Padesát odstínů evropské solidarity. Komentář europoslance Pavla Svobody

Pavel Svoboda

I u nás doma bychom si měli uvědomit, že slova „my jsme EU“ mají reálný obsah vycházející právě ze solidarity. Ale solidarita není jednosměrná ulice, není dlouhodobě pro ty, kdo z ní chtějí jen těžit. I Česko se může dostat do kritické situace, v níž je dnes Kypr, a právem bude očekávat solidární unijní zastání. Dostane ho? Ve svém komentáři pro INFO.CZ o tom píše český europoslanec Pavel Svoboda (KDU/ČSL).

Nedávný summit EU – Turecko již zhodnotili politici i politologové. Mě ale nejvíc zaujal jeden turecký výrok, který mu předcházel. V kauze turecké blokády průzkumných vrtů zemního plynu ve vodách u Kypru a zadržení dvou řeckých vojáků ve sporných vodách mluvčí tureckého ministerstva zahraničí Hami Aksoy řekl, že jelikož Kypr a Řecko jsou členy EU, tak se EU neptá, zda jsou v právu a „v otázce Kypru už není EU neutrální“.

Ponechme stranou otázku, zda Turecko, které od roku 1974 okupuje severní část Kypru, je oprávněno mluvit o právu a tvářit se, že ta okupace je v pořádku. To ostatně připomíná ne tolik vzdálený Krym. Pozoruhodná je myšlenka, že by EU měla být neutrální, když se jednomu z jejích členů děje křivda ze strany nečlenské země. To jen ukazuje, že Turecko vůbec nepochopilo podstatu Unie, o členství v níž usiluje řadu desetiletí. Uniká mu význam slov preambule Smlouvy o EU o „stále užším svazku mezi národy Evropy“. Uniklo mu, proč na vrcholných jednáních si představitelé států EU programově tykají. Jde o klub společných hodnot, jde o kvazirodinu, jde o solidaritu. Ať se to Turecku líbí nebo ne, v takovém společenství platí jiné stupňování slova dobrý: dobrý – lepší – nejlepší – náš.

EU je rozjetý rychlík a my se v ní stále hledáme, říká vlivná europoslankyně, která radí Babišovi

sinfin.digital