Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Lodní palivo migrantům rozežírá kůži, EU si zahrává se životy, říká INFO.CZ lékař z lodi Aquarius

Lodní palivo migrantům rozežírá kůži, EU si zahrává se životy, říká INFO.CZ lékař z lodi Aquarius

Před pár týdny ji znal málokdo. Pak ji ale odmítly přístavy v Itálii a na Maltě a záchranná loď Aquarius se prodrala na přední strany světových médií. Nyní si ve francouzské Marseille dává čas na rozmyšlenou. Organizace SOS Méditerranée a Lékaři bez hranic vymýšlejí novou strategii, jak znovu bezpečně vyplout na moře. A hlavně kam případně dopravit další uprchlíky, kteří riskují životy ve Středozemním moři. INFO.CZ při té příležitosti mluvilo s americkým lékařem Davidem Beversluisem, který na lodi ošetřuje v rámci mise Lékařů bez hranic.

S Lékaři bez hranic už jste pár misí absolvoval, je tato v něčem jiná?

Na mise jezdím poslední tři roky pravidelně, půl roku pracuji na domovské klinice v Los Angeles a půl roku jsem na misi. Ošetřoval jsem třeba v Bangladéši nebo Čadu. Většinou na venkově, kde jste součástí početného mezinárodního týmu lékařů a sester, práce je tak nejen doktorská, ale i manažerská, musíte řídit a školit lidi. Zkušenost na lodi je úplně jiná a naprosto unikátní. Pracujete i bydlíte se stejnými lidmi ve stejném prostředí nonstop. V menším týmu jsou velmi úzké vazby, trávíme spolu veškerý čas. To samé se týká pacientů, asi nikdy jsem neměl tolik času s nimi mluvit.

Jak vypadá běžný den na lodi?

Vypadá úplně jinak, když vezete lidi a když ne. Když vyplouváme, děláme spíš administrativu, různá školení pro posádku o první pomoci a podobně. Musíme se nějak zabavit, posledně jsme třeba trénovali šití rány… na pomerančích. Snažíme se co nejvíc odpočívat, protože záchranné dny pak bývají hodně náročné.

Takže zašíváte pomeranče a v dálce se najednou objeví člun s lidmi na palubě, co se děje dál?

Máme tři záchranné čluny o kapacitě asi dvacet míst. V první řadě vypluje posádka s tlumočníkem, který umí arabsky a francouzsky, který lidem vysvětlí, že nejsme libyjská stráž, ale že jsme tu proto, abychom jim pomohli. Vždycky taky jede jeden ze záchranářů, buď já, nebo jeden ze tří zdravotníků. Naším úkolem je udělat první rychlý průzkum. Na lodi většinou sedí ženy, děti a nemocní uprostřed, muži kolem. Musíme se proto co nejrychleji dostat do středu a zjistit, koho musíme zachránit nejdřív. To znamená lidi v bezvědomí, těhotné a podobně. Pak je převážíme na Aquarius, kde je zase další zdravotník pověřený takzvaným tříděním. Podívá se jim do očí, zkouší navázat kontakt, aby zjistil, jak na tom jsou. Pro ženy a děti máme speciální místnost, muži zůstávají na palubě. Všichni dostanou balíček, kde je deka, oblečení, láhev vody nebo energetická strava. Jo a taky je očicháme.

Očicháte?

Přesně tak, velkým problémem je totiž popálení od lodního paliva. Když se smíchá se slanou vodou, vytváří nebezpečnou chemikálii, která rozežírá kůži. Lidé musí jít co nejdřív do sprchy a škodlivou látku ze sebe smýt, ale někdy si to neuvědomí a zjistíme to až další den, kdy už je situace horší.  

Jaké další zdravotní problémy je nejčastěji trápí?

Téměř všichni jsou vysílení a dehydratovaní. Spálení od slunce. Z toho plynou další potíže jako bolest hlavy, křeče, zmatení. Takže zásadní je, abychom všechny donutili dostatečně pít. Zároveň musíme být pozorní, jestli tyto příznaky nesignalizují nějaký závažnější problém. Často řešíme svrab. A pak máme řadu podchlazených. Třeba při poslední záchraně jsme měli ve vodě 40 až 50 lidí, kteří neměli vesty. Člověk, co neumí plavat, zahučí pod vodu do minuty. Takže pak řešíme to, že někteří pacienti mají plíce plné vody. Při mé misi zatím naštěstí nikdo nezemřel, ale v předchozích už se tak stalo. Našli třeba člun se samými mrtvými. Na palubě je pak speciální kontejner, kam se těla naloží.

Mluvíte o komplikacích způsobených plavbou, mají někteří z nich zranění ještě z doby, než se nalodili?

Při poslední plavbě jsme přijali dva muže, co měli vážně poraněné ruce, jednoho prý v Libyii bili, druhého pálili. Spousta z nich má z té doby taky psychické problémy. Bavil jsem se s jedním klukem, co utíkal s bratrem ze střední Afriky, přes Nigerii a Niger. V Libyi je unesli, bratra mu zastřelili před očima, ostatním dávali elektrošoky, pálili je svíčkama. Musím říct, že momenty, kdy vám vyprávějí podobné věci, patří mezi nejsilnější. Asi to umocňuje i to moře kolem vás, jste uprostřed ničeho a posloucháte takové hrůzy. Strach v jejich očích se ani nedá popsat.

Pamatujete si nějaký obličej z těch stovek, co jste viděl?

Hodně mě zasáhl jeden chlapec, kterého jsme vylovili z moře na pokraji smrti. Nedýchal, oživovali jsme ho. Během několika dnů se dal neskutečně dohromady. Nikdy nezapomenu na jeho široký úsměv, když ve Španělsku vystupoval z lodi. Neuvěřitelný moment nastal, když nás odmítla Itálie. Situace byla těžká nejen pro nás, ale hlavně pro migranty na palubě. Někteří začali panikařit a ptali se, jak se dostanou zpátky do Libye. Jeden chtěl dokonce skočit z lodi. Po hodinách čekání se z lodního hlášení ozvalo, že nás přijme Valencie. Všichni začali tančit a jásat. To bylo hodně silné.

Pozorujete na sobě po takových zážitcích nějakou změnu?

Pro mě jako Američana je neuvěřitelně cenné, že můžu pozorovat zblízka migrační krizi v Evropě. Samotná práce je pak samozřejmě obohacující z profesního hlediska a uvědomil jsem si také, jak mě těší, že díky rozhovorům s lidmi na palubě, můžu dostat jejich příběhy k širšímu publiku.

Jaká přesně je ta zpráva, kterou chcete dostat k širšímu okruhu lidí?

Situace je teď obecně velmi náročná, je těžké se vyznat v politických vlivech a různých názorech. Pro mě je asi nejdůležitější to, že hluboko uprostřed toho všeho nejsou nějaké bezejmenné skupiny, ale individuální lidské bytosti, které v životě hledají něco lepšího. Sám si vůbec netroufám odhadovat, co se bude dít, ale myslím, že je naprosto zásadní brát tyto lidi jako jedince, kteří si zaslouží respekt. Od toho by se měla odrážet všechna řešení.

Napadá vás nějaké konkrétní řešení, co by podle vás měla Evropská unie dělat?

Myslím, že je vážně ostuda, že Evropská unie nezavádí záchranný mechanismus v jižní části Středozemního moře. Vadí mi i odsouvání problému a dělání, že se nás to netýká. Fascinuje mě třeba to, že ještě loni, kdy se objevila svědectví z detenčních táborů v Libyi, byl celý západní svět v šoku, a teď, o několik měsíců později, najednou navrhujeme posílat lidi, co utíkají, zpátky do těchto nelidských podmínek. To je přece hrozné pokrytectví.

Asi už jste taky slyšel názor, že za všechno můžou neziskové organizace jako je ta vaše…

Samozřejme. To je přece směšné. A je neuvěřitelné, k jaké stigmatizaci humanitárních organizací v posledních měsících dochází. Myslím, že jedním z důkazů, že je to nesmysl, může být to, že od doby, co evropské země začaly zavírat přístavy a ve Středozemním moři neoperuje téměř žádná záchranná loď, se počet migrantů na moři vůbec nesnížil. Naopak za poslední měsíc je číslo mimořádně vysoké. Politici si zahrávají s lidskými životy.

Co bude s lodí dál?

Popravdě je to teď velmi komplikované. Řešíme spoustu byrokratických otázek a situace v Itálii a na Maltě se zdá neprůchodná. Hledáme jiné řešení. Ale zase nemůžeme každou plavbou ztratit tři dny navíc. Uvidíme, čekají mě ještě dva měsíce a ještě bych rád pár lidem pomohl.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744