě se zdá neprůchodná. Hledáme jiné řešení. Ale zase nemůžeme každou plavbou ztratit tři dny navíc. Uvidíme, čekají mě ještě dva měsíce a ještě bych rád pár lidem pomohl.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232