Pět let od anexe Krymu: „Krádež za bílého dne“ může skončit rozpadem Ruska | info.cz

Články odjinud

Pět let od anexe Krymu: „Krádež za bílého dne“ může skončit rozpadem Ruska

Zábor Krymu v roce 2014 se stal vůbec první anexí cizího území v Evropě od druhé světové války, ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi přinesl popularitu, zároveň ale dostal Rusko do izolace. Od nezákonné anexe Krymu tento týden uběhlo pět let. Během nich Moskva začala dříve turisticky hojně navštěvovaný poloostrov měnit v předsunutou ruskou základnu a dopady anexe silně pociťují i jeho obyvatelé. Je pro Putina Krym udržitelný?

Je to pět let, co Ukrajina, Evropa i celý svět sledovaly, jak Vladimir Putin podepisuje smlouvu o připojení Krymu k Ruské federaci. Poloostrov, který v únoru 1954 daroval sovětský vůdce Nikita Chruščov Ukrajině, Putin dostal do svého područí během pouhých tří týdnů, kdy otevřeně lhal světovým partnerům a nechal uspořádat referendum, jehož výsledek Evropa ani Spojené státy neuznaly, stalo se ale ústředním bodem ruské rétoriky pro obhajobu záboru cizího území.

Život na Krymu se od března 2014 začal výrazným způsobem měnit. Z poloostrova, který býval rájem turistů, se postupně stala předsazená vojenská základna Ruska, které zde mělo už před anexí dlouhodobě pronajatou  sevastopolskou námořní základnu. Kvůli militarizaci Krymu je přitom Moskva terčem kritiky mezinárodního společenství a evropské diplomacie, která varuje před ohrožením bezpečnosti kolem Černého moře.

„Krym je samozřejmě silně militarizován, protože má pro Rusko velký vojenskostrategický význam. Do velké míry mu umožňuje předsunout obranný perimetr a zároveň značným způsobem posílit kontrolu celého Černomoří, které je pro Rusko významným regionem – slouží jako nástupiště pro případnou další expanzi směrem na Západ, na Balkán a na jih do oblasti Středomoří,“ říká pro INFO.CZ odborník na Rusko Jan Šír, který označuje anexi Krymu za zlomovou událost evropské i mezinárodní bezpečnosti.

Obavy o bezpečnost okolních států navíc prohloubily pondělní zprávy, podle kterých Moskva na Krymu rozmístila strategické bombardéry Tu-22M3 schopné nést jaderné rakety. Pro agenturu RIA Novosti to řekl ruský senátor a šéf branného výboru Viktor Bondarev, podle něhož tak Kreml reaguje na budování systému protiraketové obrany USA v Rumunsku.

Jeho slova však byla dalšími ruskými činiteli včetně generálplukovníka Vladimira Šamanova okamžitě dementována a za omyl ji označila i samotná agentura RIA Novosti. V této souvislosti však Šamanov připomněl, že během posledních dvou let byly na Krymu rozmístěny čtyři divize protivzdušných raketových systémů S-400 Triumf a protiletadlové raketové a dělové systémy Pancir. Důkazů o militarizaci poloostrova tedy není málo, to však není jediná věc, která se na poloostrově za posledních pět let změnila. Dopady anexe pociťují obyvatelé Krymu každý den.

Rusko se snaží identitu Krymu rozložit

„Život na Krymu se po anexi změnil hodně. Vzhledem k tomu, že nikdo na světě anexi neuznal, Krym nemá šanci, aby byl považován za plnohodnotnou oblast Ruska. Na neuznání nezákonné anexe jsou navázány i specifické sankce, které do velké míry blokují možnost jakéhokoliv rozvoje oblasti. Dokumenty, které tam ruská okupační strana vydává, nejsou uznávané, nedá se tam obchodovat ani platit platebními kartami. Krymu se navíc vyhýbají i největší ruské firmy, protože by se mohly objevit na sankčním seznamu, což pro ty z nich, které mají aktiva na Západě, slouží jako velké odstrašení,“ popisuje Šír.

Rusko navíc posledních pět let usilovně pracuje na změně skladby krymského obyvatelstva. Před problémem dlouhodobě varuje utlačovaná menšina krymských Tatarů a na podzim na to upozornil také Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

„Podle statistik Rusové sami přiznávají více než 100 tisíc nově příchozích Rusů, a to jen v období let 2014 až 2017. Nicméně tato data jsou rozporována zejména představiteli krymskotatarské menšiny, která je spolu s Ukrajinci nejvíc utlačovanou menšinou na Krymu. Ti hovoří o příchodu půl milionu až 800 tisíc Rusů,“ říká Šír a dodává, že paralelně s obsazování Krymu lidmi z Ruska se Moskva snaží represemi donutit původní krymskotatarské obyvatele k odchodu. A to se jí daří – kdo může, ten raději odchází.

V loňském rozhovoru pro INFO.CZ podobné zkušenosti popsala také krymskotatarská aktivistka a koordinátorka neziskové organizace KrymSOS Tamila Taševa. „Ruská federace se velmi snaží o rozmělnění identity Krymu. Dělají to zaprvé zastrašováním a represemi, aby současné obyvatelstvo vyhnali pryč, a zadruhé i motivováním ruských obyvatel, aby se na Krym přesídlili,“ popisuje Taševa, podle které jsou mezi nimi členové ruské Národní gardy, zaměstnanci tajné služby FSB, ale i dalších státní zaměstnanci jako lékaři nebo učitelé.

„Je to takový čínský model – obsadíte území, pošlete tam svoje lidi a až se pro ruskou stranu Krym ukáže jako neudržitelný, může Moskva zahrát divadlo a udělat referendum, kdy bude národnostní složení už drasticky odlišné od toho v roce 2014,“ dodává pro INFO.CZ Šír.  

Právě kvůli represím namířeným proti některým menšinám se na Krymu také zhoršuje situace v oblasti lidských práv. Terčem pronásledování se stávají v první řadě právě Krymští Tataři, kterých žije na poloostrově asi čtvrt milionu, po anexi jich ale asi 25 tisíc Krym opustilo, říká Taševa. Podle organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch však kromě krymskotatarské menšiny ruská tajná služba loni na podzim udeřila také na krymské jehovisty.

Co Krym Putinovi bere a co dává?

Přestože dnes už není podpora anexe v Rusku tak velká jako v roce 2014, nutno říct, že zábor ukrajinského poloostrova Putinovi před pěti lety přinesl nárůst popularity. Jak vysvětluje Jan Šír, šéf Kremlu tak dal obyčejným a mnohdy frustrovaným Rusům „šidítko“ a pocit, že „mohou být na něco hrdí“ – podle odborníka to má souvislost s ruskými komplexy, které na přelomu 80. a 90. let přiživil rozpad Sovětského svazu.

„Hlavní motivací, proč Putin Krym obsadil, je to, že potřebuje válčit, protože Rusům už nemá co nabídnout. Země je neúspěšná a v případě, že se ruští obyvatelé nebudou cítit v nějakém ohrožení, se budou logicky ptát, jak je možné, že se lidé v jiných zemích mají dobře a my ne, když máme nejlepšího a nejgeniálnějšího vůdce, jaký může být. Obsazení Krymu tedy pomohlo Putinovi odvést pozornost od problémů doma. Vyvoláváním válečné hysterie se snažil konsolidovat národ kolem vůdce a dodat režimu alespoň nějakou legitimitu,“ říká Šír.

Za anexi Krymu, kterou drtivá většina světa neuznává, však Putin zároveň tvrdě platí. Kvůli záboru poloostrova a rozpoutání války na východě Ukrajiny Rusko čelí tvrdým mezinárodním sankcím, které Rusku způsobují značné ekonomické škody. „Náklady jsou velké. Mimo jiné mají povahu zhoršeného geopolitického postavení – s Ruskem už se nejedná, Rusku se už nevěří a důležitou součástí jsou i finanční ztráty spojené s poškozením reputace a zejména mezinárodními sankcemi, které byly na Rusko uvaleny,“ říká s tím, že nejbolestivější jsou finanční sankce – Rusové si nemají kde půjčovat a tím se brzdí další rozvoj.

„Díky sankcím a politice světa, který anexi neuznává, Rusko za tento svůj krok platí a to je velmi důležité, protože kdyby za to žádné důsledky a náklady Rusové nenesli, mohli by si myslet, že takové chování je přijatelné a chovat by se tak v budoucnu mohli nejen Rusové, ale i Číňané a kdokoliv jiný, kdo má takové choutky. To by pak vedlo k rozpadu celého světového řádu, který je postaven na pravidlech mezinárodního práva,“ dodává Šír.

Moskva navíc na Krym posílá nemalé peníze – podle ruského tisku na poloostrově investovala v přepočtu přes 13 miliard dolarů (asi 295 miliard korun) a tento měsíc schválila dalších pět miliard pro období 2019-2022. Tyto peníze míří převážně do infrastruktury, mezi nejdražšími položkami přitom figuruje most spojující Krym s Ruskem vybudovaný v Kerčském průlivu, který Putin s velkou pompou otevřel loni v květnu. Nutno také dodat, že dvě třetiny krymského rozpočtu tvoří dotace z Moskvy, což jen loni představovalo téměř 121 miliard rublů (asi 42 miliard korun).

Anexe Krymu jako zábor Pobaltí

Přestože svět anexi Krymu neuznává, situace se dostala do diplomatického vakua a nikam se neposouvá. Ukrajina přesto doufá, že se Krym pod správu Kyjeva vrátí. Je ale otázka kdy.

„Jsem přesvědčen, že se Krym dříve nebo později vrátí pod ukrajinskou správu. Podle rezoluce Valného shromáždění OSN je Krym územím Ukrajiny a nikdo anexi neuznal. V roce 1940 Sovětský svaz také anektoval Pobaltí, které bylo padesát let součástí SSSR, nikdy to ale demokratickým světem uznáno nebylo. Pak přišel čas, kdy se tyto země staly opět nezávislými. To se stane i s Krymem, i když doufám, že na to nebudeme čekat padesát let,“ řekl v červnu pro INFO.CZ ukrajinský velvyslanec v Praze Jevhen Perebyjnis.

Na příklad Pobaltí, které bylo v roce 1940 anektováno sovětským vůdcem Josifem Stalinem, poukazuje také Šír. „Krym hraje stejnou roli jako okupace Pobaltí za Stalina – ten se dohodl s Hitlerem na rozdělení Evropy, Pobaltí anektovali Sověti a nikdo ve světě to neuznal, a když se Sověti dostali do problémů, museli Pobaltí opustit, protože ho ukradli za bílého dne,“ říká odborník z Katedry ruských a východoevropských studí.

Šír proto věří, že se – podobně jako Pobaltí – Krym Ukrajině vrátí. „Bude to ale znamenat rozpad Ruska. Na to je také namířena celá politika Západu, který anexi nejen neuznává, zároveň ale na Rusko uvalil rozsáhlé sankce, jejichž dopad bude růst každým rokem a Američané se netají tím, že pokud tlak nebude dostatečný, tak přitvrdí. Pro Rusko to je slepá ulička a já nepochybuji o tom, že Krym bude opět ukrajinský,“ uzavírá odborník.  

Volby do Evropského parlamentu: Vše podstatné najdete v našem speciálu>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud