Články odjinud

Merkelová znovu na výsluní? Zvolila strategii úprk vpřed a risk jí vyšel, říká pro INFO.CZ analytik

Merkelová znovu na výsluní? Zvolila strategii úprk vpřed a risk jí vyšel, říká pro INFO.CZ analytik

V posledních měsících zažívala německá kancléřka Angela Merkelová jednu prohru za druhou, její pozice tak v porovnání s předchozími lety významně oslábla a odborníci varovali, že konec éry Merkelové může přijít dřív, než si ona sama myslí. Série proher však v pátek vystřídalo malé vítězství – podle očekávání byla do čela strany CDU zvolena její spojenkyně Annegret Krampová-Karrenbauerová. S odstupem času a už jasným výsledkem hlasování tak lze rozhodnutí Merkelové nekandidovat na předsednický post označit za „chytrý politický trik“, říká expert Jakub Eberle, podle kterého tak vzrostly šance, že Merkelová dovede vládu až do konce funkčního období.

Delegáti na sjezdu Křesťanskodemokratické unie (CDU) v pátek vyslali do čela strany šestapadesátiletou političku a dosavadní generální tajemnici strany Annegret Krampovou-Karrenbauerovou, která tak porazila dva své soupeře – bývalého šéfa poslanců CDU/CSU Friedricha Merze a ministra zdravotnictví Jense Spahna. Bývalá sárská premiérka označovaná jako „AKK“ nebo „mini-Merkel“ tak po 18 letech vystřídala na pozici předsedkyni CDU Angelu Merkelovou.

Ta v posledním půlroce zažívala největší prohry své – dosud hvězdné – politické kariéry. Po oslabení v loňských parlamentních volbách jen těžko skládala koalici, kterou nakonec vytvořila se sociálními demokraty (SPD). Křehkost nové vlády Angely Merkelové je však znatelná už od počátku jejího fungování, v létě navíc odstartovala série krizí, kterými musela Merkelová procházet.

Tou první se stal střet s ministrem vnitra Horstem Seehoferem kvůli sporu v otázce vracení migrantů od německých hranic. Vážnou krizi se podařilo vládě nakonec ustát, v září však kabinetem otřásl další spor – tentokrát o šéfa tajných služeb Hanse-George Maassena, který se namísto vyhazovu kvůli kontroverzním výrokům o demonstracích v Chemnitz dostal na lépe placenou pozici na ministerstvu vnitra. Koncem září však přišla další rána, tentokrát z vlastních řad.

Do čela poslanecké frakce CDU/CSU byl místo jejího velmi blízkého důvěrníka Volkera Kaudera nečekaně zvolen ekonomický expert Ralph Brinkhaus. Stalo se tak navzdory prosbě kancléřky, aby Kauder, který byl v čele frakce 13 let, na svém postu zůstal. Naposledy se pak pozice kancléřky otřásla kvůli výsledku voleb v Hesensku, po kterém Merkelová oznámila, že už na předsedkyni CDU v prosinci kandidovat nebude. Podle politologa a experta na Německo z Ústavu mezinárodních vztahů a FSV UK Jakuba Eberleho sice ztráta křesla šéfky CDU Merkelovou oslabila, výsledek pátečního hlasování však pro ni po sérii krizí znamená důležité vítězství.

INFOGRAFIKA: Angela MerkelováINFOGRAFIKA: Angela Merkelováautor: INFO.CZ

„Zvolení Krampové-Karrenbauerové je něco, co Merkelová chtěla, takže v tomto ohledu to pro ni je výhra. Merkelová si tak zajistila kontrolu nad svým politickým koncem a prosadila někoho, kdo pro ni byl z oněch kandidátů – a tím nemyslím, jen ty tři, kteří nakonec kandidovali, ale i další jména – nejpřijatelnějším nástupcem. Merkelová je s výsledkem určitě spokojená a v porovnání s tím, kdy by vyhrál Merz nebo Spahn, ji to posílí,“ říká pro INFO.CZ odborník.

Díky zvolení „AKK“ tak má Merkelová i větší šance na to, že se jí podaří vládu dovést až dokonce funkčního období – tedy do roku 2021. Právě předčasný konec Merkelové na pozici kancléřky je scénář, před kterým odborníci v posledních měsících kvůli sérii krizí varovali. Úspěch Krampové-Karrenbauerové by však mohl Merkelové v tomto směru pomoct, míní Eberle.

„AKK nemá v tuto chvíli zásadní důvod se od Merkelové distancovat. V tomto kontextu bych zdůraznil i poslední průzkum veřejného mínění DeutschlandTrend, ze kterého vychází, že Merkelová je v Německu nejoblíbenější političkou a že si 57 procent Němců přeje, aby dokončila volební období. Meziměsíčně navíc stoupla důvěra vlády o deset procent. Takže v tuto chvíli není důvod se Merkelové vzdalovat – ale co se stane za půl roku, nikdo neví,“ poukazuje odborník na nárůst popularity německé kancléřky.

Podle něj se tak dá s odstupem času říct, že rozhodnutí znovu nekandidovat na post předsedkyně CDU byl krok, kterým se obraz Merkelové v očích veřejnosti vylepšil. „Merkelové se podařilo udělat chytrý politický trik, díky kterému může dál prodávat a ztělesňovat to, co na ní Němci mají rádi – to znamená stabilitu, uvážlivost a ekonomickou prosperitu,“ dodává Eberle. Dnes, kdy je už jasné, kdo CDU povede, tak lze nekandidaturu Merkelové označit za správné rozhodnutí.

„Pro Merkelovou to byla hra vabank. Po volbách v Bavorsku a Hesensku byla pod velkým tlakem, ale rozhodla se zvolit strategii úprku vpřed. Místo toho, aby musela odolávat vlastnímu soupeři na sjezdu v případě, že by znovu kandidovala, zariskovala a řekla: Vzdám se jednoho křesla a druhé si nechám. Merkelová nevěděla, kdo volby vyhraje, tenhle risk jí ale vyšel. Merkelová je tedy nepochybně vítězem sjezdu,“ míní Eberle.

 Volba nebyla o Merkelové, ale o straně

Přestože lze Merkelovou označit za vítěze páteční volby, rozdíl hlasů, kterými AKK vyhrála, není nijak závratný. V rozhodujícím druhém kole totiž pro Krampovou-Karrenbauerovou zvedlo ruku celkem 517 hlasujících delegátů z celkových 999, zatímco Merze podpořilo 482 z nich. Vítězství AKK tak bylo velmi těsné. Poměr hlasování však podle Eberleho nelze vnímat jako odraz podpory Merkelové ve straně nebo naopak důkaz toho, že je strana rozdělená.

„Nemyslím, že to, jak delegáti ve volbách hlasovali, by nutně odráželo jejich vztah k Merkelové. Není to tak, že máte rádi Merkelovou, proto volíte AKK – nemáte, proto volíte někoho jiného. Je to mnohem ošemetnější problém. Zdůraznil bych roli Wolfganga Schäubleho, který přesto, že mezi ním a kancléřkou bylo v některých okamžicích mnoho zlé krve, byl vůči Merkelové vždy loajální. V tomto případě ale podpořil Fridericha Merze. Nehlasovalo se tedy o Merkelové, ale o budoucnosti strany,“ vysvětluje expert na německou politiku s tím, že se její členové nedokážou dohodnout na tom, kam by měla strana směřovat.

„Strana je rozdělená v tom, jak si představuje další cestu – jaká by měla být budoucnost CDU, jakožto strany která má mít ambici oslovovat 35 až 40 procent voličů. A jsou dvě základní cesty. První zosobňuje AKK. Je to cesta středové politické strany, která není nijak zásadně vymezená směrem doprava a je schopná integrovat různé politické proudy. To je něco, co prosadila Merkelová – moderní stranu politického středu. Pak je tam druhá vize jasně vyhraněné pravicové strany, kterou naopak zosobňovali dva její protikandidáti,“ říká Eberle.

Delegáti se tak přiklonili ke středové variantě, kterou razí Merkelová – i to je však podle odborníka zjednodušující hodnocení.  „Volba totiž byla také o osobnostech jednotlivých kandidátů. Musím říct, že já osobně nemám pocit, že by jeden z těch tří byl výraznou osobností. Můžou do nich ještě dorůst, ale všichni tři měli velké handicapy a vlastní problémy,“ tvrdí odborník.

Pro AKK byl největším handicapem právě její blízkost k Merkelové, překážka, která mnohé členy CDU od volby „mini-Merkel“ odrazovala, se ale Krampové-Karrenbauerové podařilo překonat. Německo tak povede kancléřka, která ale zároveň není předsedkyní nejsilnější strany. Takovéto dělení funkcí sama Merkelová ještě před pár měsíci odmítala, situace ji však donutila ustoupit.

Jak tedy bude spolupráce Merkelové a AKK, kdy jedna povede vládu a druhá nejsilnější stranu, probíhat? Podle odborníka na německou politiku bude formace Merkelová-AKK fungovat lépe, než kdyby páteční volbu vyhrál Merz. Dařit se jim bude především tehdy, pokud nenastane krize a vláda i CDU bude oblíbená, v opačném případě však může dojít k napětí i mezi těmito dvěma spojenkyněmi.

„Mají spolu velmi dobrý osobní vztah. Takže v případě krize nebude problém v tom, že na těchto postech jsou lidé, kteří spolu nejsou schopni mluvit. Obě jsou pragmatické a schopné velmi trpělivě, věcně a technokratickým způsobem vyjednávat. To by jim mohlo pomáhat, ale v případě, že bude podpora CDU výrazně klesat, prohraje zemské volby nebo zpomalí ekonomika, bude větší tlak na to, aby se AKK jako případný kandidát na kancléřku emancipovala. V tu chvíli může mezi oběma dojít k tenzím a je otázka, jak by to řešily dál,“ říká Eberle na závěr.

 

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud